Katastrofy dopadají hůř na chudé, říká programový ředitel WWF
EkoList: Co je Zpráva o živé planetě? Proč ji připravujete?
Christopher Hails: WWF existuje už víc než 40 let. Během nich jsme v ochraně životního prostředí dosáhli určitých úspěchů. Přesto jsme cítili, že jsme sice tu a tam vyhráli bitvu, ale stále prohráváme válku. Abychom zjistili, jak moc tu válku prohráváme, rozhodli jsme se sestavit index pro měření zdraví planety, něco jako je Dow Jonesův index pro ekonomiku.
Pro každý z biomů, kterým se WWF věnuje - pro lesy, sladkovodní ekosystémy a pro oceány a pobřeží - jsme vytvořili index, abychom se pokusili změřit jakékoliv změny, které v populacích těchto biomů probíhají. A tyto tři indexy jsme pak zkombinovali dohromady - tak vznikl Index živé planety.
Ten nám ukázal, že za třicet let, co sbíráme data, se stav planety přibližně o jednu třetinu zhoršil. Proč takový úbytek, říkali jsme si. Co je tím důvodem v pozadí? Tou hlubší příčinou je lidské chování. Tak nás napadlo - bylo by možné změřit dopad činnosti člověka na planetu? Společně s nevládní organizací Redefining Progress jsme tedy vytvořili koncept ekologické stopy, což je jakýsi index lidské činnosti, který přibližně ukazuje, kolik místa potřebujeme na dříví, které spotřebováváme, kolik na plodiny, které pěstujeme, kolik na chov krav, které jíme, kolik na domy, na silnice a na letiště a přístavy. A jeho součástí je mimo jiné i přepočítávání emisí CO2 na rozlohu lesů, jež je nutná pro jejich pohlcení.
Dr. Christopher Hails - programový ředitel WWF. "To znamená, že mám na starosti všechny programy WWF po celém světě," vysvětluje. Narodil se roku 1950 ve Velké Británii, kde také vystudoval biologii. Osm let přednášel ekologii na univerzitě v Kuala Lumpur (Malajsie). Poté se stal na šest let environmentálním poradcem singapurského ministerstva národního rozvoje. Do WWF International vstoupil v roce 1988, programovým ředitelem se stal před šesti roky. Foto: Jan Stejskal/EkoList
EkoList: Přepočítávání energie na rozlohu ale stojí podle dánského Institutu pro hodnocení životního prostředí (IMV) na vratkých vědeckých základech.
My jsme byli první, kdo se do něčeho podobného pustil. Samozřejmě že stále pilujeme metodiku a postupy. Vítáme i debatu, protože pouze když budeme o věci diskutovat, můžeme k problému přitáhnout pozornost lidí. A nijak si nečiníme nárok mít poslední slovo.
Ale ať už jsou argumenty IMV jakékoliv - a není pochyb o tom, že pan Lomborg se snaží proslavit zpochybňováním role environmentalistů - těžko se dá vyvrátit, že v atmosféře se hromadí CO2, že globální průměrné teploty rostou, že ledovce tají, že korálové útesy odumírají a že jsme svědky stále častějších klimatických výkyvů. Pokud chceme zachovat stabilní atmosféru a předcházet globálnímu oteplování, pak musíme z atmosféry dostat zpátky CO2, který už v ní je. Musíme zkoumat, co pro to musíme udělat tady na zemi - a to náš index ukazuje.
Přepočtem lidské spotřeby na rozlohu jsme chtěli obyčejným lidem ukázat, jak moc do životního prostředí zasahujeme. Normální člověk nepřemýšlí v souvislostech miliard let nebo v termínech atmosféry. To pro něj nic neznamená, protože si o tom neumí udělat představu. Ale když mu ukážete, jak velké území je potřeba pro pohlcení CO2, které jeho auto každý den produkuje, tak to už něco znamená. Každý dokáže přemýšlet v rozměrech svého stolu, své zahrady, své země.
Podle naší Zprávy tvoří přibližně 50 procent celkové ekologické stopy stopa energetická. Myslím, že to je dobrý odhad, protože v současné době je produkce CO2 a globální oteplování pro Zemi největším nebezpečím.
EkoList: Proč se ve Zprávě vyjma biomasy nevěnujete obnovitelným zdrojům energie?
Pokud nejde o biomasu, pak hovoříme o větrné energii, o energii pocházející z přílivových vln a o solárních panelech. Dala by se započítat území, která jsou potřeba pro větrné mlýny a solární panely, ale ta většinou mají minimální rozlohu. Solární panely se často budují na střechách domů, sloupy větrných mlýnů mohou stát na pobřeží. Pokud uvažujeme v souvislostech ekologické stopy, pak jsou rozměry těchto zdrojů zanedbatelné.
EkoList: To je ale argument proti vašemu závěru, že budeme potřebovat ještě jednu planetu. Kdybyste je započítali, celková stopa lidstva by nebyla tak velká.
To si nemyslím, protože v současnosti ani solární ani větrnou energii dostatečně nerozvíjíme. Nyní tyto zdroje pokrývají méně než 1 procento světové spotřeby energie. My bychom byli rádi, kdyby všechna energie pocházela z obnovitelných zdrojů. A pokud by se to stalo, zmenšili bychom ekologickou stopu. Náš výpočet je ale založen na skutečnosti, že v současnosti využíváme akumulovanou energii ze země ve formě fosilních paliv a všechen CO2 vypouštíme do atmosféry - a to není udržitelné.
EkoList: Oproti vašemu závěru o možném kolapsu planety IMV uvádí závěry studií organizací OSN a Světové banky, podle nichž budou příští generace bohatší, zdravější a sociálně rovnější…
Podle mne IMV tyto studie špatně interpretuje. Nemyslím si, že by kterákoliv z uvedených institucí něco takového říkala. Ano, jistá část příštích generací bude bohatší, jistá část příštích generací bude zdravější, ale všechny předpovědi, které máme nyní k dispozici, ukazují, že si nebudeme rovnější. Bohatí bohatnou a chudí chudnou. Dnes žije s méně než dvěma dolary na den větší podíl světové populace než před deseti lety. Extrémní výkyvy světového klimatu, jako jsou bouře, záplavy atd., silněji dopadají na chudší část populace.
EkoList: Skutečně si myslíte, že za padesát let dojde ke kolapsu planety?
Ne. A my ani netvrdíme, že do padesáti let ke kolapsu planety dojde. My tvrdíme, že věci se postupně zhoršují. A nyní stojíme před rozhodnutím. Víme, co je potřeba udělat, například snížit emise CO2. Čeho se nám nedostává, je politická a ekonomická vůle ke změnám.
Pozn. red. - Rozhovoru se úzce týká článek Kolaps nebo světlé zítřky?, který naleznete zde, a také názor Bedřich Moldana zde.
reklama
