Guardian: Láska Angličanů k chřestu vysává peruánské studně
V pravdě průmyslová výroba lahodného chřestu v jedné z nejsušších oblastí Jižní Ameriky způsobuje pokles hladiny podzemní vody. Dovoz zeleniny je přitom záležitostí posledního dvacetiletí, zatímco před rokem 1990 mezinárodní obchod s chřestem prakticky neexistoval, dnes se jen do Británie dováží 6,5 milionu kilogramů čerstvého peruánského chřestu ročně.
Peru je největším vývozcem chřestu na světě. Pěstování přináší roční obrat přibližně 450 milionů dolarů. 95 % veškeré produkce pochází z údolí Ica, místa, které je dnes nejvíce ohroženo suchem. Přitom původní projekt chřestových plantáží, který dvaceti miliony dolarů financovala Světová banka, vypadal jako požehnání pro celou oblast.
Plantáže o rozloze 100 km2 daly práci 10 000 nezaměstnaných. „Brzy po chřestovém boomu ale začali místní maloobchodníci bít na poplach,“ řekl deníku Guardian Nick Hepworth, jeden z autorů studie společnosti Progressio, která zkoumala stav údolí Ica. „Uvědomili si, že musí zajistit dostatek vody pro trvalé využívání, nejen pro pěstování chřestu.“ Zatím ale vyschly dvě studny, které jsou zdrojem pitné vody pro 18 500 místních obyvatel. Vyčerpání místních vodních zdrojů postupuje velmi rychle, od roku 2002 klesla hladina ve studních o osm metrů, tvrdí Progressio. Takhle je vývoz luxusní zeleniny na anglický trh dále neudržitelný, dodává.
Průzkum se odvolává i na studii WWF, která řadí Británii na světově šestou příčku spotřebitelů „virtuální vody“, tedy vodních zdrojů potřebných k výrobě a dovozu potravin ze zahraničí. Přitom právě Světová banka, která rozsáhlý zemědělský projekt sponzoruje, se zavázala, že bude podporovat jen udržitelné hospodaření umožňující ekonomický růst a vytvoření pracovních míst pro chudé, zrovna tak jako chránit životní prostředí.
Příběhy místních zemědělců mají mnoho podobných rysů. „Nová vládní politika osvobození od daní nalákala mnoho pěstitelů a vytvořila mnoho pracovních míst,“ řekl deníku Guardian farmář Juan Alvarez, jehož rodina žije v údolí již ve čtvrté generaci. „Jenže jaká budoucnost nás tu bude čekat, až vyschne všechna voda?“ Řada místních zemědělců nechtělo prodávat své pozemky pěstitelům chřestu, jenže kvůli jejich nehospodárnému hospodaření teď nemají vodu pro své malé farmy, a pozemky tak stejně prodávají, aby se vůbec uživili.
Anonymně se pro studii vyjádřil i jeden ze stálých zaměstnanců velké plantáže: „Peru poskytuje ten nejlepší případ nejhoršího zacházení s vodou. Je zapotřebí racionalizovat využívání zdrojů v Ica.“ Jednání investorů, místní vlády, neziskových organizací a místních zemědělců zatím ještě neskončila. Petra Kjell, mluvčí peruánského ministerstva životního prostředí, se vyjádřil pro deník Guardian: „Nejsme pro ukončení produkce a exportu chřestu, chceme jen, aby supermarkety a investoři přijali více odpovědnosti za nalezení rovnováhy.“
Článek byl uveřejněn pod názvem „How Peru's wells are being sucked dry by British love of asparagus“ na serveru Guardian.uk dne 15. 9. 2010.
reklama
„Super písek“ by mohl vyřešit problém s nedostatkem pitné vody
