MŽP umožní dotovat výstavbu spaloven
 |
|
|
V České republice se i přes stále stoupající recyklaci dostává na skládky 71 % komunálních odpadů.
|
|
| Foto: Ministersvo životního prostředí |
Ještě na konci února ministerstvo v odpadovém plánu s novými spalovnami nepočítalo, ani je nechtělo finančně podporovat. „S těmi stávajícími máme mimořádně negativní zkušenosti, kapacitně totiž převyšují spádovou oblast, ze které se odpady vozí. Proto vzniká neustálý tlak na povolení dovozu odpadu ze zahraničí nebo z jiných oblastí,“ prohlásil ministr životního prostředí Martin Bursík. A proti tomu se MŽP zásadně staví, hlavním požadavkem má být likvidace odpadů na místě, kde vznikají. Zastánci likvidace odpadů ve spalovnách ale argument s dovozem odpadu odmítají. Vozit odpad ze zahraničí zakazuje výjimka v přístupové smlouvě Evropské unie a pro obce v České republice je dovoz do vzdálených spaloven drahý. „Likvidace odpadu ve spalovnách je v dnešních cenách řádově vyšší než skládkování a obce se musejí chovat ekonomicky. Aby obce mohli vozit odpad do spaloven, musely by to zaplatit sami ze svého rozpočtu. A obce volí nejlevnější cestu,“ říká Miroslav Novák, předseda komise pro životní prostředí Rady Asociace krajů ČR.
Skládkování je dnes nejlevnější ze všech možností, to má ale změnit nový odpadový zákon. Ten navrhuje postupné zvyšování poplatků za skládkování, aby se jeho cena postupně přiblížila ceně energetického využití komunálního odpadu ve spalovnách. Zákon má pomoci splnění evropské směrnice, která ukládá omezit skládkování biologicky rozložitelného odpadu. Podle platné legislativy se má do roku 2010 snížit množství bio odpadu na skládkách o 25 %, do roku 2013 o 50 % a do roku 2020 o 70 % oproti stavu v roce 1995. Přitom na skládkách v roce 2007 skončilo o čtvrtinu více bioodpadu, než kolik České republice pro rok 2010 směrnice povoluje.
Příjem z poplatků bude, vedle obcí na jejichž území se skládka nachází, připadat krajům a Státnímu fondu životního prostředí (SFŽP). Fond a kraje vrátí peníze zpět obcím pomocí programů na podporu recyklace. „Tato změna poplatků zvýhodní jak energetické využití odpadu před jeho skládkováním, tak i recyklaci,“ vysvětluje Daniel Vondrouš, vedoucí poradců ministra životního prostředí. Loni představený návrh odpadového zákona, který ministerstvo stáhlo kvůli schválení nové evropské směrnice, ale ještě počítal i se zpoplatněním spaloven. „Pokud bychom zatížili poplatkem energetické využití, museli bychom ještě více zvýšit poplatek za skládkování, aby se ceny obou způsobů nakládání s odpadem zase nevzdálily,“ vysvětluje Vondrouš. Tím by prý zákon příliš zatížil rozpočty obcí, a proto MŽP zvolilo sociálně únosnější řešení.
Ještě na konci února tvrdil Martin Bursík, že ministerstvo zvažuje pouze podpořit výstavbu jedné či dvou pilotních spaloven, které by využívaly vzniklé teplo jak pro vytápění, tak pro výrobu elektřiny, a jejichž kapacita by byla dimenzována na skutečně zbytkový odpad. Druhou cestou je využít vyčištěného odpadu jako paliva v existujících provozech, například v tepelných elektrárnách. V zemích Evropské unie se používají obě možnosti pro splnění odpadové směrnice, tedy jak mechanicko-biologická úprava (MBÚ), tak spalovny komunálního odpadu. „MŽP chce mít jistotu nejefektivnějšího, tedy nejlevnějšího a zároveň dostatečně rychlého řešení. Soutěž o dotaci z Operačního programu životní prostředí bychom proto chtěli umožnit oběma variantám. V rámci novelizace Plánu odpadového hospodářství ČR do konce tohoto roku umožníme poskytnout státní dotaci i spalovnám,“ řekl Ekolistu Daniel Vondrouš.
Dotaci na oba modely řešení ale MŽP podmíní přísnými podmínkami. Především se musí jednat o zpracování výhradně zbytkového odpadu po vytřídění. Případná spalovna by tak neměla být projektována na více než polovinu současné produkce komunálního odpadu daného kraje. Příslušný kraj také bude muset garantovat rostoucí úroveň recyklace. V podmínkách České republiky počítá MŽP s recyklací nejméně 40 % komunálního odpadu. Projekty, které pracují s poloviční hodnotou, tedy přirozeně nemají šanci uspět. Pro dotaci do druhého způsobu řešení budou platit stejně přísná pravidla. Po stabilizaci odpadu v MBÚ musí následovat využití vysokoenergetické frakce v existujícím energetickém zařízení upraveném tak, aby byly splněny přísné limity spoluspalování odpadu. „V soutěži o omezené prostředky, které v rámci kapitoly určené pro odpady v OPŽP na výše zmíněné projekty vyčleníme, zvítězí pouze nejefektivnější projekty omezení skládkování bioodpadu,“ slibuje Vondrouš.
Otázkou je, kolik peněz ministerstvo na výstavbu spaloven uvolní. V minulosti uvolnil OPŽP dotace na nakládání s odpady v celkové ceně přes 3,5 miliardy. Podle Sdružení provozovatelů technologií pro ekologické využívání odpadů (STEO) by bylo potřeba vybudovat zhruba deset nových spaloven. Podle jejich odhadů se cena pohybuje zhruba v rozsahu 2 - 2,5 miliardy korun na zařízení, které odstraní 100 000 tun odpadu ročně. Dotace by podle STEO měla ideálně dosahovat alespoň 40 % ceny zařízení.
Druhou cestou ke splnění evropské směrnice o skládkování bioodpadu je zpracování odpadu na palivo - mechanicko-biologická úprava (MBÚ). Vytřídění komunálního odpadu nikdy nebude dokonalé a navíc jeho objem postupně poroste. Podle ministerstva bude po roce 2013 potřeba odstranit zhruba 1 milion tun zbytkového odpadu ročně, podle STEO jsou čísla o něco vyšší - 900 tun v roce 2010, v roce 2013 již 1 400 000 tun. STEO ale myšlenku s výrobou paliva pomocí MBÚ zcela odmítá. Podle této organizace se při přípravě paliva z odpadu proces spalování neeliminuje, ale pouze se přesune do dalšího stupně zpracování odpadu – do procesu spoluspalování. „Neumím si představit, že vezmu odpad, vyčistím ho a ten stane se palivem. Odpad zůstává pořád odpadem a při jeho termickém zpracování vznikají spaliny, které je potřeba vyčistit. Takže je potřeba vždy vybudovat zařízení na čištění spalin,“ říká Jaroslav Hyžík, předseda představenstva sdružení STEO. Podle něj navíc není příliš realistické, že by firmy chtěly přebudovávat své teplárny nebo elektrárny na spalovny odpadů. „Neodkážu si představit, ani technicky ani prostorově, jak budou zahraniční firmy přebudovávat své zařízení, aby do něj místo uhlí a těžkého topného oleje vozily odpad, a zrenovují zařízení tak, aby se z něj stala spalovna odpadů,“ říká Hyžík. „Spoluspalování upraveného odpadu musí samozřejmě splňovat tytéž přísné emisní normy jako spalování odpadu ve spalovně. Zákon zná pouze společné normy pro oba způsoby nakládání s odpadem,“ potvrzuje Daniel Vondorouš. Podle něj bude spoluspalování zřejmě možné pouze v několika velkých energetických kotlích v republice, ovšem až poté, co dojde k zásadní úpravě jejich technologie, instalaci příslušných filtrů atp. „Na tuto úpravu poskytne ministerstvo dotace z operačního programu,“ říká Vondrouš.
Naopak ministerstvo vidí problém jinde. A to v požadavku na překlasifikování upraveného odpadu na palivo, tedy výrobek. To by teoreticky znamenalo zásadní změkčení pravidel a možnost spoluspalování těchto produktů v běžných zařízeních (bez úpravy technologie). Dovoz výrobků, narozdíl od dovozu odpadu, nelze ale v rámci EU nijak omezovat. „Takový krok by proto automaticky vedl k masivním nekontrolovaným dovozům odpadu ke spoluspalování,“ říká Vondrouš. Česká republika by tak nemohla řešit problematiku vlastního odpadu a neplnila by příslušné směrnice. I proto MŽP trvá na zachování stejně přísných pravidel pro spalování odpadu i spoluspalování upraveného odpadu. V současnosti v České republice fungují tři spalovny komunálního odpadu. ZEVO Praha-Malešice s kapacitou zpracování odpadu 310 000 tun ročně, Spalovna a komunální odpady (SAKO) v Brně s kapacitu 240 000 odpadů a Spalovna odpadů (TERMIZO) v Liberci má kapacitu 96 000 tun za rok.
Ministerstvo se řídí hierarchií nakládání s odpady, kterou ostatně požaduje i evropské směrnici o odpadech. A podle ní je třeba preferovat energetické využití před skládkováním. To primárně neznamená podporu výstavby spaloven. Alespoň nic takového se neobjevilo v návrhu nového zákona o odpadech, který ministerstvo představilo na konci února. Novela zákona se snaží především snížit objem komunálního odpadu, který se ukládá na skládky. V České republice se i přes stále stoupající recyklaci na skládky dostává 71 % odpadků. Hlavním klíčem má být recyklace biologicky rozložitelné složky odpadu, tedy především zbytků z kuchyně v městské zástavbě nebo odpadů ze zahrad v případě rodinných domků. Bioodpad totiž tvoří až polovinu komunálního odpadu, na skládky se ho každý rok uloží 1,5 milionu tun. Ministerstvo chce změnit poměry, s jakými se dnes s odpady zachází. V roce 2020 mělo 40 % odpadů recyklovat a na skládkách by mělo skončit jen 25 % komunálních odpadů. Stejně ale zbude zhruba 35 % odpadů, které by měl být spáleny.
reklama
Konference: Spalovat odpady je ekologické a obce na tom vydělají