Odpady v ostrovním ráji. Kdo může za znečištění chráněného atolu Aldabra a celých Seychel?

Pláže Seychel zanášejí stovky tun odpadů, které na ostrovech nevznikly. Studie oxfordských výzkumníků pomocí satelitních dat a modelování oceánských proudů ukazuje, odkud podstatná část lodního odpadu přichází. Stopy vedou k evropským rybářským flotilám operujícím v seychelských vodách i k nákladním lodím, které kolem souostroví pouze proplouvají. Vystupuje z Indického oceánu, je asi 34 kilometrů dlouhý a přibližně 14,5 kilometrů široký. Tvoří ho čtyři propojené korálové ostrovy, vytvářející útesovou vanu, obestupující téměř dokonale uzavřenou lagunu. Na jejich povrchu fauna a flóra, která se dosud vyvíjela prakticky nedotčena člověkem. Dohromady je to asi 155 kilometrů čtverečních okouzlujícího světa. Který prakticky nemáte šanci uvidět na vlastní oči.

To proto, že na druhý největší atol světa, zvaný Aldabra, je oficiálně vstup zakázán. Ta nedotčenost a vysoká míra izolace z jej předurčila tomu, aby se stal ideální přírodní laboratoří pro studium evolučních procesů. V roce 1982 byl zařazen na Seznam světového dědictví UNESCO, a od té doby jej „obývá“ nanejvýš dvanáct výzkumníků, sídlících na terénní stanici La Gigi v Picard, na jednom ze čtveřice ostrovů atolu. Ti tu vytrvale bádají, zkoumají místní ekosystém, obklopeni krásou a harmonií.

Ne tedy jen krásou. Přesnější je říct, že jsou obklopeni krásou a plastovými odpady. Na plážích a zaneseného mezi mangrovy. Podle aktuálních odhadů je toho různě rozměrného odpadu okolo 500 tun. Říct hlasité: „Fuj“ a pomyslet si něco nehezkého o tuctu výzkumníků, kteří na takové mimořádné lokalitě vyprodukují takové množství odpadů, není úplně na místě. Oni na Aldabra zmíněný odpad nezanesli. A i když sami nejsou jeho původci, dokonce se ho opakovaně pokoušeli uklidit.

V roce 2019 ho například sesbírali pětadvacet tun. To je ve dvanácti lidech úctyhodný výkon.

Problém je, že takové odpady nestačí jen sbírat a hromadit, a dělat z nich na ostrově další skládku. Musí se odtud i odvézt.

Jenže vysoká míra izolovanosti atolu Aldabra, vzdáleného od „civilizace“ seychelského ostrova Mahé přibližně tisíc kilometrů, snahu o takový odvoz komplikuje. A prodražuje.

Už jen dostat na terénní stanici pravidelně zásoby pitné vody, potravin a technického vybavení je finančně náročné. Ten jednorázový odvoz toho před sedmi lety sesbíraného odpadu vyšel, přepočítáno na koruny, na 190 000 za každou tunu.

Suma za odvoz veškerého odpadu z Aldabra by tak hravě překonala sumu 100 milionů korun. A to reálné není. Stejně jako není reálné, aby k přísně chráněné rezervaci ostrova přijížděla jednou týdně „popelářská“ loď.

Nejen proto, že prostředky k zafinancování takové úklidové kampaně výzkumné instituce podporující terénní stanici v La Gigi nedisponují. A nejen proto, že by si taková úklidová akce – jak propočítali badatelé v roce 2020 – vyžádala přibližně 18 000 hodin lidské práce. Nedělali by nic jiného.

Problém je hlavně v tom, že odpad se na plážích a mangrovech atolu průběžně vrší dál. Spolu s tím, jak ho přináší mořské proudy. Úklid na atolu Aldabra by vlastně nikdy nebyl hotový, nikdy by neskončil.

Není to problém jednoho ostrova

I když jsou snímky vršícího se odpadu na „nejkrásnějším atolu světa“ silně kontrastní a zneklidňující, ve své podstatě demonstrují širší problém, kterému je vystaveno celé Seychelské souostroví.

Těch asi 115 ostrovů vnitřního a vnějšího prstence Seychel je totiž každý den zanášeno odpadky, které sem připlaví oceán.

Pro ekonomiku Seychel, které jsou závislé na příjmech z cestovního ruchu, je to naprosto zničující. Devízou ostrovů jsou čisté pláže, obrázky nedotčeného tropického ráje. A realita odpadu ten hezký obrázek ničí. Nezbytný úklid odpadu, který nevyprodukovali, připravuje ostrovní komunity o tenčící se zdroje.

Jak uvádí výzkumníci z atolu Aldabra, tento narůstající problém prakticky nelze řešit, dokud se neví, odkud toto znečištění pochází a kdo za ně vlastně nese odpovědnost. Alex Albinski a Noam Vogt-Vincent z Univerzity v Oxfordu se tak rozhodli, že to vypátrají. A sepsali o tom studii, v níž shrnují výsledky svých pozorování, i počítačových simulací proudění a znečištění v západní části Indického oceánu.

Publikována byla v žurnálu Maritime Pollution Bulletin. A zdá se, že vzbudila velký rozruch.

Čím? Tím, že potvrdila to, co bylo tušené už dávno. A to, že se sem odpady nedostávají ze „vzdálených břehů“ kdesi na druhé straně oceánu. Ale tím, že velmi pravděpodobně pochází z plavidel nacházejících se v seychelských vodách nebo proplouvající v jejich blízkosti.

„Víme, že rybářská plavidla ztrácejí sítě a vybavení a že nákladní lodě nezákonně vyhazují plasty i jiné předměty,“ popisuje Albinski. „Abychom však zjistili, která plavidla za to nesou odpovědnost a kde tento odpad končí, museli jsme vědět, které lodě a rybářská plavidla v okolí Seychel operují.“

K tomu využili data ze satelitního sledování rybářských a nákladních plavidel za období pěti let, v rozmezí od 2018–2022. Na základě těchto údajů simulovali v počítači pohyb miliard virtuálních úlomků odpadu a sledovali, kam až doputují. Výsledkem byla mapa znázorňující, jak velké riziko pro Seychely představuje výskyt plavidla v určitém místě.

Tuto analýzu provedli odděleně pro rybářská a nákladní plavidla.

Špinavá stopa rybářů z EU

A výsledek? „Náš výzkum na základě údajů o dřívější rybolovné činnosti ukazuje, že většina rybářského vybavení vyplaveného na seychelské pláže pochází z rybolovu v rámci tamní výlučné ekonomické zóny,“ říká Vogt-Vincent.

Studie stanovila, že přibližně 50–66 procent z veškerého rybářského odpadu, který se dostane na seychelské pobřeží, pochází z rybolovné činnosti uvnitř seychelské EEZ. Tou výlučnou ekonomickou zónou jsou myšleny vody sahající do vzdálenosti 200 námořních mil (přibližně 370 kilometrů) od pobřeží, v nichž má daný stát výhradní kontrolu nad mořskými zdroji, včetně rybolovu.

V případě Seychel nejde o nějaký nezmapovaný prostor, ale vody bohaté na výskyt tuňáků, jejichž lov představuje významnou pobídku místnímu rybolovnému průmyslu, zdroj pracovních míst i příjmů v cizí měně.

Jaké „cizí“ měně? Euro.

Většina z těch velkých rybářských lodí, které si tu pronajímají licence k rybolovu, pochází ze zemí Evropské unie. A jak upozorňují Albinski a Vogt-Vincent, je velmi pravděpodobné, že nemalá část z těch na břehy Aldabry a dalších seychelských ostrovů vyplavených rybářských potřeb pochází z plavidel EU.

Seychelské vody jsou totiž hojně využívány dvěma typy evropských rybářských lodí. Jednak plavidly s dlouhými vlasci, a pak též plavidly s tzv. košelkovými nevody. Velkými kruhovými zátahovými sítěmi. Plavidla s košelkovými nevody krouží kolem hejn tuňáků, a snaží se je v ní semknout a uzavřít. Plavidla s dlouhými vlasci za sebou táhnou háčky s návnadou mnoho kilometrů.

Obě ty metody jsou povolené, lodě tu loví legálně. Seychely s EU o tom uzavírají dlouhodobé dohody. Například nedávno byla uzavřena další taková dohoda, které umožňuje rybářským 38 plavidlům s registrací v EU, převážně španělským lodím, provozovat tu rybolov až do roku 2030. Unie za to vyplácí Sechylám 5,75 milionu eur ročně.

Celé to vypadá jako oboustranně výhodná domluva: peníze pro Seychely, tuňáci pro Evropu.

Ale určitým nechtěným meziproduktem té „dohody“ je i nevyhnutelný vznik odpadů. Rybářského náčiní, potrhaných sítí, vlasců, bójek, vlečných a tažných lan. Odpadů, které pak vyplavuje oceán na břehy ostrovů, včetně přísně chráněné rezervace atolu Aldabra. Jejíž úklid by stál tolik, kolik na první pohled výhodná smlouva mezi Seychelami a EU za celý rok ostrovnímu státu vynese.

Takže jsou za veškeré odpady na seychelských pláží odpovědné lodě z Evropy?

Tak snadné to bohužel není.

Odpady bez původce

Oxfordští výzkumníci analýzy prováděli odděleně pro rybářská a nákladní plavidla. A u rybářských plavidel skutečně načrtli silné spojení mezi rybářským odpadem a loděmi z EU.

Neplatí to ale univerzálně pro všechny odpady, které se na seychelských pláží povalují. U odpadů ne-rybolovného původu naopak zjistili, že 90 procent odpadu pocházejícího z obchodní lodní dopravy, který doputuje k Seychelám, lze spojit s pouhými pěti frekventovanými námořními trasami protínajícími západní část Indického oceánu.

V tomto případě přitom nejde o lodě, které by na Seychelách lovily ryby nebo měly souostroví za svůj cíl. Jen proplouvají okolo.

Ze studie tedy plyne, že velká část problému sem neplyne z tisíce kilometrů od vzdálených kontinentálních břehů. Je spojena s intenzivní námořní činností, která se odehrává přímo v okolí Seychel.

Pro ty se tím ovšem mění jen málo. Platí za odstraňování odpadu, který z velké části nevytvořili jejich obyvatelé ani turisté, a který na jejich ostrovy přináší oceán. Nová studie sice nedokáže vystavit účet konkrétní flotile nebo zemi, podstatně ale zpřesňuje odpověď na otázku, kde původce alespoň části tohoto znečištění hledat.

---

reklama

---