MŽP chce úbytek zemědělské půdy zastavit vyššími poplatky
 |
|
|
Podle ministerstva životního prostředí přibylo v letech 2000 – 2006 v České republice téměř 200 kilometrů čtverečních urbanizovaných ploch. Na snímku stavba průmyslové haly v Ostravě.
|
|
| Ilustrační foto: Hugo Charvát/Ekolist.cz |
„Nechceme čekat další řadu měsíců či let, než by se novela mohla opět projednat. Dnes je poslední možnost přijmout návrhy na nové zákony,“ prohlásil Dusík. Podle ministerstva se problém s půdou táhne po celá devadesátá léta. „Stabilně ubývá mezi deseti až šestnácti hektary půdy každý den,“ vysvětluje Václav Marek z oddělení ochrany půdy. „Půda je dlouhodobě podceňovanou složkou životního prostředí, přitom jde o neobnovitelný zdroj,“ říká náměstek ministra životního prostředí František Pelc. Velký problém ale představuje fakt, že lidé, kterým se půda vrátila po čtyřiceti letech zestátnění, na ní sami hospodařit nechtějí a ani v její blízkosti obvykle nežijí. Naopak se jí snaží nějakým způsobem zpeněžit, nejčastěji prodat.
Novela navrhuje zvýšit sazby za vyjmutí půdy z fondu zemědělské půdy tak, aby pokud možno stavebníky inspiroval k využívání již dříve použité plochy (tzv. brownfields) nebo méně kvalitní půdy. Proto by měl vzniknout systém plateb podle kvality půdy odstupňovaný do pěti tříd. Za nejméně úrodnou půdy by se namísto stávající 17 000 korun za hektar mělo platit 38 000. U nejkvalitnější půdy by měly poplatky ovšem narůst více než desetinásobně. Z dnešních 82 000 korun za hektar na 930 000. Platby se netýkají převodu zemědělské půdy na lesní nebo trvale zatravněné plochy.
Hlavním problémem záborů půdy není bydlení, ale průmyslové a dopravní stavby. Proto by se nemělo platit za vyjmutí půdy za účelem bydlení v oblasti schválené uzemním plánem jako stavební území. Půda ze zemědělského fondu mizí také kvůli těžbě surovin. „Hitem je zejména těžba štěrkopísku, to je vedle stavebnictví nejčastější důvod pro vyjmutí půdy ze zemědělského fondu,“ vysvětluje Marek. Vedle zástavby a průmyslového využití půdu ohrožuje také vodní eroze a kontaminace chemikáliemi ze zemědělské výroby.
Podle ministerstva životního prostředí přibylo v letech 2000 – 2006 v České republice téměř 200 kilometrů čtverečních urbanizovaných ploch. „To je zhruba dvakrát tolik, kolik by měl pokrývat uvažovaný národní park Křivoklátsko. Jen za čtyři roky se nám podařilo pozměnit tak velkou plochu,“ přibližuje čísla František Pelc. Týká se to zejména okolí velkých měst a větší část připadá na dopravní stavby a obchodní a průmyslové zázemí měst. Navíc nejvíce ubývá kvalitní půda v tradičních zemědělských oblastech na olomoucku a na severu a jihu Moravy, pozadu ale nezůstává Středočeský kraj, zejména kvůli dopravním stavbám a satelitním sídlištím pro obyvatele hlavního města.
Větší podíl urbanizované plochy má negativní dopad na ekologickou stabilitu krajiny, ale také například zhoršuje průběh povodní, protože dešťová voda se nemá kam vsáknout a rychle odtéká. Podle Zprávy o stavu přírody a krajiny 2009 se zastavěná plocha v ČR rovná velikosti Lucemburska, zabírá 5000 kilometrů čtverečních, z toho polovinu představuje skutečně zpevněné, vyasfaltované či vybetonované povrchy.
Podle MŽP od roku 1927 ubylo z ČR celkem 851 tisíc hektarů zemědělské půdy, tedy více než pětina. Toto číslo ale zahrnuje jak půdu urbanizovanou, především v centrálních částech země, tak naopak zalesněnou půdu v pohraničních částech České republiky.
reklama
Města zabírají krajinu – do roku 2030 pohltí dvacet Českých republik