Kůrovcová kalamita končí, hlásí šumavský národní park. Při sanaci padlo na milion stromů
„Čísla posledních týdnů jednoznačně prozradila, že kůrovec je v zásadním ústupu. V roce 2010 bylo na konci 33. týdne pokáceno 204 tisíc stromů, v roce 2011 190 000 stromů a letos je to pouze 50.000 stromů,“ říká Jan Kozel, náměstek ředitele parku. Stromy se podle správy musely pokácet, aby se kůrovec nešířil dál do zdravých lesů.
Kdyby se kůrovec nezastavil kácením v zónách zásahových, pak by mu padly za oběť další miliony stromů smrkové monokultury, tvrdí správa. „Ve smrkových monokulturách, které bohužel na Šumavě převažují, je kůrovec jako oheň ve stohu slámy. Hoří tak dlouho, dokud celý neshoří, nebo dokud ho někdo neuhasí. Nám se za poslední rok a půl podařilo kůrovcový požár zmírnit natolik, že zbývající plamínek dohoří už příští rok,“ konstatuje Jiří Mánek ředitel Správy NP a CHKO Šumava.
Kůrovcovou kalamitu odstartoval orkán Kyrill a následné nezpracování polomů. Přispělo k ní i vyhlášení bezzásahových zón v nejméně vhodnou dobu, připomíná za správu parku její tiskový mluvčí Pavel Pechoušek.
Rozhodnutí nechat orkánem zkosené stromy na místě vydal tehdejší ministr životního prostředí Martin Bursík (SZ). Správnost jeho rozhodnutí na konci roku 2011 potvrdil městský soud v Praze. Soud mimo jiné v rozsudku říká, že „zájem na ochraně přírody má (v národním parku) při rozhodování…významnější roli než hledisko vztahující se k hospodaření v lese“. Podrobnosti čtěte ve zprávě Bursíkovo rozhodnutí nekácet na Šumavě po Kyrillovi bylo v pořádku, rozhodl soud
Hnutí Duha, ekologická organizace, která se k sanaci kůrovce v bezzásahových zónách staví kriticky, v těchto dnech organizuje čtyřdenní pochod Šumavou, a to jak českou částí, tak německou. „Nabízíme lidem, aby se na vlastní oči podívali na rozdíly mezi divokou přírodou a lidskými zásahy v obou národních parcích. Chceme, aby se lidé mohli sami přesvědčit o přínosech ochrany divočiny ve skutečném národním parku. Účastníci uvidí jak bezútěšné holiny po kácení, tak i lesy, které se samy obnovují po napadení kůrovcem," říká Jan Piňos z Hnutí Duha. Účastníci podle něho projdou i některé nejkrásnější části Šumavy – horský smrkový prales, ledovcová jezera, kamenné moře, podmáčené lesy i rašeliniště. Každý z předchozích jedenácti ročníků se setkal s velkým úspěchem.
reklama
Dále čtěte |
Kůrovcová kalamita v okolních zemích
Stav lesů napadených kůrovcem zůstává v Pardubickém kraji stabilní
Vojenské lesy nasadily proti kůrovci na Šumavě a v Brdech družice a umělou inteligenci Online diskuse
lacinou napodobeninu přírody? - 26. 8. 2012 - Martin M.No prosím: smrčina (byť na svém přirozeném stanovišti), kde se hospodářsky zasahuje se od klimaxové horské smrčiny odlišuje v řadě parametrů. Především jde o zásobu tlejícího dřeva a na něj navázanou trofickou skupinu organismů - hub, hmyzu, ale i bylin a přirozeného zmlazení smrku, které na tlejícím dřevě nalézá útočiště před konkurencí travin i zásobu živin postupně se uvolňující ze dřeva. Dále má takový les odlišnou prostorovou a věkovou strukturu. V porostu, kde se netěží, nedochází k narušení půdy, které má zase vliv na diverzitu edafonu, ale i praktické důsledky jako třeba minimální vodní erozi. Přítomnost podkorního hmyzu pak umožňuje přežití různých druhů ptactva, zejména ohroženého datlíka tříprstého. Rozvolněný charakter klimaxového smrkového lesa pak dává prostor i světlomilnějším druhům rostin - třeba hořci šumavskému a je preferovaný například tím zprovanovaným tetřevem. Souše a zlomy představují atraktivní hnízdní prostředí pro mnohé druhy practva, kmeny níže při zemi využívají například i ještěrky. Struktura lesa ve kterém se hospodaří a zasahuje neproti tomu neposkytuje takové množství mikrobiotopů a zdrojů, což se nutně odráží v celkově nižší diverzitě bioty, při pasečném hospodaření k tomu přispívá i diskontunuita lesního prostředí, která je i v případě rozpadu lesa po kůrovci do značné míry zachována (z bylinných druhů zpravidla žádný nevymizí, druhové spektrum živočišných společenstev v pokůrovcovém lese je lesu ve stadiu zralosti rovněž mnohem bližší, než na pasece.--------- mozaiku přirodní a kulturní krajiny si představuji idealizovaně s určitými výhradami zhruba tak, jak již existuje v naší legislativě (jen se bohužel dosud nedaří literu zákona naplnit). Nechápu, kde pořád berete ostnaté dráty, to je nějaká vaše umanutost. Já bych naopak uvítal větší otevřenost rezervací lidem, pokud to okolnosti umožňují - zejména tam, kde je předmětem ochrany třeba botanická lokalita, kterou lidé svou příromností příliš neruší, ba i naopak. |
