Kontaktní čočky do WC nepatří. Po jejich spláchnutí se s nimi totiž můžete znovu setkat

Lidé mají zvláštní dojem, že to, co odloží do toaletní mísy, už nikdy v životě nespatří. Není to tak úplně pravda. A nemusí jít jen o případ, že to splachované ucpe trubky a vybublá opět na povrch. V případě spláchnutých jednorázových kontaktních čoček to sice trochu trvá, ale znovu se s nimi můžete setkat, třeba ve své čerstvé zelenině. Píše o tom TreeHugger.com.

Mohou vypadat nepatrně, křehce a neškodně, ale je jich prostě moc. Podle Charlese Rolskyho, autora studie Arizonské státní univerzity, nosí kontaktní čočky něco kolem 45 milionů Američanů. V Evropě se pak touto optickou pomůckou vybavuje něco mezi 5 – 15 % populace. Což nejsou úplně přesná čísla, ale dávají rámcovou představu o nemalém množství nositelů. Další data, zaměřená na USA, jsou naštěstí podrobnější.

Na kilo kalů jeden pár čoček

Podle Rolskyho výzkumu se necelá pětina (15-20 %) všech amerických uživatelů svých jednorázových kontaktních čoček zbavuje pravidelně tak, že je splachuje do odpadu. Ročně tu v kanalizaci tedy skončí něco mezi 1,8 - 3 ,36 miliardami kusů. Pokud bychom přemýšleli o jejich hmotnosti, nebude to zase tak velké číslo. Minimálně tedy ve srovnání s tím ostatním, co se v kanalizaci nachází. Je to "jenů nějakých 20-23 tun. Někdy je ale i málo příliš.

Kontaktní čočky díky své nepatrnosti projdou prvními stupni přečišťování a usadí se až v kalových jámách. A tady se zvolna koncentrují. Na jeden kilogram tuhých splašků (čistírenských kalů) pak připadá jeden pár kontaktních čoček. „Je to další významná, byť dosud neprobádaná cesta, jakou se makro a mikroplasty dostávají do životního prostředí suchozemských ekosystémů,“ vysvětluje Rolf Halden, spoluautor arizonské studie.

Následky k nedohlédnutí

Upravené čistírenské kaly se totiž ve Státech používají jako hnojivo na zemědělsky obdělávaných plochách. A s nimi i čočky. Nevypadají pravda jako dřív. „Pobyt v anaerobním prostředí a působení mikroorganismů totiž naruší jejich povrch, oslabí vazby plastových polymerů a urychlí jejich rozklad. Z kompaktních makroplastů se po přenesení do půdy velmi snadno stanou mikroplasty,“ říká Rolsky.

Čočky se tak vrací lidem na dohled z poněkud nečekané strany. Třeba jako součást vypěstované čerstvé zeleniny. Mikroplasty uvolněné do polí mohou také snadno splachem unikat do říčních toků a oceánů, vstupovat do ekosystémů i jednotlivých organismů a zamořovat tak celou planetu.

Řešení? Nevyhazovat kontaktní čočky do záchodu. „Buď se jich zbavit jako součásti tuhého komunálního odpadu, nebo je odevzdávat k recyklaci ve specializovaných centrech,“ dodává Rolsky. Jinak by totiž mohly mít kontaktní čočky nedozírné následky.

---

reklama

---