Kolaps nebo světlé zítřky?
Statistik Bjorn Lomborg se do širšího povědomí zapsal loni, kdy v anglickém překladu vyšla jeho kniha Skeptický ekolog. Autor se v ní snaží dokázat, že naše obavy o stav životního prostředí jsou liché, neboť ten se stále zlepšuje. Lidé, kteří před jeho zhoršováním varují, nás jen zbytečně straší. Ne že by nebylo co zlepšovat, přesto je pošetilé věřit varovným hlasům vědců. Ti totiž jen soustavně přehánějí. Chránit životní prostředí způsobem, který nám doporučují (například ratifikováním Kjótského protokolu, předcházením vymírání druhů) se z finančního hlediska nevyplatí. Peníze, které na to věnujeme, bychom měli raději dát jinam, například chudým zemím. Tak zní ve stručnosti poselství knihy.
Bjorn Lomborg. Foto: www.lomborg.com
Ředitel zeměkoule
Skeptického ekologa nadšeně přivítaly některé velké světové listy (např. Washington Post, Economist) a z Lomborga se stala hvězda. Blonďák s tváří filmové hvězdy začal objíždět diskusní večery po celém světě (v Oxfordu mu přistál na tváři dort od rozzuřených odpůrců), Světové ekonomické fórum jej dokonce vyhlásilo globálním lídrem zítřka. Avšak recenzenti dalších periodik (např. Nature, Guardian, Scientific American), kteří věděli, o čem Lomborg píše, se ke Skeptickému ekologovi postavili podstatně odměřeněji. Faktických chyb, zmatených interpretací a z kontextu vytržených informací pak doložili kritici v Lomborgově díle celou řadu. Někteří z něj měli přímo legraci. "Co je v té knize správně, není nové. A co je nové, to není správně," ocenil Lomborgův výkon sarkasticky John P. Holdren.
Všem jde o prachy
I mnozí Lomborgovi odpůrci přitom přiznávají, že mladý Dán má vedle mediálního i nesporný vědecký talent. Jen nechápou, proč jím mrhá na vyvracení postojů, které soudní vědci dávno nezastávají. Přitom je co kritizovat a zpřesňovat. Ve zprávách ekologických organizací se občas objevují zavádějící informace a někteří vědci přiznávají, že při prvních odhadech výsledků svých výzkumů přeháněli, protože chtěli k vlastnímu problému přitáhnout pozornost. Lomborg ovšem často nebere na vědomí, že jím kritizovaní vědci výsledky své práce neustále zpřesňují. Naopak se domnívá, že jejich cílem je pouze přehánět. Odhaluje i jejich pohnutky - všem jde totiž jen o peníze z grantů.
Žádná stopa neexistuje
Na počátku letošního roku se Lomborg stal ředitelem dánského Institutu pro hodnocení životního prostředí (IMV). V jedné ze svých prvních studií pak IMV splnil přání Lomborgových kritiků a pustil se do současných vědeckých metod - analyzoval Zprávu o živé planetě, kterou pravidelně vydává WWF. A prohlásil, že stojí na značně vratkých vědeckých základech.
| WWF (World Wide Fund for Nature, Světový fond na ochranu přírody) - nezisková soukromá organizace se sídlem ve Švýcarsku. Vznikla 11. září 1961. Soustřeďuje se na ochranu druhů především v lesích, v sladkovodních ekosystémech a v oceánech a na pobřežích. Ve svých programech se zaměřuje také na boj proti klimatickým změnám a šíření toxických chemikálií. Je zřejmě nejrozsáhlejší ochranářskou organizací na světě. IMV (Institut for Miljovurdering, Institut pro hodnocení životního prostředí) - institut financovaný dánským ministerstvem životního prostředí. Založen byl v únoru 2002, první zaměstnanci nastoupili v červnu. Věnuje se statistickému hodnocení stavu životního prostředí. |
Jádrem sporu se stal pojem ekologické stopy (viz níže), který IMV považuje za zcela nevhodný pro projekce do budoucnosti. WWF ve svých odhadech vychází ze současného stavu, kdy energetice výrazně dominují fosilní paliva. Pokud je budeme využívat nezměněným tempem, pak podle WWF může do padesáti let dojít ke zhroucení planetárního ekosystému. IMV fondu vyčítá, že přepočítávání spotřebované energie na rozlohu je silně závislé na zvolené metodice. Aby to IMV dokázal, předkládá svůj vlastní výpočet budoucí energetické stopy lidstva, který je založen na širším využívání sluneční a větrné energie, a dochází k závěru, že nás žádná katastrofa nečeká.
Problémem Zprávy o živé planetě je podle IMV také skutečnost, že ke svým předpovědím do budoucna používá aktualizovanou verzi tzv. modelu World3. Ten přitom už před třiceti lety vedl autory knihy Meze růstu k chybným předpovědím. Například ropa měla podle nich dojít v roce 1992, zlato v roce 1981 a stříbro a rtuť v roce 1985. Nic z toho se nenaplnilo.
Aby však IMV nenechal čtenáře na pochybách, proč kritiku vypracoval, upozorňuje v závěru své studie, že jeho práce nemá vést k nějakému vylepšenému konceptu ekologické stopy. Naopak, čtenářům by mělo být jasné, že "žádná ‚správná' ekologická stopa neexistuje". Jak řekl EkoListu jeden z autorů kritické zprávy IMV Olivier Rubin, ekologická stopa prý nemůže obstát, protože nepočítá s lidmi. "Stopa by totiž byla nejmenší, kdyby lidé vůbec neexistovali."
| Ekologická stopa - plocha biologicky produktivní země (a vody) potřebná k zajištění spotřebovaných zdrojů (např. půda potřebná pro vypěstování plodin, pro chování zvířat, pro zajištění energie atd.) a vstřebání vzniklých odpadů populace nebo jedince při používání běžně dostupných technologií.
Jádrem sporu mezi vědci je především mechanismus přepočítávání energie vyrobené z fosilních paliv na plochu země. WWF ji ve Zprávě o živé planetě vyjadřuje jako rozlohu lesů, která je nutná pro pohlcení emisí oxidu uhličitého (CO2), které při této výrobě vznikají. Odpůrci poukazují na to, že CO2 pohlcují nejen lesy, ale i oceány. Ještě problematičtější je přepočítávání jaderné energie na rozlohu. Vyrobenou jadernou energii totiž WWF přepočítává jako rozlohu lesů nutnou pro pohlcení emisí CO2, které by vznikly při výrobě stejného množství energie z fosilních paliv. |
Pozn. red. - Tématu se týká také rozhovor s programovým ředitelem WWF Chrisem Hailsem zde a názor Bedřicha Moldana zde.
reklama
