Konec světa, jak ho známe, se už odehrál. Jen jsme si toho nevšimli, míní Cílek
„Konec světa tak, jak ho známe, se odehrál možná už někdy před dvěma lety. Jen jsme si toho zatím nevšimli,“ nastartoval debatu Václav Cílek. „My všichni pod pojmem katastrofa nebo konec světa rozumíme takový ten hollywoodský scénář, kdy přijde doba ledová ze dne na den nebo zemi smete meteorit,“ vysvětluje Cílek. Jak se ale ukazuje, i v historii měly významné změny spíše dlouhodobý charakter.
Návod ke konci světa
Podle Václava Cílka hraje v krizových chvílích důležitou úlohu složka osudová a složka osobní. Je proto důležité dívat se kolem sebe, vyhledávat si další informace mimo běžná média, snažit se porozumět tomu, co se děje, a adekvátním způsobem na to reagovat. „Svět začíná být tak propojený, tak lidnatý a s tak rostoucími nároky, že to nemůže dopadnout dobře,“ myslí si Václav Cílek.
Podle něj je zásadní to, čemu na západě říkají „family preparedness”, neboli rodinná připravenost, být připraven na přírodní katastrofy i ekonomické krize. Počítat s výpadkem elektřiny nebo nedostatkem pitné vody. Oceňuje například přístup Švýcarska, kde je ze zákona předepsané mít doma potraviny na několik dní dopředu.
Má ale smysl vynakládat peníze a čas na přípravu ve chvíli, kdy o době ani velikosti případné krize není nic známé? „Příprava je de facto forma pojištění, platíme pojištění a nevíme, jestli to někdy dostaneme nazpátek,“ reagoval na dotaz z publika Václav Cílek.
Největší příležitost vyrovnat se s případnými krizemi proto vidí Václav Cílek i další diskutující především v dobrém fungování společnosti na úrovni rodin, komunit, měst nebo menších regionů. Řešením krizových situací může být lepší využívání lokálních možností - nákup potravin přímo od zemědělců a lepší hospodaření v místní krajině.
„Budoucnost bude propojením vysokých technologií s těmi hodně tradičními,“ míní Václav Cílek. Příkladem může podle jeho slov být například pěstování starých odrůd - vypadá to hodně staromilsky, ale jen do té doby, než si uvědomíme, že jsou odolnější vůči škůdcům a nevyžadují proto množství chemie.
Podle dalšího účastníka debaty novináře Zdenka Pavelky můžeme konkrétní řešení problému hledat ostatně až ve chvíli, kdy problém nastává a rozpoznáme jej. Pokud ale víme, že se něco mění, že nějaké problémy přijdou, můžeme být připraveni alespoň na to, že bude nějaká změna a bude třeba reagovat. “A mít v sobě dostatek energie na to se s tím problémem začít vyrovnávat,“ dodává Pavelka.
Strach má velké oči
Biolog Petr Pokorný si v naší společnosti zase všímá vědomé snahy „být silný, mít na to, nedat se a bojovat“. Odvrácenou stranou takového postoje je ale podle něj strach. Strach o to větší, o co je obávané méně známé.
„Snížení civilizačních vymožeností v materiálním světě přitom vůbec nemusí znamenat duchovní zchudnutí. Velmi často je tomu právě naopak,“ říká ze své cestovatelské zkušenosti Petr Pokorný. Nejvíc radosti, upřímného smíchu a úsměvů prý viděl právě v těch nejchudších zemích. Životní úroveň je podle něj relativní pojem a její změny se měří jen těžko, neodhalí nám je ani HDP, protože se z velké části odehrávají v lidské psychice.
V současné situaci vidí paralelu se začátkem 20. století, tedy obdobím „zabetonovaného“ systém, přetlaku. Věří však, že lidé už nejsou tak naivní a naopak jsou už natolik poučeni z minulosti, aby neopakovali stejné chyby.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Petr Pokorný: Nemáme takovou moc, abychom Zemi zničili
Civilizaci hrozí úplná smršť problémů, varují vědci s politikyOnline diskuse
trochu jiný výběr z diskuze - 16. 6. 2012 - Radek MikulášMnozí se tady rozhořčují nad velestručným článečkem, aniž by je napadlo, že diskuse trvala dvě hodiny a zdejší text je pouze interpretací novinářky.Diskusi jsem zorganizoval a moderoval, čímž nechci naznačit, že souhlasím se vším, co jmenovaní řekli. Jen nabízím svůj komplementární pohled na její průběh. (Text vznikl pro Akademický Bulletin) Na základě toho, co uvádím, snad lze korigovat představu, jestli tady někdo šíří atmosféru strachu (a kdo). Další z Akademických kaváren pořádaných Radou pro popularizaci vědy AV ČR připravil na 13. června 2012 Radek Mikuláš a k diskusi o otázce položené v nadpisu pozval geologa Václava Cílka, paleobotanika Petra Pokorného a publicistu Zdenka Pavelku. Prostory Literární kavárny ve Wiehlově domě na Václavském náměstí tentokrát ani zdaleka nestačily zájmu publika. V úvodu moderátor vysvětlil, že položená otázka se skládá z řady otázek dílčích a že v odpovědi na žádnou z nich nepanuje obecná shoda. První významnou dílčí otázkou je, zdali omezení civilizačních vymožeností (zásobování vodou, potravinami, energiemi, tok informací, lékařská péče…) v souvislosti se současným vývojem světa doopravdy hrozí; druhá z otázek pak zní, jestli je v silách jednotlivců zmírnit dopady omezení nějakými předběžnými opatřeními. První z hostů Václav Cílek odpověděl na obě otázky kladně. Produkce potravin je v současnosti velmi závislá na energetických vstupech, a se zdražováním energie se sníží i cenová dostupnost potravin. Na několikatýdenní výpadky v zásobování vodou, jídlem a energií se připravit lze; v některých zemích je příprava „na přežití“ v rámci rodiny tradicí (USA), jinde je dokonce zákonnou povinností (Švýcarsko). Další z hostů, Petr Pokorný, přednesl tezi, že civilizační vymoženosti jsou chápány velmi úzce a v podstatě nemají vliv na radostné prožívání světa – nebo mají dokonce záporný efekt. To však platí pouze ve společnostech s přijatelnými či legitimními sociálními rozdíly. V současné době naopak u nás přibývá lidí, kteří se cítí ze společnosti vyloučeni. Poslední z pozvaných hostů Zdenko Pavelka upozornil mj. na to, že mnozí ekonomové pokládají současnou epochu za „konec ekonomismu“ a že určitá dematerializace společnosti je nevyhnutelná. V diskusi vystoupila mj. politička M. Kozumplíková s tezí, že dnešní pocit strachu z budoucnosti je důsledkem rozpadu tradiční větší, vícegenerační rodiny; připustila, že návrat ke staršímu modelu je představitelný pouze v případě akutní krizové situace. S odezvou se setkala poznámka doc. ???, že „provozování“ civilizačních vymožeností nenaráží pouze na hranice zdrojů a ekosystémů, ale stále více na možnosti lidské psychiky. S tím souhlasil mj. R. Mikuláš a poukázal na loňskou Akademickou kavárnu na obdobné téma (AB 2012/1, str….). Botanik J. Krekule nesouhlasí s tvrzením, že potravinová produkce již nemá potenciál k růstu. Možnosti jsou jednak ve skladbě a vlastnostech plodin, zadruhé v zacházení s krajinou. S tím souhlasí Václav Cílek, nevěří však v politický konsenzus. Jeho poznámka vedla k řadě komentářů na téma, jakými cestami se společnost v budoucnu může dostat do určité nové rovnováhy. Většina diskutujících připustila jak možnosti pozvolných změn (k nimž patří i postupná změna hodnot většinové společnosti, chování spotřebitelů, vznik paralelní sítě obchodních vztahů „zdola“, změny ve struktuře šíření informací aj.), tak i katastrofických událostí sociálních, politických a ekonomických včetně válek. Na dotaz doc. Krekuleho a R. Mikuláše objasnil Václav Cílek, že změny, které očekává v nejbližších desetiletích, mají svým rozsahem obdobu téměř v každém z předcházejících staletí evropského středověku a novověku. Nová situace, která může změny prohloubit, však spočívá mj. v míře propojení světové ekonomiky a v početnosti světové lidské populace. Pokud jde o praktická opatření pro případ krize (předzásobení, investice do pozemků apod.), objevily se názory, že se vcelku pravděpodobně jedná o promarněnou hodnotu – krize buď nenastane, nebo nastane později, nebo bude mít zcela odlišný průběh, než jsme očekávali. I v tom případě je aktivní obranná strategie ekvivalentem komerčního pojištění, u něhož a priori neočekáváme finanční výnos. Praktická opatření na úrovni rodin jsou zbraní proti strachu, který je zřejmě tím nejhorším postojem, jaký můžeme vstříc budoucnosti zaujmout. |
