Jepice z jantaru stará 100 milionů let nadchla vědce

Jepice, jak známo, mají jepičí život - trvá většinou jen jeden den. Jedna konkrétní jepice ovšem v tomto dni stihla to, co po zhruba sto milionech let nadchlo vědce - sedla si zřejmě na kapku smůly a nechala se jí pohltit. Smůla se změnila v jantar, a jepice tak v pozoruhodně zachovalém stavu přežila až do dnešních dní, aby byla objevena v Barmě.

„Je to poprvé, co se podařilo u jepic zdokumentoval tak dlouhá tykadla,“ uvedl profesor George Poinar, entomolog Oregonské státní univerzity, která objev zveřejnila. Ještě větší význam má dle něj však tento nález v širším kontextu ekologických vztahů – jepice jsou velmi důležitou složkou potravních řetězců. „Je velmi důležité rozumět ekologii a historii jepic, protože jsou jednou z nejdůležitějších složek potravy ryb,“ dodává.

Druh dávno zmizelý...

Tento druh jepice je dle vědců již dávno vyhynulý. I dnes jsou totiž vysoce specializované a – například – kladou vajíčka pouze na určitý typ substrátu. Pokud substrát zmizí, jepice zmizí také. Jepice jsou dodnes používány biology pro studium vodních ekosystému, protože patří k mimořádně důležité potravě ryb. Rybáři dokonce tvarují své návnady do podoby jejich těl.

U některých řek existují tabulky s daty předpokládaného líhnutí různých druhů jepic, což většinou zaručí rybám v řekách velké hody a rybářům větší šanci dostat se k výborným úlovkům.

Proto má tento objev pro vědce větší význam než pouhý fakt, že se podařilo najít výborně zachovalý exemplář hmyzu v kapce ztvrdlé pryskyřice. „Hodně nám to napoví o ekosystémech dávných dob,“ říká profesor Poinar. V tomto případě z období 97 – 110 milionů let, jak napovědělo datování jantaru.

Poinar připomíná, že životní cyklus jepic je opravdu pozoruhodný - od vylíhnutí žijí pouze jeden jediný den, během něhož musí především stihnout naklást vajíčka. „Nezajímají je ani věci jako je příjem potravy, nemají dokonce ani vyvinutá a funkční ústa,“ dodává.

---

reklama

---