Bedřich Moldan: Zpráva o živé planetě a její kritika
Užitečné pomůcky
Agregované indikátory v podobě uvedených nebo podobně konstruovaných indexů jsou potenciálně velmi užitečným nástrojem pro posouzení celkových ekologických trendů či pro srovnání jednotlivých států. Agregované indikátory se úspěšně používají v jiných oblastech. Nejznámějším příkladem je hrubý domácí produkt, obecně uznávaný indikátor ekonomické výkonnosti jednotlivých zemí či regionů. V sociální oblasti se postupně uplatňuje index lidského rozvoje každoročně publikovaný Organizací OSN pro rozvoj (UNDP). V ekologické oblasti však žádný z agregovaných indikátorů dosud nedosáhl plného uznání. Všechny dosavadní pokusy byly oprávněně kritizovány pro celou řadu nedostatků. Je tomu tak i v případě ekologické stopy.
Nic nového pod sluncem
Dánský Institut pro hodnocení životního prostředí (IMV) nepřišel v zásadě s ničím novým. Kritické výtky na adresu tohoto i jiných agregovaných indikátorů zazněly z mnoha stran již dříve. Je pravda, že vlastní konstrukce ekologické stopy (zejména převádění spotřeby energie na plochu produktivních lesů) má řadu nedostatků. Potud jsou kritické výtky ze strany IMV na místě. Přesto je nutno konstatovat, že právě indikátor ekologické stopy je potencionálně velmi užitečný, protože názorným způsobem ukazuje, do jaké míry hrozí překročení únosné kapacity jednotlivých zemí či celé planety.
Skutečný přínos Indexu živé planety a celé práce na tomto poli totiž není v tom, že se seřadí země do jistého pořadí či že se kvantifikuje x-násobné překročení plochy, kterou má daný stát či celé lidstvo k dispozici pro svůj další rozvoj. Jádrem věci také nejsou odhady let, po kterých nastanou nějaké více či méně neurčité katastrofy.
Dobrý záměr
Ekologové se však shodují v tom - a jejich přesvědčení dnes sdílí rozhodující část světového společenství - že hospodářský a sociální rozvoj musí být v souladu s ekologickými možnostmi planety. Životodárné planetární systémy, kapacita obnovitelných zdrojů, schopnost ekosystémů recyklovat odpadní produkty lidské činnosti a další klíčové služby a statky, které lidské společnosti poskytuje planetární biosféra, jsou principiálně omezené. Skutečností je, že až dosud neumíme přesně únosnou kapacitu planety či jednotlivých regionů a ekosystémů kvantifikovat. Jedním z pokusů o tuto kvantifikaci je právě ekologická stopa. Nezdá se, že by to byl až dosud pokus plně úspěšný, jde však nepochybně o zajímavý výzkumný záměr, který míří správným směrem, a lze předpokládat jeho další a pravděpodobně lepší pokračování. Současnou podobu je třeba chápat spíše jako výzvu než jako definitivní výsledek.
Omezená planeta
Pokud kritizujeme ten či onen postup při konstrukci indexu, můžeme mít plnou pravdu, a přesto se vůbec nedotýkáme podstaty věci. Není náhodou, že kritikové poukazují na podobnost s předpověďmi Mezí růstu. Jejich autoři usoudili, že světu hrozí závažná ekologická krize v průběhu několika příštích desetiletí (text byl publikován v roce 1972) především v důsledku vyčerpání řady životně důležitých neobnovitelných zdrojů jako například ropy. Je velmi snadné odmítnout poselství Mezí růstu s tím, že katastrofické předpovědi se nesplnily. Připomíná to však typické "vylití dítěte s vodou z vaničky". Poselství Mezí růstu stejně jako Indexu živé planety je někde jinde. Ukazuje na konečnost zdrojů, na omezenost únosné kapacity planetárního systému. Bez pokusů podobného typu by se nám nikdy nepodařilo pochopit skutečnou nebezpečnost některých trendů, které mohou naznačovat překročení únosné kapacity světových ekosystémů.
Dánský IMV souhlasí "s futuristickými prognózami organizací OSN a Světové banky. Ty docházejí k závěru, že budoucí generace budou s největší pravděpodobností mnohem bohatší, zdravější a sociálně rovnější." Jsem osobně přesvědčen, že tyto optimistické předpovědi se mohou skutečně naplnit. Důležitým předpokladem jsou ale právě aktivity typu Zprávy o živé planetě, protože upozorňují na nebezpečí trendů ohrožujících životodárné systémy naší planety a jejich omezenou kapacitu. Ty by mohly vést k tomu, že se uvedené prognózy neuskuteční.
reklama
Autor je ředitelem Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy.
