Ekodesign "zakáže" další elektrospotřebiče a převálcuje zkostnatělé energetické štítky
Přínos energetických štítků pro snadnou orientaci spotřebitele brzy vezme za své. Paradoxně právě kvůli ekodesignu.
|
|
Foto: Martin Mach Ondřej/Ekolist.cz |
Výše zmíněný zákaz je v uvozovkách schválně. Fakticky totiž EU žárovky nezakázala. Unie prostřednictvím tzv. minimálních norem pro energetickou účinnost svítidel stanovila, že na trh se smějí dostávat jen svítidla, která se vejdou do předepsané spotřeby. „V praxi to znamenalo, že žárovky jakožto nejneúspornější zdroj světla ty normy splnit nemohly a proto se nesmí prodávat,“ říká Juraj Krivošík ze SEVEn, Střediska pro efektivní využívání energie.
Podobný osud nyní čeká i další domácí spotřebiče jako jsou pračky, myčky, ledničky a další. I pro ně EU připravila minimální normy energetické účinnosti – spotřebiče, které se do normy nevejdou, se postupně nebudou smět prodávat.
Až sem je vše v pořádku. Potíž je v tom, že zaspala legislativa spojená s tzv. energetických štítkováním. Štítky měly původně působit na zvyšování energetické účinnosti spotřebičů prostou soutěží na volném trhu, hnacím motorem měl být zájem spotřebitele. Spotřebitel se při svém nákupu díky štítku mohl rozhodnout, zda si koupí lednici s velkou spotřebou, nebo tu nejúspornější. A pro výrobce se tak stalo věcí prestiže nabízet výrobky nejvyšší kvality, do níž se nově počítá i spotřeba.
Dnes se na trhu v podstatě nevyskytují lednice s horší energetickou třídou než A. Původně se předpokládalo, že až tato situace nastane, budou kritéria pro jednotlivé energetické třídy přehodnoceny. Unie ale podlehla tlaku výrobců spotřebičů, kteří nechtěli přijít o těžko „dobyté“ áčko a místo nového nastavení kritérií se vydala cestou dodatečného členění kategorie A pro lednice na A+, A++ a A+++. Osud energetického štítku pro lednice nyní následují i ostatní spotřebiče. Od července příštího roku začnou platit kategorie A+ až A+++ i pro všechny ostatní štítkované spotřebiče. Jako krok k původnímu záměru lze vnímat fakt, že zároveň přestanou platit poslední tři nejméně úsporné třídy E, F a G a zachová se tím 7 stupňová škála.
V praxi se ale nařízení o ekodesignu a směrnice o štítcích – přestože obě mají stejný smysl, totiž snižovat energetickou náročnost spotřebičů – nepodpoří. Naopak – ekodesign oseká přínos poněkud zkostnatělých energetických štítků. „Na základě minimálních norem pro energetickou účinnost se od příštího roku budou smět prodávat jen chladničky nebo pračky, které splní určitou mez. Ta se v praxi rovná tomu, co je potřeba k získání energetické třídy A a až A+++,“ vysvětluje Juraj Krivošík. Tím, že se nepřenastavily požadavky na energetické třídy, budou na trh smět jen výrobky třídy A a lepší. „Ztratí se tak smysl energetických štítků a pro zákazníka to při výběru nového spotřebiče bude znamenat zhoršenou orientaci,“ uzavírá Juraj Krivošík.
Jak mezi úspornými spotřebiči na trhu najít ten nej?
Pomoci může například evropský program Euro TopTen nebo český projekt Partnerství Zelená úsporám. Oba projekty nabízejí možnost pohodlně srovnat parametry těch nejúspornějších výrobků z pohodlí internetu. |
K tématu si přečtěte také zprávu "Nová pravidla štítkování spotřebičů přinášejí třikrát plus" z prosince 2009.
reklama
Online diskuse
hrůza - 25. 6. 2010 - Aleševropská unie zakáže prdávat další zboží , které je podle ní špatné a co je komu do toho jestli budu platit velké účty za el. energii ? Když někdo žije sám a pere 1x týdně , tak čemu je mu pračka A+++ - k ničemu ta se mu nikdy nevrátí. Stejně jako myčka na nádobí , stejně jako mikrovlná trouba ,ale i televize kdo se na ní kouká 2 hodiny týdně asi nepreferuje drahou úsporonou televizi. kdo jezdí autem 2000km ročně také si nekoupím nové TDI. Štítky jsou dobré , ale zákaz nějakého zboží kvůli spotřebě je špatný, ne jen proto, že nutí k neekonomickému chování, ale i celá filozofie zákazů příkazů , regulací. Přebírání odpovědnosti za jednotlivce je nesmyslná. Společnost má přebírat odpovědnost jen za děti a blázny - všichni ostatní , kteří nepatří do této kategorie jsou schopni nést plnou odpovědnost za svůj život. Pokud má stát něco nařídit , pak je to pouze dostupnost informací na základě kterých se lidé mohou rozhodovat ,ale to finální rozhodnutí (- koupím nekoupím například ) musí udělat každý sám. |