Klimatická konference OSN v Dauhá: Zbylo zoufalství. A naděje

Klimatické změny by vedly k rozšiřování pouští a většímu a častějšímu suchu. Nejvíce by se dopady klimatických změn dotkly těch nejchudších. Ilustrační snímek

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Circotasu / Dreamstime Free Photo

Kritici současných snah mohou namítat, že klimatické konference umožňují politikům zastřít, že ve skutečnosti nic pro ochranu klimatu nedělají. Obhájci současného řešení zase poukazují na to, že pod křídly OSN se zrodila jediná globální dohoda – Kjotský protokol. A že OSN funguje i jako jakási „centrální banka“ v systému obchodování s uhlíkovými povolenkami.

Delegáti z klimatické konference v Dauhá odletěli, aniž by se dohodla jediná nová úmluva, že největší znečišťovatelé sníží své emise. Podle některých kritiků je ironické, že se klimatická konference konala v Kataru, zemi, která spaluje fosilní paliva, aby mohla z mořské vody vyrábět pitnou, a kde se v poušti stavějí golfová hřiště. Jiní jim oponují tím, že je potřeba do globálních snah vtáhnout právě takové země, jako je Katar, aby bylo možné pohnout se kupředu.

Pohled na plnění minulých závazků je přitom tristní. Zatím všechny termíny pro splnění cílů zůstaly nesplněny. Bohaté země před dvaceti lety slíbily, že zastaví nárůst vypouštění skleníkových plynů. A svůj slib nesplnily. V Kjotském protokolu v roce 2009 daly slib znovu. A znovu jej nedodržely.

Teď mají země před sebou termín 2015. Do té doby se musí představitelé zemí shodnout na nové podobě globální dohody, která v roce 2020 nahradí končící Kjotský protokol. Tentokrát by dohoda měla platit jak pro bohaté země, tak i pro chudé. Je ale otázka, zda se na tom představitelé zemí dohodnou. Klíčové je to, kdo ponese náklady na splnění vytčených cílů ve snižování emisí.

Zprávy, které byly zveřejněny během konání konference v Dauhá, přitom říkají, že není času nazbyt. Zatímco v roce 2010 našly státy shodu v tom, že je potřeba zabránit zvýšení teploty o 2 °C, aktuální vědecké zprávy varují, že světu hrozí daleko vyšší oteplení, až o 4 °C.

Podle Světové banky by takové oteplení znamenalo nedostatek potravy a pitné vody, mnohá přírodní stanoviště by nenávratně zmizela, zvedající se hladina moří by z domovů vyhnala lidi žijící v přímořských oblastech. Klimatické změny by také vedly k rozšiřování pouští a většímu a častějšímu suchu. Nejvíce by se dopady klimatických změn dotkly těch nejchudších.

Zatímco delegáti na úrovni OSN váhají s akcí, nějaké změny se rodí odspodu. V roce 2011 bylo do obnovitelných zdrojů energie investováno rekordních 260 miliard dolarů. Spojené státy americké díky produkci břidličných plynů opouštějí při výrobě elektrické energie od uhlí, které patří mezi největší zdroj oxidu uhličitého.

A celkové emise Spojených států, které představují zhruba čtvrtinu světových emisí, klesají. Na druhou stranu kvůli rostoucím ekonomikám Číny a Indie se tato úspora ztrácí a celkové emise oproti roku 1990 vzrostou o 2,6 procenta.

Zatím nejdál ve snahách snížit emise skleníkových plynů je evropský pokus o systém obchodování s emisemi. Ten se ale potácí od krize ke krizi. Jeho velkou slabinou jsou povolenky, které jsou vydané navíc a které srážejí cenu povolenek a podvazují efektivitu celého přístupu.

Ostatní země, které o zavedení obchodování s povolenkami uvažují, ale věří, že se z evropského pokusu dokáží poučit a neudělají stejné chyby. Zdá se totiž, že právě tento způsob je nejvíce životaschopný, protože vede k nejefektivnějším řešením. Podle ekonomů je to nákladově nejvýhodnější, a tudíž i politicky nejsnáze prosaditelný přístup.

Jedna věc je ale zřejmá. Zatímco vědci volají po okamžité a drastické akci, politici, ekonomové a finančníci něco takového jako okamžitou a drastickou akci nechtějí.