Environmentální dopady brexitu: EU se po odchodu Británie zapotí při plnění klimatických cílů

Evropskou unii bude odchod Velké Británie něco stát: pokud bude EU chtít splnit svůj cíl snížení emisí, budou muset stávající členské země přidat ve svých snahách.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Ben Chapman / Flickr

Logika matematiky Bruselu je v tomto ohledu neúprosná: pokud má být do roku 2030 splněn požadavek na 40% snížení emisí i bez Velké Británie, budou muset jednotlivé členské země přidat jak ve snaze o realizaci opatření, tak i v oblasti jejich financování. Je tedy zapotřebí vytvořit nový emisní plán pro evropskou sedmadvacítku, který by srovnal průměry a nastavil nové cíle. Britové sice vyloženě nepatřili k evropským lídrům v čistotě ovzduší, ale ve srovnání s jinými státy představovala jejich ekonomika relativně zelený sektor. A proto nezanedbatelně nadlepšovala celkový průměr všech členských zemí.

Podle analýzy evropské Climate Action Network (CAN) teď budou muset jednotlivé země "přidat" v oblasti svých klimatických ambicí na výkonu, zhruba o 0,2-1,7 %. České republiky se to zdaleka nedotkne tak jako našich slovenských sousedů, Portugalska, Malty, Řecka, Kypru, Španělska a Itálie. Jak ale dodává Wendell Trio, ředitel CAN: „Nemusí to být nutně špatnou zprávou. Znamená to jen, že některé země budou muset zavést více změn a opatření, aby se podařilo kompenzovat odchod Velké Británie." CAN totiž z dlouhodobého hlediska chápe investice do čistých zdrojů energie jako dobrou investici. I když z pohledu krátkodobého to bude stát o nějakou tu miliardu eur navíc.

Podstatnou otázkou, na kterou zatím nemá odpověď ani CAN, ani Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) a vlastně ani sami Britové, je, jak moc definitivní podoby bude brexit za dvě léta vlastně nabývat. „Pokud se Velká Británie komplexně separuje od zbytku EU, včetně svých minulých závazků, mohlo by to být bolestivé," připouští Bill Hare, původní zakladatel IPCC. „V případě, že se zachová o něco konstruktivněji, a například setrvá v systému obchodovatelných emisních povolenek, rozdíly zdaleka nebudou tak extrémní."

Jaký je skutečný stav věcí se ale ukáže nejdříve za dvě léta, v roce 2018. Tehdy totiž podstoupí plnění závazků Pařížské konvence první revizi. V tomto bodě se bude řešit jak přerozdělení klíčových aktivit v rámci vyrovnání odchodu Velké Británie, tak i přehodnocení stávajících ambicí jednotlivých států. Lidé z CAN připouští, že už teď působí obavy postoj Polska, který se programově snižování emisí skleníkových plynů zříká. Podobný stav může nastat i u zemí, které si další přitvrzení environmentálního tlaku na domácí průmysl a znečišťovatele nebudou možná moci z ekonomických důvodů dovolit.

Kdysi ty pláže nebyly tak čisté, pamatujete?

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Dario Sušanj (VelikaBritanija.net) / Flickr

A jak to vidí Britové?

Otázky, co se stane s životním prostředím na ostrovech poté, co by v referendu zvítězila varianta odchodu z EU, patřily v komentářích a článcích většiny britských deníků k nejčastějším (například zde, zde a zde). Zlepšení stavu životního prostředí v posledním desetiletí bylo dáváno za příklad blahodárného vlivu EU, dokládáno fotkami pláží zanesených odpadky s výmluvným slovem "před".

Nicméně na místě je otázka, co skutečně odchod Velké Británie z Evropské unie pro tamní životní prostředí znamená. Asi nejtrefněji zatím nastalý stav popisuje ve svém sloupku Michael Jacobs, a to slovy klasika: "Nepropadejte panice!". Podle Jacobse teď čeká Velkou Británii celá řada nepříjemných věcí, ale rozsáhlá a nevratná destrukce životního prostředí mezi nimi rozhodně není. Dokládá to například tím, že britská vláda na doporučení Výboru klimatických změn (CCC) přijala změny pro pětinu celkového uhlíkového rozpočtu, tedy že se zavázala do rozmezí let 2028-2030 dosáhnout 57 % produkce emisních plynů z roku 1997. Jinými slovy, na případný odchod z eurozóny zareagovala Británie mnohem přísnějším nastavením limitů, než když byla v EU.

Jacobs dále boří mýty ohledně příčin smutku nevládních a neziskových organizací, které na ostrovech po léta bojovaly za lepší životní prostředí. Pobočky hnutí Greenpeace, Přátel Země nebo Green Alliance skutečně měly v EU silnou oporu. Podle nich se teď karty rozdávají znovu. Jenže závazky přijaté britským parlamentem, ať už v oblasti zapracování obnovitelných zdrojů, požadované energetické efektivity nebo přípravy projektů dekarbonizace, jsou schváleny už od roku 2008, a v mnohém překonávají nynější eurounijní normy. A vlastních zákonů se Britové na rozdíl od členství v EU v referendu nezřekli.

„I když Pařížskou klimatickou dohodu signovala Velká Británie ještě jako součást EU, byl tento podpis ratifikován britským parlamentem,“ říká Jacobs. „Na záměru Britů dodržet plnění úmluvy brexit nic nemění.“ Unie sice působila dojmem dozorujícího garanta, ale ke konkrétním rozhodnutím dospěli Britové sami. I Jacobs připouští značnou míru nejistoty, spolu s tím jak "definitivní" podoby bude brexit vlastně nabývat. Pokud se bude jednat o tzv. "Norskou variantu", tedy že Británie zůstane součástí evropské ekonomické zóny (EEA) a zachová společný trh, bude muset dodržet i dosud poplatné regule v oblasti exportu a dovozu. Ani v opačném případě se nic nezmění: pokud bude chtít Británie vyvážet produkty do zemí EU, bude muset zachovat eurounijní standard. Na úrovni výroby se tedy změny k horšímu také nedají očekávat. Jacobs uzavírá tím, že brexit sice na ostrovech způsobil (a ještě způsobí) politické zemětřesení, ale konkrétně oblasti životního prostředí se tyto otřesy nedotknou.