Proměny lesa a vody v Krkonoších

Lesy dnes pokrývají přes 80 % celkové plochy Krkonoš. Nebylo tomu tak ale vždy. Naše nejvyšší hory byly dvakrát odlesněny a znovu osazeny. V posledních třech desetiletích se krkonošští lesníci snaží postupně přeměňovat nepůvodní porosty na lesy přírodě blízké. V současnosti je tento cíl ale ovlivněn tím, že se národní park pokouší zpomalit šíření lýkožrouta smrkového, který se přemnožil v souvislosti s dlouhotrvajícím suchem.

Význam lesa a vody si připomíná KRNAP v souvislosti s dnešním Světovým dnem lesa a zítřejším Světovým dnem vody.

„Krkonoše byly v historii dvakrát prakticky zcela odlesněny. Na starých obrazech, které jsou k vidění v řadě světových galerií, jsou krkonošské kopce téměř holé. Lesy se díky obrodným silám přírody i lidem vrátil a vyrostly až do dnešní podoby, hory jsou opět zelené," říká ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch.

„Celé jedno desetiletí nebývalého sucha v kombinaci s nežádoucím složením mnoha lesních porostů, založených dlouho předtím, než je do své péče převzala správa parku, nás teď ale staví do situace, kdy se holiny, byť dočasně, mohou do hor vrátit," upozorňuje Böhnisch.

„V roce 2019 jsme vytěžili celkem 80 183 m3 v rámci nahodilých těžeb, z toho 57 058 m3 bylo kůrovcem napadené dříví. Obdobnou situaci očekáváme i v letošním roce," upřesnil. I když se jedná o čísla vysoká ve srovnání s předchozími roky, není důvod k panice.

V případě krkonošských lesů je žádoucí kůrovce v nepřirozených smrkových monokulturách brzdit, protože jde ale o lesy určené k přestavbě na lesy podobné těm přirozeným, má i kůrovec v celém procesu svoje místo. Vykácené kůrovcové oko představuje šanci dosadit do lesa to, co v něm chybí a co kvůli absenci mateřských stromů v okolí nenalétne samo.

V letošním roce proto bude do krkonošských lesů vysazeno 39 000 jedlí, buků, jeřábů, bříz a smrků výlučně místního původu. Bez ohledu na tuto pomoc lesům KRNAP ale nadále preferuje přirozenou obnovu.

Správa Krkonošského národního parku se také stará o 585 km drobných vodních toků a nepočítaně studánek a pramenů v celém pohoří. Po přívalových deštích je třeba opravit škody, budují se hrazenářská díla a vysazují břehové porosty.

Snahou parku je stabilizovat vodní režim v krajině. Správa ruší meliorační kanály vytvořené v minulosti a snaží se tak zadržet vodu v horách co nejdéle. Účel melioračních kanálů už totiž není žádoucí. Ty měly odvádět vodu z krajiny, aby na původně podmáčených stanovištích a rašeliništích, která byla vysušena, mohl být pěstován hospodářský les.

Lidé ale až po dlouhé době zjistili, jak důležitá je ochrana ekologických funkcí mokřadů a rašelinišť jako regulátorů vodního režimu v krajině a stanovišť typických organismů. "Proto dnes musíme řadu chybných kroků z dřívějších desetiletí napravovat," uvedl náměstek ředitele parku Václav Jansa.

---

reklama

---