Dopravní chudoba: Existuje proti ní pár preventivních opatření, míní expertka

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | StockSnap / Pixabay

Dá se podle ní říci, že nízkopříjmové a ohrožené domácnosti jsou již teď ve znevýhodněné pozici. "Nemají prostředky na změnu své spotřeby fosilních paliv, tudíž na odstranění problému a chování, které se stává stále dražším," vysvětluje Hengalová.

Podle analýzy výzkumného institutu STEM jsou dopravní chudobou v Česku ohrožena v průměru tři procenta domácností. Ve skupině 20 procent nejchudších obyvatel se ale podíl ohrožených zvedá až na 10,6 procenta.

Podle Hengalové není dopravní chudoba pouze finančního rázu, jako je zaplacení vozu a pohonných hmot nebo jízdného ve veřejné dopravě. "Ve městech je nejpřímějším řešením rozšířená síť veřejné dopravy, která pokrývá všechny části města, je spolehlivá, pohodlná, finančně dostupná, včetně slev či jízdného zcela zdarma, bezbariérová a bezpečná. Dále je třeba budovat bezpečnou a bezbariérovou infrastrukturu pro pěší a cyklisty, jelikož to jsou nejvíce udržitelné a dostupné formy mobility," dodala.

V oblastech mimo města je taktéž podle expertky potřeba husté sítě veřejné dopravy, která může v nejodlehlejších oblastech být plněna menšími mikrobusy. Stejně tak je i na venkově potřeba vhodné infrastruktury pro pěší a cyklisty. Větší tlak bude vyvíjen na periferní oblasti než na velká města s bohatší infrastrukturou hromadné dopravy. "Důvodem je také nižší pokrytí jinými službami, tedy do práce, školy i k lékaři musí člověk dojíždět. Je potřeba zohlednit zejména ty oblasti, které jsou opravdu odříznuté od sítě veřejné dopravy, případně k první zastávce je to několik kilometrů," upozornila Hengalová.

Emise ze silniční dopravy aktuálně představují 29 procent všech emisí Evropské unie, podle nejnovější studie Transport&Environment. Problém je také v tom, že na rozdíl od jiných sektorů emise z dopravy neklesají, od roku 1990 naopak narůstaly a začínají se alespoň stabilizovat. V ČR se emise z dopravy zvýšily o 62 procent oproti roku 1990. V boji s emisemi z dopravy má pomáhat nová směrnice EU pro obchodování s emisemi, která zpoplatní emise uhlíku ze sektoru vytápění budov a ze silniční dopravy. Nový systém stanoví cenu emisí skleníkových plynů z těchto odvětví v roce 2027.

Součástí směrnice je také Sociální klimatický fond (SKF), bez kterého by nebyla přijata. Jeho hlavním úkolem je zmírnit dopad zavedení emisních povolenek na pohonná a topná paliva na rozpočty nejohroženějších domácností.

"Měl by tedy zamezit prohloubení dopravní a energetické chudoby a ideálně ji také zmírnit či eliminovat. Fond má být využitý na dlouhodobá a systémová řešení, ale také část z něj lze využít na pro přímé kompenzace v podobě finančních příspěvků domácnostem," řekla Hengalová. Evropská komise ale apeluje na minimální vyčlenění tímto směrem, neboť jde o náplast, a ne řešení problému.

Pro přístup k fondu, ze kterého má ČR dostat přibližně 50 miliard korun, musí vláda podle Hengalové udělat dva kroky. V prvé řadě přijmout a transponovat v plném znění novou směrnici, která je aktuálně projednávána v rámci zákona o emisním obchodování. Druhým krokem je sepsání národního Sociálního klimatického plánu, který má v režii ministerstvo životního prostředí. Musí být předložen EK do června 2025, jelikož SKF má být vyplácen od začátku roku 2026. Pokud komise shledá, že národní plán dostatečně nereflektuje potřeby domácností nebo pokud budou zvolena nevhodná opatření, bude muset vláda plán měnit.