Rašelina: britští zahradníci bez ní neumějí žít, její zákaz je ale schválen
Britská vláda oznámila, že kvůli ochraně přírody se postupně přestane používat rašelina pro veškeré zahradnické využití. Od roku 2015 bude zákaz platit pro veřejné parky a zahrady, pro soukromé zahrady od roku 2020 a komerčních pěstitelů se zákaz dotkne v roce 2030. Některé organizace, například British National Trust, která se zabývá ochranou prostředí a veřejných prostor, přestaly rašelinu používat už dnes. I mezi zahradníky se najde řada odborníků, kteří zákaz používání rašeliny podporují.
Pro jiné je ale rašelina natolik nezbytnou součástí péče o zahradu, že si nedokáží představit, co budou po roce 2020 dělat. Rašelina je totiž přírodní materiál bohatý na živiny a zahradníci na něj pohlížejí jako na magický elixír.
Ochránci přírody vidí spíš druhou stranu věci: rašelina se získává těžbou ze staletí starých rašelinišť, která jsou důležitým a citlivým ekosystémem a slouží jako vydatné pohlcovače oxidu uhličitého. Na rozdíl od lesů, které mají stejnou schopnost, je ale životní cyklus rašeliniště násobně delší.
O tom, jak vášnivý je to spor, svědčí slova zmíněné zahradnické celebrity. „Některé e-maily byly docela děsivé. V určitých kruzích jsem se za svůj postoj k rašelině stal psancem,“ říká Bob Flowerdew. „Ale když milujete svou zahradu, tak si prostě nepomůžete,“ dodává Flowerdew, který na své zahradě vyzkoušel i zahradnické substráty bez rašeliny.
Nálada mezi zahrádkáři a ochránci přírody se v Británii dostala na bod mrazu zhruba před rokem, kdy vláda oznámila časový harmonogram zákazu používání rašeliny. Ale ani několik let na přípravu není pro některé zahradníky a firmy přijatelné řešení. Tvrdí, že se bez té částečně rozložené rostlinné hmoty z rašelinišť prostě neobejdou.
Jak píše New York Times, unikátní na tomto britském dramatu je, že toto vážné téma je zcela ignorováno ve Spojených státech amerických a ve většině Evropy, kde se zemina s vysokým podílem rašeliny běžně sype do zahrad a parků na vylepšení půdy.
Pozoruhodné přitom je, že využívání rašeliny v Británii klesá, přestože zahradničení je tu miliardový byznys. Firmy se prostě už připravují na budoucí zákaz a nabízejí hlínu s menším obsahem rašeliny. Podle odborníků je ale potřeba jít dál.
„Lidé, kteří se přijdou podívat na rašeliniště, nemají vůbec potuchy, o jak důležitý jde ekosystém a jakou roli hraje v otázce ochrany klimatu,“ říká Ian Crosher, vědec z ochranářské organizace Natural England, která slouží vládě jako poradní orgán v oblasti životního prostředí a která podporuje zákaz používání rašeliny. „Rašeliniště mají mnohem větší kapacitu na ukládání CO2 než mají deštné pralesy. Rašeliniště jsou vlastně něco deštný prales Anglie,“ říká. A těžbou rašeliny dochází k částečnému uvolnění CO2, které je zde vázáno.
Nejde ale jen o ochranu klimatu. Důležitá je i ochrana krajiny a přírody. Rašeliniště jsou v Británii vyhledávaným cílem pro turisty a žijí zde ohrožené druhy ptáků. Celá řada britských rašelinišť je vážně poškozena, lidé je vysouší, aby mohli snáze rašelinu získat nebo aby se mohlo území zastavět.
Rašeliniště mají zcela jiných rytmus a čas, než na jaký jsou zvyklí lidé. Rašelina je obnovitelný zdroj, ovšem ve velmi dlouhém časovém měřítku. Zdravé rašeliniště přibude o 2,5 cm zhruba za dobu jednoho století. Z pohledu lidského života je to tedy spíš neobnovitelný zdroj. A tak je i mnohem přesnější říkat, že se rašelina těží, než že se sklízí. „Je to svým způsobem podobné jako s uhlím,“ říká Ian Crosher.
Podle vládních odhadů by Británie mohla přijít o svá zbývající rašeliniště během pár dekád. Část rašeliny pochází z Anglie, ale velká většina se jí získává v Irsku. Tam ostatně pro staletí slouží i jako palivo pro vytápění domácností.
Bob Flowerdew si myslí, že pro velkou většinu zahrádkářů nakonec nebude nepřekonatelné obejít se bez rašeliny. Dodává ale, že pro některé náročně rostliny bude rašelina prostě nenahraditelná. Podle něho by bylo lepší než úplný zákaz rašeliny její prodej jen regulovat a zpoplatnit, aby se zajistilo to, že se bude využívat rozumně.
reklama