Brazilci objevili první skutečně jedovaté žáby

Brazilští biologové si připisují nevšední prvenství: podařilo se jim totiž objevit dva první skutečně jedovaté druhy žab. Můžete sice pravdivě namítat, že jedovatých žab známe už celou řadu, ale celá věc je složitější. Záleží totiž na tom, jakým způsobem ten či onen živočich hodlá jed do těla oběti vpravit.

Pohladit si nevinně vypadající žlutou žabičku pralesničku strašnou (Phyllobates terribilis) rozhodně není dobrý nápad. Kožními žlázami totiž vylučuje smrtící batrachotoxin, který je schopen klidně usmrtit slona. Pokud bychom tedy v Kolumbii na nějakého narazili. Ale asi cítíme, že jedovatost pralesničky a dalších šípových žab je trochu jiného charakteru, než jedovatost kobry indické nebo zmije růžkaté. Hadi totiž vpravují jed do těla pomocí vlastních zubů. Angličtina je v tomto ohledu přesnější, a důsledně rozlišuje metodu aplikace jedu.

V angličtině se za „poison“ jed počítá tehdy, pokud je inhalován, vstupuje do těla kůží nebo je přijmut ústy. Za „venom“ je považován tehdy, je-li vpraven do těla ránou. Nafukující se ryba čtverzubec je "poisonous", stejně jako žába pralesnička. Tarantule nebo chřestýš jsou "venomous". Smrtelně jedovatí jsou pochopitelně všichni, ale jistě si nechcete poslední vteřiny života pokazit anglickou gramatickou chybou. Mimořádnost objevu brazilských biologů spočívá v tom, že poměrně náhodou objevili dva druhy žab, které jsou jedovaté ve smyslu "venomous". Moderní biologie takové dosud neznala.

Jsou to rosnička Greeningova (Corythomantis greeningi) a rosnička Brunova (Aparasphenodon brunoi). Oba tyto druhy nejsou pro vědu neznámé, ale jejich schopnost vpravit jed do těla otevřenou ránou unikala pozornosti. „Šťastným“ objevitelem se stal biolog Carlos Jared z Instituto Butantan in São Paulo, na kterého při nešetrné manipulaci jedna z rosniček zaútočila. Po pěti hodinách intenzivní spalující bolesti vystřelující do všech končetin pochopil, že žába ho zasáhla nepatrnými kostěnými výrůstky na čelní straně hlavy.

Štěstí měl hned dvakrát, protože jed, který mu v sebeobraně aplikovala rosnička Greeningova je o poznání slabší, než rosničky Brunovy. Ta je schopna jedním gramem svého jedu usmrtit na 80 lidí. „Není ale důvod k obavám,“ říká Edmund Brodie, batracholog z Utažské státní univerzity. „Je krajně nepatrné, že by takové množství jedu byla žába schopna podat jedním ostnem. Ale skutečně jsme to zkoušet nechtěli.“ Podle Brodieho a Jareda je více než pravděpodobné, že na světě bude existovat mnohem více jedovatých („venomous“) žab, jež zatím tuto svou schopnost skrývají.

---

reklama

---