Emise skleníkových plynů loni rekordně vyskočily

Snad už na závěr - 6. 11. 2011 - Jan Šimůnek

1. Napsal jsem, že práci jsem neměl (a nemám) čas podrobně pročítat, ale zarazilo mě ..., jakmile jste na ni dal odkaz.
2. Ten text opravdu nemá standardní strukturu vědecké práce, tudíž je nepřehledný, zmatený a některé zásadní informace jsou v něm obtížně dohledatelné, nebo nedohledatelné. Za tím si opravdu stojím.
Je docela možné, že v oblasti vědy, kde působíte, se na to tak nehledí (vím že např. historici mají zcela odlišný úzus při sestavování publikací), ale v biomedicínských disciplínách by takto sepsaná práce byla vrácena k přepracování. A jen na základě formy, jejím obsahem by se nikdo vůbec nezabýval.
3. Je naprosto běžné, že se při literární rešerši práce třídí minimálně na "užitečná" x "neužitečná", případně "k podrobnému prostudování", podle toho, jaké konkrétní téma člověk zrovna zpracovává a v jakém kontextu (a například se vytřídí práce provedené metodikou k danému problému irelevantní nebo se naopak cíleně hledají práce metodicky co nejrelevantnější). Právě proto mají vědecké práce mít vcelku rigidní strukturu, kterou jsem výše popsal, aby orientace v nich a nalezení toho podstatného byly co nejsnazší. V řadě případů je z celé práce důležitá (v daném kontextu) třeba jen jedna konkrétní tabulka z výsledků nebo třeba recept mikrobiologické půdy nebo chemického činidla v metodické části (a někoho jiného na nich zajímá zase něco úplně jiného, protože řeší zcela odlišný problém). Už se mi stalo, že jsem např. z práce psané v japonštině využil strukturní vzorce látek, které objevili, a údaje z (paralelně anglicky psaných) tabulek jejich fyzikálních a chemických vlastností (takže ta práce mi přinesla užitečnou informaci, ač japonsky neumím). A právě proto má smysl zmíněná struktura vědecké práce, aby se potřebná informace snadno našla. Pochopitelně, existuje řada prací, které je nutné přečíst celé, případně slovo od slova přeložit a případně stojí za to v jiných pracech téhož autora zjišťovat "co tím chtěl vědec říci" (a zase díky uvedené struktuře jsou tyto informace v dalších pracech snadněji dohledatelné).
Příklad k té poslední větě: Dostal jsem se k velice kvalitní práci, v níž dělali mykotoxiny ve "wheat". Protože tohle slovo může znamenat snad deset různých druhů kulturních trav a navíc je může zahrnovat obecně, dohledal jsem jinou práci, podstatně stručnější, ale z časopisu, kde autory dokopali k uvedení latinského názvu konkrétní rostliny, se kterou pracovali (a z té práce jsem použil prakticky jen ta dvě slova, protože to podstatné - metodika a výsledky - bylo výrazně podrobněji rozvedeno v té práci první; a další asi tři práce těchže autorů o tomtéž výzkumu jsem při tom hledání vyřadil jen na základě zjištění, že tam ten latinský název není a metodika i výsledky jsou podstatně méně obsažné než v té první práci).
Pokud vám databáze vědeckých prací k danému tématu vyplivne několik set až tisíců citací (a následně i fulltextů), tak je jakési třídění naprosto nezbytné, jinak se člověk utopí v balastu. A jistěže se některé práce detekují jako k danému tématu nezajímavé už na úrovni abstraktu. A na druhé straně lze samozřejmě na bázi vlastních zkušeností některé konkrétní práce případně konkrétní autory s čistým svědomím doporučit k velmi podrobnému studiu (a před jinými zase varovat).
Nicméně vždy obecně varujeme studenty před texty, které nemají standardní strukturu vědecké práce a byly vystaveny na webu bez odborné oponentury (a text, o němž tu diskutujeme, splňuje obě tato kritéria, je mi líto). A nalezení takovýchto textů v seznamu literatury může za určitých okolností vést k problémům při obhajobě (jiná věc je, když student např. zkoumá pověry a pavědu šířené po internetu). Takže vaše podezření je do jisté míry pravdivé, protože takovýto text by měl student odvrhnout bez podrobného čtení, jen na základě výše zmíněných kritérií (pokud zrovna po takovýchto textech cíleně nepátrá). Omluvou nám budiž, že v našem oboru jsou texty takovýchto vlastností vesměs výplody různých "alternativců" a web je jimi doslova zamořen a my máme na ně vypěstovanou určitou formu přecitlivělosti.
Mimochodem, povšimněte si laskavě, že první z prací, na které teď odkazujete (Brekley_Earth_UHI.pdf) má přesně mnou citovanou strukturu vědecké práce, takže to jde i v klimatologii (ta druhá ne, ale má k ní blíž, než text nad kterým diskutujeme). Také se z ní dá daleko snadněji zjistit, co tam dělali a jak.

Jsem toho názoru, že texty, které nesplňuji ani základní formální kritéria vědecké práce, by měly být brány jako irelevantní nejen v biomedicínských disciplínách, ale i v klimatologii. V opačném případě si klimatologové zadělávají na průšvih, že budou od pracovníků ostatních vědních oborů dehonestováni a ignorováni.