NASA: Japonské tsunami odlomilo kus ledového příkrovu Antarktidy
Text odborného článku publikoval časopis Journal of Glaciology. Právě značná vzdálenost je jedním z faktorů, který vědce překvapil. Druhům je, že vzdutí vody u ledového příkrovu bylo zřejmě jen poměrně malé – kolem 30 centimetrů. Na místo dorazilo až 18 hodin po zemětřesení. Přesto mělo dostatečně velkou sílu, aby ledové kry odlomilo. Jejich celkovou plochu vědci srovnávají zhruba s dvojnásobkem rozlohy Manhattanu. Podle historických záznamů se tento kus ledu nepohnul velmi dlouho: nejméně 46 let.
Snímek odhalil odlomený led
Ač tento efekt možná není pro mnohé překvapivý, experti jsou z nadšeni: je to vůbec poprvé, co se podařilo zdokumentovat efekt tsunami na ledové příkrovy. Důkaz ovšem nepřišel náhodou – když tsunami udeřilo, vědci okamžitě začali pracovat s hypotézou, že by se něco podobného mohlo stát a začali studovat satelitní snímky oblastí, které by mohly být zasaženy.
Když vlna opravdu dorazila, pořídili série dalších snímků a začali poté záběry porovnávat – a opravdu „zahlédli“ nové odlomený ledovec.
„Okamžitě jsme věděli, že jde o jednu z největších událostí svého druhu v nedávné historii. I to, že vzedmutí moře dorazí až do Antarktidy,“ uvedla Kelly Bruntová, autorka studie.
Vědci v posledních desítkách let přišli s různými modely jevu, kdy mořské vlny v určitých situacích dokáží odlomit kusy ledových příkrovů. „Původně jsme nečekali, že se nám opravdu může podařit ze satelitních snímků něco vyčíst, většina snímků byla zatažená mraky. Pak ale jeden dokázal zachytit ledovec ve chvíli, kdy se nebe vyčistilo,“ dodává Bruntová.
Úvahy, že i tsunami způsobené poměrně vzdáleným zemětřesením odlamuje kusy ledu, nejsou pochopitelně nové. Existují například záznamy z roku 1868, kdy jihoameričtí námořníci pozorovali nebývalé množství velkých ledových ker na místech, kde většinou nebývaly. Později se objevily spekulace, že je odlomila vlna tsunami zhruba měsíc před pozorováním.
Doprovodné video:
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Vědec: Antarktida nyní přispívá k růstu mořské hladiny asi sedmi milimetry
Copernicus: Rozsah mořského ledu je na rekordním minimuOnline diskuse
zase epochalni vedecky objev - 10. 8. 2011 - CSPobrežné ľadovcové príkrovy v Antarktíde vznikajú zo stekajúceho ľadu z pevninského antarktického ľadovcového štítu. Pri pomalom postupe ľadu do mora vzniká plávajúci ľadovcový príkrov, ktorého kontakt s ukotveným pevninským ľadovcom je postupne narušovaný spodným rozpúšťaním pôsobením morskej vody (hlavne v lete), účinkom zmien vztlakových síl a prúdením okolitých morských prúdov. Ľadové tabule/kryhy/lavice rôznej veľkosti sa tak pozdĺž systému puklín a trhlín oddeľujú od hlavnej masy ľadu, čomu sa hovorí telenie ľadovca (iceberg calving). Často sa stáva, že takto oddelené bloky znovu primrznú (väčšinou mimo vrcholného antarktického leta, t.j. február až apríl), takže vzniká chaotická ľadovcová triešť a zmes blokov ľadu a krýh pospájaných čerstvým ľadom (iceberg welding).Premenlivosť vztlakových síl pôsobiacich na rôzne časti ľadovcov je vyvolávaná najmä slapovými silami - prílivom a odlivom oceánskych vôd. V konkrétnej spomínanej oblasti Západ. Antarktídy Sulzberger Ice Shelf sa zistili bežné amplitúdy morského dmutia okolo 15-20 cm ( podľa http://www.geology.osu.edu/~jekeli.1/OSUReports/reports/report_480.pdf ). Meranie výšok prílivu a odlivu v týchto ľadovcových príbrežných oblastiach je veľmi komplikované, pretože chýbajú pevné body ako pri nezaľadnených pobrežiach. Plávajúci ľad totiž vykonáva pohyby vyvolané morským dmutím, takže altimetrické merania výšok ľadovcov, ktoré sú také dôležité pre odhady objemov (a zmien objemov) ľadovcov sú zaťažené chybami, ktorých rozsah sa citovaná práca pokúšala kvantifikovať. Pre naše úvahy je ale dôležitý fakt, že viacerými metódami namerané/modelované rozsahy bežných slapových pohybov v danej oblasti sú menšie, ako uvádzaná amplitúda vĺn tsunami, ktoré tam dorazili 11.-12. marca 2011 po zemetrasení v Japonsku. Fázy Mesiaca v marci boli nasledovné: 4.marca - nov 13. marca - 1.štvrť 19. marca - spln 11.-12. marec teda padol na obdobie tesne pred 1. štvrťou, teda pôsobenie Mesiaca nebolo vo fáze s pôsobením Slnka a teda dmutie muselo byť pomerne slabé (hluchý príliv). Ak v tej chvíli dorazili 30-cm vlny tsunami, pôsobili ako veľmi silný skočný príliv/odliv, aký sa v tejto oblasti vyskytuje výnimočne. Navyše dynamika (nástup a ústup) takýchto vĺn je intenzívnejšia ako pri dmutí. Preto sa dá naozaj oprávnene predpokladať, že to bol ten rozhodujúci impulz pre odtrhnutie blokov ľadovca. Navyše ich oddeleniu a rozdrobeniu prispel fakt, že sa to stalo prakticky v čase vrcholenia antarkt. leta (marec) a takisto, že morský priestor pred čelom ľadovca bol prázdny, bez ľadovcových krýh, ktoré majú potenciál čiastočne tlmiť pôsobenie zemetrasných vĺn na pobrežie. Pri zemetrasení v Indonézii v decembri 2004 a následnom tsunami nedošlo k takému oddeľovaniu ľadovcov, ktoré by sa dali označiť ako priamy následok tejto vzdialenej tektonickej udalosti. |
