Přírodní rozmanitosti v Evropě neustále ubývá. Jsou na vině zákony?

Nizozemská europoslankyně Esther de Lange: "Ohledy na biodiverzitu je potřeba začlenit i do ostatních politik EU." Licence: Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Unported
Foto: Jan Stejskal/Ekolist.cz

Stejnému tématu (dokonce ve stejných dnech) se věnoval rovněž výbor pro životní prostředí Evropského parlamentu (EP) a skoro všichni mluvčí na konferenci i v parlamentu se shodli, že pokračující ubývání biodiverzity není nijak pěknou vizitkou evropského kontinentu. Nizozemskému liberálnímu demokratovi Gerbenu-Janu Gerbrandymu (ALDE) například ubývání biodiverzity připadá jako skutečně urgentní téma, které musí být daleko více zahrnuto do diskusí o světové ekonomice. Výjimkou byl Oreste Rossi z italské regionálně-nacionalistické Ligy Severu (EFD), který uvedl, že se celá věc přehání a bránit ztrátě biodiverzity je pošetilý cíl – asi jako kdybychom chtěli bránit evoluci.

Jak na výboru EP pro životní prostředí, tak na konferenci Green Week vystoupila nizozemská křesťanská demokratka (ELS) Esther de Lange, která je autorkou "Návrhu zprávy o provádění právních předpisů EU zaměřených na zachování biologické rozmanitosti". V ní mimo jiné píše, že mezi důvody, které znemožnily do roku 2010 zastavit ubývání biologické rozmanitosti, patří neúplné provádění právních předpisů, špatná integrace ohledů na biodiverzitu do jiných politik EU (například zemědělské nebo rybářské) a taky nedostatečná finanční podpora.

Hlavním legislativním počinem na ochranu biodiverzity v EU jsou dvě směrnice, na jejichž základě vzniká soustava chráněných území Natura 2000. Jedna, podle níž jsou chráněni ohrožení ptáci, vznikla už v roce 1979, druhá, podle níž jsou chráněny jiné vybrané druhy živočichů a rostlin a rovněž ohrožená tzv. stanoviště (jde například o středoevropské vápencové bučiny, horské sečené louky atd.), je z roku 1992. Podle europoslance Gerbrandyho je Natura 2000 obrovský úspěch, ovšem Esther de Lange ve své zprávě vyjmenovává řadu nedostatků, které se týkají především zavádění Natury do praxe – spousta zemí totiž vyhlášení těchto chráněných území oddaluje nebo znemožňuje kvůli jiným zájmům. Zatím je taky běžné, že vůbec nefunguje přeshraniční spolupráce. "Znám oblast ležící na hranici mezi Nizozemím a Německem, která je spravována z každé strany hranice zcela rozdílně a lidé, kteří o toto území pečují, se spolu ještě nesetkali," uvedla jako příklad de Lange.

Naturu 2000 ve svém vystoupení ocenil i Graham Wynne, šéf britské Královské společnosti pro ochranu ptáků. Na přesných číslech dokazoval, že ptáci chránění Naturou jsou na tom mnohem lépe než dříve a že přírodě se poměrně dobře daří v zemích, které rozsáhlé oblasti svého území chrání podle Natury. Zdůraznil přitom, že ničení přírodně cenných míst může být velmi drahé, a to nejen v případě, že bychom se jednou rozhodli už zničená místa obnovit. Drahé to může být i v tom smyslu, že se jejich ničením připravujeme o tzv. ekosystémové služby, které dnes můžeme využívat zadarmo – jde třeba o přispívání k příjemnějšímu mikroklimatu, čištění vod nebo ovzduší, bránění erozi půdy nebo zmírňování dopadu povodní. Tomu se ve svém příspěvku věnoval i ředitel sekce pro ochranu přírody v Evropské komisi Ladislav Miko, jenž rovněž zdůraznil potřebu integrovat ohledy na biodiverzitu do jiných politik EU (viz rovněž rohovor Ladislav Miko: Ochrana biodiverzity není luxus, ale ekonomicky přínosná činnost).

	Andreas Baumüller z WWF: "Barroso a jeho kolegové nejsou nakloněni tomu, aby se biodiverzita dostala vysoko v politické agendě EU." Licence: Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Unported
	Foto: Jan Stejskal/Ekolist.cz

Ze studie Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) totiž vyplývá, že jednou z hlavních příčin ubývání biodiverzity v Evropě je současný převažující způsob zemědělské výroby. Podobně Jon Hutton, ředitel Světového ochranářského monitorovacího centra při Organizaci OSN pro životní prostředí (UNEP-WCMC), na konferenci uvedl, že zemědělství je dnes největší hrozbou pro biodiverzitu na celém světě a v budoucnu se to bude ještě zhoršovat. "Někdy v roce 2050 budeme muset nasytit o desítky procent víc lidí než dnes," připomněl Jon Hutton s tím, že už dnes mají lidé na mnoha místech světa hlad a o půdu je nouze: "Evropské krajině dominuje zemědělství, rozrůstající se města a průmysl. Někdy v roce 2050 bude nejspíš většina ostatního světa vypadat stejně. To může být dost špatné, ale taky nemusí – mnoho zemědělských krajin se nám líbí, žijeme v nich, jezdíme do nich odpočívat, prospívají nám. Podle mě je výzvou dneška dokázat ohledy na biodiverzitu začlenit do zemědělského rozvoje i v ostatních částech světa." Požadavek na větší zahrnutí ochrany biodiverzity do ostatních politik se tak v Bruselu ozýval stále dokola.

Jeden z kritických pohledů na práci EU představil Andreas Baumüller ze Světového fondu na ochranu přírody (WWF). Podle něj bylo hlavní chybou, že evropský tzv. Akční plán pro biodiverzitu byl pouze dobrovolný. Jak řekl Ekolistu, je potřeba zejména zlepšit zavádění už existujících zákonů (to jest Natury 2000) a taky přijmout závazné povinnosti týkající se například invazních druhů nebo ochrany půdy. Jasným důkazem, že to evropští politici nemyslí s ochranou biodoverzity vážně, je podle něj podíl, jaký je za tímto účelem vyhrazen v rozpočtu EU: "Pouze 0,1 % rozpočtu jde přímo na biodiverzitu. Nějaké další částky je sice možné použít v jiných oblastech rozpočtu, například v zemědělské politice, tam ale není garantováno, že budou na biodiverzitu skutečně použity. Přímá alokace je proto velmi dobrý indikátor, jestli pro ochranu biodiverzity existuje dostatek politické vůle. Podle rozpočtu je vidět, že v současnosti to tak není." Baumüller zatím ani nevidí, že by se situace zlepšovala. Jak říká, státy EU se sice dohodly, že cíl zastavit ubývání biodiverzity posunou do roku 2020, ale "o biodiverzitě se vůbec nezmiňuje strategie pro rozvoj EU do roku 2020. To znamená, že Barroso a jeho kolegové nejsou nakloněni tomu, aby se biodiverzita dostala vysoko v politické agendě EU. A to je vážný problém."

Co se týká financí, liberální demokrat Jan Gerbrandy při vystoupení v parlamentu uvedl, že celá řada evropských dotací má negativní dopad na biodiverzitu a bylo by možné je odstranit. Stejný názor projevil i nizozemský zelený poslanec Bas Eickhout a rakouská sociální demokratka Karin Kadenbach upozornila, že přírodu nejednou ohrožují i opatření, která jsou činěna ve jménu ochrany klimatu.

Bristký liberál Chris Davies (ALDE) zase navrhl, aby se pro ochranu biodiverzity využila "přirozená touha lidstva vydělávat a něco získávat". Na mysli měl především využití tržních mechanismů – například povolenek pro lov ryb.

Další informace:

EEA: Čtvrtině druhů v Evropě hrozí vyhynutí

Ladislav Miko: Ochrana biodiverzity není luxus, ale ekonomicky přínosná činnost