Pod ledem Antarktidy se skrývají obří fjordy

Mapa Země je zase o něco podrobnější – vědci z USA, Británie a Austrálie spojili síly, aby poprvé podrobně zmapovali, co leží pod vrstvami ledu na východě Antarktidy. Vybrali si pro to jedno z nejméně prozkoumaných míst povrchu planety, oblast zvanou Aurora Subglacial Basin, rozsáhlé „nížinné“ zóny zhruba o velikosti Texasu.

A objevili mimo jiné i obří fjordy, tedy ledovci modelované systémy. To podle studie, jejíž závěry byly publikovány v posledním čísle časopisu Nature, poskytuje cenný pohled na minulost zalednění Antarktidy v uplynulých milionech let. A tedy i sadu dat, které mohou být užitečná při hledání odpovědi na otázku, co planetu čeká v příští desítkách let v důsledku tajících ledů v Arktidě a Antarktidě.

„O tom, jak to tam vypadá pod vrstvami ledu, jsme nevěděli skoro nic. Nyní jsme tento závoj odhalili,“ říká Duncan Young, vědec z Texaské univerzity a hlavní autor studie.

„Rozhodli jsme se zaměřit právě na tuto oblast, neboť se může stát měkkým podbřiškem východoantarktického ledového pokryvu i potenciálním zdroje stoupajících hladin světových moří,“ dodává Donald Blankenship, další z členů mezinárodního týmu užívajícího geofyzikální (především radarové) metody leteckého průzkumu.

Kilometry a kilometry ledu...

Podle vědců jde opravdu o poměrně záhadnou oblast, v níž především v období před 34 až 14 miliony let poměrně velmi rychle a zásadně měnila tloušťka ledového pokryvu, což souviselo i s kolísáním hladiny oceánů až o téměř 70 metrů. Od té doby jsou změny mnohem méně výrazné.

Nová podrobná mapa zobrazuje rozsáhlá „ledovcová údolí“ napříč horskými masívy v místech, kde kdysi ledový pokryv končil – a tato území se nyní nacházejí až stovky kilometrů od stávající hranice zalednění.

Dna těchto fjordů leží i ve více než kilometrové hloubce pod úrovní hladiny okolního moře. Vědci předpokládají, že se do nich může trhlinami v ledu nějak dostávat mořská voda, což v některých oblastech přispívá k praskání ledového pokryvu a případně odlamování ker.

„Nyní již víme, jak ledy Antarktidy vypadaly v době, kdy byl svět mnohem teplejší než dnes,“ říká Young. „Šlo tehdy o mnohem dynamičtější systém, v němž docházelo k mnohem rychlejšímu odtávání a poté návratu ledu. V poslední době je vše klidnější,“ dodává.

Nová data o podobně ledových pokryvů mohou podle něj být užitečná pro modelování budoucnosti, ač nikdo nečeká, že by příštích sto let mohlo přinést tak dramatické výkyvy. Opakuje však, že i relativně malá změna v tomto mohutném ledovém pokryvu může mít opravdu zásadní vliv na hladiny moří.

---

reklama

---