Britský poslanec chce zavést osobní emisní povolenky
Podle Tima Yeoa, předsedy parlamentního výboru pro energetiku a změnu klimatu, roste v zahraničí zájem o obchodování s emisemi a Británie by neměla zůstat stranou. Proto je správný čas vyzkoušet, zda by osobní povolenky v praxi fungovaly. „Věřím, že náklady ponese plně soukromý sektor, takže nebude potřeba dodávat žádné peníze daňových poplatníků,“ řekl Yeo serveru Euractiv. Podle něj by systém mohly zaplatit obchodní řetězce nebo finanční domy, které se chtějí ukázat jako přátelské k životnímu prostředí.
Uhlíková rozmařilost
A firmy se o osobní povolenky zajímají. Například společnost Coca-Cola a organizace Carbon Trust letos zveřejnily studii o možnosti rozšířit stávající systém evropského obchodování s emisemi i na spotřebitele a domácnosti – od vytápění domů až po zahraniční dovolenou. Lidé, kteří by žili „uhlíkově rozmařile“ a překročili by dohodnutý limit, by si povolenky dokoupili, zatímco lidé, jejichž životní styl je příznivější ke klimatu, by dostali své peníze zpátky.
Podle Tima Yeoa by měl být systém jednoduchý, jak na pochopení, tak na provoz. Britové se zavedením osobních povolenek nebo uhlíkové daně koketují od roku 2008. Tehdejší ministerstvo životního prostředí (DEFRA) ale od plánu odstoupilo kvůli vysokým nákladům a odporu veřejnosti.
Podle Tiny Fawcettové z Ústavu pro změnu klimatu (ECI) na Oxfordské univerzitě ale může být aktuální debata o zavedení nějaké formy personálního obchodování s uhlíkem kontraproduktivní, protože se politici snaží toho zavést příliš mnoho najednou. „Osobní obchodování s emisemi vyvolalo mnoho politické pozornosti, aniž by se jím příliš zabývali výzkumníci nebo jej podporovali lidé,“ řekla Euractivu Fawcettová.
Podle ní by se měl systém dále zkoumat a pokud by bylo jasné, že by měl začít fungovat například za pět let, bylo by k dispozici i mnohem víc údajů k veřejné debatě. Podle Fawcettové je nápad na pilotní projekt výborný, náklady ale odhaduje na více než 600 000 liber (necelých 20 milionů korun).
Kdo chce víc, ten má víc
Podle serveru Euractiv ale téma osobních emisních povolenek politiky rozděluje. Zatímco klimaskeptici a obhájci volného trhu odmítají povolenky jako nepřípustný zásah do osobní svobody, ochránci životního prostředí a levicoví politici tvrdí, že by systém umožnil postihnout plýtvavý životní styl bohatých, kteří jinak pro ochranu klimatu nic nedělají.
„Osobní povolenky odvádějí pozornost od toho, kde znečištění vzniká a kdo je za ně odpovědný,“ řekla Euractivu Tamra Gilbertson, zakladatelka organizace Carbon Trade Watch a která odmítá všechny druhy obchodování s emisemi. Podle ní je potřeba především omezit využívání fosilních paliv s tím, že odpovědnost za snižování emisí mají mít znečišťovatelé a vlády. Pozornost by se podle ní měla věnovat i sociální rovnosti, protože teoreticky by lidé, kteří mají peníze a zdroje, si nakoupí více povolenek a budou znečišťovat více, než lidé bez prostředků.
S tím, že systém nemusí být nastaven spravedlivě, souhlasí i Fawcettová, jenže to je zkrátka realita kapitalismu – bohatí jsou bohatší a není cílem politiky je omezovat. „Skutečnost je taková, že bohatí lidé mají ve všech sférách svého života na výběr z množností, které nejsou chudým lidem dostupné,“ souhlasí i Tim Yeo. A osobní povolenky jsou jednou z nich.
Nicméně podle něj by povolenky měly být pro chudé pokrokem, protože přinese peníze těm, kteří žijí skromně. „Lidem, kteří žijí v domech bez bazénu nebo klimatizace, těm, kteří místnosti vytápějí na 19 či 20 stupňů raději než na 22 nebo 23 a těm, kterým, stačí jedna sprcha denně,“ vypočítává Yeo.
Nalevo, napravo
Podle Fawcettové je soukromé obchodování s emisemi politicky neutrální, i kdyby vyvolalo nutnost nějak kompenzovat náklady těm nejzranitelnějším skupinám, jakou jsou důchodci, lidé se zdravotními handicapy nebo chudí, kteří žijí v energeticky nešetrných domácnostech. „Využívá obchodování, takže můžeme říct, že je založené na tržních principech, ale zároveň reguluje situaci tím, že stanoví maximální limit,“ vysvětluje Fawcettová. Podle ní emisní obchodování není z pohledu politiky ani pravicové, ani levicové.
Podle kritiků je ale potřeba vyjasnit řadu problémů – například jak budou do obchodování započítávány mezinárodní lety, pokud bude systém zaveden jen v jedné zemi, jak by mělo vypadat administrativní řešení nebo jak budou do obchodování započítány děti. Rychlému uvedení v život nepomáhá ani fakt, že kromě politiků se o osobní povolenky nikdo příliš nezajímá.
reklama
Návrh předsednictví COP29 zvýšit příspěvek bohatých zemí čelí dle médií kritice
Na klimatické konferenci v Baku zatím žádný viditelný pokrok, píše AP
Důsledky klimatické krize dopadají více na ženy. Přesto na COP29 zasedá mezi 78 světovými lídry jen 8 žen