Řada zemědělců podle experta na klimatickou změnu reaguje

Řada zemědělců reaguje na klimatickou změnu a z ní plynoucí sucho posledních let a snaží se měnit zažité hospodaření i krajinu. Experimentují s novými postupy zpracování půdy, rozmanitými meziplodinami či tvoří biopásy. I stát reaguje správnými kroky, avšak ne tak rychle a pružně, jak by si žádal vývoj v krajině. Navíc podle Miroslava Trnky, bioklimatologa z Ústavu výzkumu globální změny CzechGlobe AV ČR, by měl zemědělce pozitivněji motivovat k tomu, aby změny dělat chtěli, a pomáhal zajistit dlouhodobé financování. Měl by méně direktivně přikazovat a využít existující systém kontroly k tomu, aby ověřil, že činnost sedláků přináší požadované výsledky, řekl Trnka v rozhovoru s novináři.

"Sucho posledních let jednoznačně debatu o české krajině změnilo. Většina lidí problémy vnímá. V Česku však chybí silný lídr, který by řekl, čeho chceme v krajině dosáhnout a jak," míní Trnka. Ministerstvo zemědělství se podle něj vnímá především jako manažer pro řešení krizí, ale už chybí energie a vůle tvořit a prosazovat dlouhodobou strategii a nechává ji spíše na jednotlivých hráčích v zemědělském sektoru. Jsem přesvědčen, že by ministerstvo mělo být silným hráčem, který by strategii měl tvořit spolu s nevládními zemědělskými organizacemi a pak prosazovat. "Když nemáme jasnou dlouhodobou vizi pro naši krajinu, těžko se nám pro ni podaří získat podporu Evropské komise a členských zemí a pak často s nevůlí přebíráme to, co se v Bruselu rozhodne, ač jsme se na rozhodování podíleli," řekl Trnka.

Stát má přitom podle něj solidně nastavené mechanismy, jak kontrolovat správné hospodaření, má dotační programy pro zemědělce, kteří dobře pečují o krajinu. Ministerstvo například dobře rozhodlo, že v erozně ohrožených oblastech nesmí být pole větší než 30 hektarů. "Místo dalších příkazů a nařízení by však bylo mnohem efektivnější, kdyby sedláci byli finančně podporováni za faktické a měřitelné zlepšování stavu půdy a krajiny způsobem, který pro dané území sami vymyslí. Efektivnější by bylo určit, co se dělat nesmí, a čeho je naopak třeba dosáhnout se škálou volitelných postupů. A pak například po třech letech zkontrolovat, zda jsou opatření účinná a zda se je daří udržet," řekl Trnka. Navíc někteří zemědělci už dobrou praxi ukazují dlouhodobě, ale těm stát často nic nedá a dává jen těm, kteří se změnami začínají primárně díky finanční motivaci.

Překážkou pro zavádění řady opatření ale nejsou jen peníze. Je to i návratnost investice a perspektiva. "Snáz se dělají změny na vlastní půdě. Velkým limitem je to, že se hospodaří na pronajaté půdě. Někde jsou osvícení vlastníci a ví, že jim změna krajiny, kterou nájemce provádí, dlouhodobě přinese zhodnocení jejich pozemků. Ale jsou takoví, kteří hledí na aktuální zisk z nájmu. A jsou i takoví, kteří se sedlákem ani nekomunikují," popsal stav Trnka.

Pro podstatnější zásahy v krajině, od ochrany před tzv. bleskovými povodněmi přes protierozní opatření až po budování či opravu závlahových soustav je potřeba pozemkových úprav. Do těch se však někteří zemědělci také nehrnou, protože je po nich potřeba znova vytvořit nájemní vztahy, což je nejistota budoucnosti.

Trnka také upozornil, že je potřeba připravovat krajinu nejen na sucho, ale i na velmi vlhké roky. "Klimatická změna je fakt a je zřejmé, že něco pro adaptaci dělat musíme, i když nás to bude něco stát a dopady některých opatření nemusí být příjemné. Snažíme se nyní spočítat, kolik nás budou různá opatření stát, a počítáme i to, kolik by stálo, kdybychom nedělali nic, protože ani to nebude zadarmo," upozornil Trnka.

---

reklama

---