Jarní sezóna péče o krkonošské louky začíná

Opět se potvrzuje, že klíčovým druhem při vytváření pestrých biotopů je člověk.

Na loukách Krkonoš se dělalo seno pro hospodářská zvířata,na zimu.Proto se kosily..... jenom proto.

Důvody jsou různé. Nejdříve letní pastva divé zvěře, pak sklizeň na seno a nyní sklizeň pro odstranění biomasy. Výsledkem bylo, je a i má být vysoká biodiverzita.

Biomasu a biodiverzitu neznali.

Jak píšete, nejprve se páslo a pak sklízelo seno. Slovy neznali, ale fungovalo to.
No nyní známe slova, ale funguje to jen u některých NP a málo.

Vše je úplně jinak.

Samozřejmě, to říkal už starý rabi synům.

Požadavky rostlin jsou různé a záleží na tom, které člověk preferuje.
Pastviny mívaly téměř vyrovnanou bilanci výdeje a příjmu živin a bývalo to
celkem stabilní společenství rostlin. Něco jiného byly pícninářské louky,
kde byl odliv živin s pící větší, než se kterým by si příroda poradila.
Proto se hnojily močůvkou a později i minerálními hnojivy. No a pak tu
byly chudé horské louky bez toho přihnojení, které byly pouze z živin
stále ždímány. Ty měly časem pro zvířata nízkou úživnou hodnotu a byly
pouze nouzovým zdrojem potravy. Získaným hnojem z ustájení se hnojila
hlavně pole k pěstování potravin a na louky zbyl až ten přebytek, co se
nevlezl v létě do hnojišť. U nás byl v rohu hnojiště ohraničen prkny
prostor k zachycení hnojůvky, kterou se celé vegetační období hnojily
plodiny a někdy i ta pícninářská louka. Pastvina se musela spokojit
s trusem a močí pasených zvířat a podle toho vypadaly i výnosy sena
z různých travnatých ploch. Časné jarní pasení ničilo porosty, ale
při nedostatku sena to bylo jediné východisko, než se vyrobí nové.
Když se vydařila loňská senoseč, tak se na jaře páslo málo a pouze
se prováděla pastva na chuť a nebo v době úklidu chléva. Jinak se
dobytek v chlévě přikrmoval nasečenou trávou a hlavní potravou bylo
stále loňské seno. Ještě v sedmdesátých letech pásli horalé v Beskydech
na okrajích lesa, protože trávu na pastvině šetřili na senoseč. Po ní
se už v lese nepáslo. Po senoseči pak hospodář podle množství zásob
rozhodl, zda vyčkat na druhou senoseč a nebo při plné stodole tam
zahájit pastvu. Takže louka a louka je rozdíl, jak co do použití,
do hospodaření a do účelu, kterému má cílově sloužit. Doufám, že
ty louky ošetřují tak, aby splňovali podmínky pro cílové rostliny
a bez rozmyslu nekonali něco, co jim naopak uškodí. Zažil jsem
totiž u jedné horské louky tendenci nezasahovat celé léto do jejího
růstu a na podzim ji pokosit mulčováním. Do pěti let zmizely původní
traviny zvyklé na chudou půdu a nahradily je vzrůstné traviny náročné
na dusík, kterého měly dostatek z mulče. Prostě línost zplodila
bezzásah končící na podzim mulčováním a zánik původních rostlin.
Varuji před všemi rádoby pokusy snadnější údržby a postupy, které
jsou některým lokalitám cizí a doslova pro ně nevhodné.