Recept na úspěšného vůdce? Dělit se o samice

Pokud je alfa samec schopen oželet výhradní exkluzivitu přenosu svých vlastních genů, získává za tuto protislužbu cenného pomocníka

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Hulivili / Wikimedia Commons

Výzkumníci z pensylvánské a michiganské univerzity a z univerzity v Durnhamu tuto překvapivou souvislost objevili při pozorování jednotlivých skupinek paviánů. Známá situace, kde alfa samec, obklopený houfem samic, brání své výsadní právo na páření před dotírajícími níže postavenými samci, totiž nikdy nevyústí v delší a spokojenější život tohoto vůdce. Dříve nebo později je svržen a nahrazen schopnějším jedincem.

Pokud je ale alfa samec schopen oželet výhradní exkluzivitu přenosu svých vlastních genů, a umožní jinému samci, aby se tu a tam také pářil, získává za tuto protislužbu cenného pomocníka. Přidružený beta samec mu totiž pomáhá s obranou samic a jeho postavení před konkurujícími nenechavci. Na základě pětiletého pozorování vědci tvrdí, že „dělící se“ alfa samec přežije déle jako vůdce, a v konečném důsledku po sobě zanechá třikrát více potomků, než jen solitér obklopený samicemi.

Spolupráce není mezi divoce žijícími zvířaty nic neobvyklého, ale pokud jde o přenos genů, tedy rozmnožování a přístup k samicím, jde přátelství mezi samci obvykle stranou. Samci totiž hrají hru „všechno anebo nic“, pářit se může jen jeden. I proto je studie potvrzující kooperaci mezi nepříbuznými samci průlomová. „Můžeme tedy usuzovat, že umožnění páření je forma jakéhosi poplatku, za kterou si alfa samec pronajímá služby podřízeného,“ shrnuje Thorn Bergmann z michiganské univerzity.

„Boj o omezené zdroje, v tomto případě o samice, tedy nemusí vylučovat vzájemné přátelské vazby a spolupráci,“ soudí Noah Snyder-Mackler z pensylvánské univerzity. Konkurující rivalové si mohou být vzájemně prospěšní. Na příkladu dželad lze demonstrovat evoluční vývoj sociálních systémů, zahrnujících do vazeb vzájemné prospěšnosti nepříbuzných samců i mechanismy sdíleného páření.