Nejlépe se prodává biomléko. Je oproti klasice nejméně drahé

Biomléko je oproti konvenčnímu ve srovnatelné kvalitě dražší jen o pár korun. Srovnávat mléko v bio kvalitě s "bílou vodou" za deset korun nelze.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Martin Singr / Ekolist.cz

Biopotraviny už ale dávno přestaly být doménou malých specializovaných obchůdků a své hlavní odbytiště si našly v supermarketech. S označením „bio“ se dá koupit v podstatě jakákoliv potravina, tím nejběžnějším a nejčastěji nakupovaným biozbožím jsou ale mléčné produkty - mléko, sýry, jogurty. „Konkrétně si mléčné biovýrobky z celkového koláče prodaných biopotravin ukrajují plných dvacet procent,“ říká Tom Václavík z agentury Green Marketing, která český trh s biopotravinami dlouhodobě sleduje.

Biopotravin coby sortimentu si již před lety začaly všímat i prodejní řetězce. Dnes už některé z nich mají i své privátní značky pro biopotraviny. Například Billa prodává svou řadu nazvanou „Naše bio“. Podíl biopotravin se na celkovém prodeji potravin podílí v Bille jedním procentem.

Podle Pro-Bio ligy, propagátorů biopotravin, stojí za zájmem o biopotraviny i to, že cenový rozdíl mezi bio a konvenční potravinou není u některých potravin astronomický. Právě u nejčastěji kupovaných mléčných potravin činí rozdíl mezi biomlékem a kvalitním konvenčním mlékem třeba jen pět korun. Podobný cenový rozdíl je třeba i u kvalitních jogurtů a biojogurtů.

Některé biopotraviny jsou však i několikanásobně dražší než ty klasické. Příkladem mohou být biooleje, či biosušenky, které mohou být až třikrát dražší, nebo biomaso, které je oproti tomu z konvenčního chovu dražší dvakrát.

Důvodem vyšší ceny jsou přísnější nároky při výrobě potravin. Jak říká vedoucí obchodu a marketingu v Mlékárně Valašské Meziříčí Zdeněk Bukovjan, náklady na výrobu mléčných bioproduktů jsou asi o 40 % vyšší než v případě konvenčních výrobků. Suroviny v bio kvalitě jsou dražší, navíc je třeba postupovat při svozu mléka a samotné výrobě jinak než u klasiky.

I přes vyšší cenu se ale některým biozemědělcům a zpracovatelům daří. Jedním z nich je například Radek Laušman, majitel malé farmy Dražovice. Laušman, který před lety začínal své podnikání s třemi kozami, dnes vlastní stádo o sto kozách, přidal i osmdesátku ovcí. Zájem o jeho kozí biosýry stále roste, ale poptávku není úplně snadné uspokojit. „Než letos narozená kůzlátka začnou dojit, bude rok 2013,“ popisuje Laušman své možnosti reagovat na nové objednávky. Že zájem o biopotraviny stále trvá potvrzuje i Karel Šimko, který ve své Mlékárně Varnsdorf vyrábí na 21 variant sýrů a dalších mléčných biovýrobků.

Zájem o mléčné biovýrobky je takový, že se na pultech obchodů objevují biovýrobky dovážené jak ze sousedních zemí – ze Slovenska či Rakouska, tak i ze zemí vzdálenějších jako je Francie. Tom Václavík přitom říká, že kapacita domácích mlékáren není zdaleka vyčerpána. Jan Valeška z Pro-Bio ligy dodává, že mléčné biovýrobky jsou velkou příležitostí pro tuzemské ekozemědělce.

Zcela jiný pohled na věc má ale Zdeněk Bukovjan z Mlékárny Valašské Meziříčí. Podle něj nemůže být o nějakém velkém zájmu o mléčné biopotraviny řeč. Od začátku tzv. finanční krize prý firma zaznamenává pokles odbytu biovýrobků, zatímco zájem o výrobky z konvenčního mléka letos vzrostl.