Nový druh ptáčka pipulky se podařilo určit až díky jeho unikátní písni
Národní park Cordillera Azul, založený v roce 2001 výnosem peruánského prezidenta Valentína Paniaguay, pokrývá plochu přesahující 13 500 kilometrů čtverečních. Na tomto území hostí pestrou sestavu zahrnující jak tropické deštné pralesy a vysoká pohoří, tak i sušší sluncem prohřáté lesy plné palem. Z pestrosti prostředí vychází i ohromující bohatství zdejší fauny. Jeden z nalezených ptačích druhů, vyskytující se v poměrně izolovaném údolí, ale způsoboval ornitologům z expedice těžkou hlavu.
Byl totiž „na chlup“ (respektive na pírko) podobný jinému druhu, který se ale vyskytuje o tisíce kilometrů dál, ve Venezuele. Tady se ale vyskytoval na omezeném areálu, doširoka obklopen svými příbuznými jiného vzhledu. Ornitolog floridského Přírodovědného muzea Andy Kratter stál před hádankou: v ruce buď drží poddruh pěvce s poetickým jménem pipulka červenopruhá (Machaeropterus regulus), která sem „zatoulala“ z venezuelských tepuis, nebo dočista jiný druh. Řešení? Na to si musel počkat až do letošního roku.
„V případě rozlišování různých druhů pipulek se totiž nedá spoléhat na jasné stopy, ale spíše drobné indicie a náznaky,“ prozrazuje Kratter. A přesně takovou indicií se stalo porovnání hlasového záznamu pipulek z Venezuely a těch nalezených v Cordillera Azul. Ty, které se nacházely na území dnešního národního parku, totiž měly dočista jiný hlasový projev. „Jejich píseň je zcela unikátní,“ dodává Kratter, který doplňuje, že v devadesátých letech ještě nebyla zvuková databáze hlasů pěvců k dispozici.
Zpěv nového druhu pipulky postrádá podtóny typické pro venezuelské ptačí populace, klade důraz na vzrůstající vokalizaci, s patrnou monosylabickou skladbou. Věda letos přiřkla tomuto „nově“ objevenému druhu vědecké jméno Machaeropterus eckelberryi, v připomínce známého ilustrátora publikací o ptácích, Dona Eckelberryho. Kratter zmiňuje, že objev nového druhu pěvce není jen senzací na úrovni ornitologů, ale podtrhuje význam celého národního parku Cordillera Azul.
Dan Lane, vedoucí expedice, k tomu říká: „Peru hostí v nejrůznějších neprobádaných zákoutích, údolích a stržích řadu dosud skrytých pokladů. A jsme rádi, že jsme se na části jejich objevení mohli podílet. Dodnes považuji oblast Cordillera Azul za jedno z nejméně člověkem zasažených až panenských míst přírody celého světa.“
reklama