Roztoč z nejvzdálenějšího evropského národního parku dostal jméno po Danu Bártovi
"Roztoče jsem pojmenoval po Danovi Bártovi, protože je to můj přítel a líbí se mi, že co dělá, dělá pořádně a na skvělé úrovni. Ať už jsou to vážky, nebo hudba," říká Ladislav Miko. "Vážky nejsou pro Dana jen koníček. Má velmi solidní vědecké výsledky, za jaké se nemusí stydět ani profesionální odonatolog." Loni o svých výzkumech přednášel například na Univerzitě Palackého.
Jak popisuje Ladislav Miko, cesta do Franouzské Guyany se uskutečnila v březnu 2014. "Cílem bylo prozkoumat, jaké druhy vážek žijí v centrální části Guyanského národního parku," říká Miko. Guyanský národní park je pozoruhodný také tím, že jde o jeden z největších národních parků, které spadají do působnosti EU, byť geograficky leží v jižní Americe.
"Kromě zkoumání vážek jsme samozřejmě koukali i na hmyz a ostatní rostliny a živočichy. Díky laskavosti kolegů ze Správy národního parku a pomoci představitele místní entomologické společnosti jsem mohl odebrat a analyzovat vzorky půdy a v nich žijící drobné bezobratlé," popisuje dál Ladislav Miko.
A jak dodává, skupinu roztočů pancířníků v Guyaně ještě vůbec nikdo nestudoval a jde tedy o vůbec první publikaci z tohoto území o těchto roztočích. Vzorky obsahují mnoho dalších nových druhů, na jejichž popisu Miko dále pracuje. Zatím stihl popsat tři nové druhy rodu Rhynchoribates.
"Dva druhy nesou jména po účastnících expedice - ten první po Danu Bártovi, Rhynchoribates danbartai, a od příbuzných se liší specificky formovanými chlupy neobvyklého tvaru a taky zcela jinou formou smyslových štětin (tzv. sensillů)," popisuje Ladislav Miko.
Další druh nese ve svém druhovém jménu jména tří dalších účastníků expedice, byť trochu skrytě. Jmenovali se Jura, Robert a Aleš, a tak je druhové jméno složeno Ju+Rob+Ales: Rhynchoribates jurobales.
Tito roztoči patří k druhům, které přispívají k využití a rozkladu mrtvé organické hmoty (čili k její přírodní recyklaci). Mají velmi dlouhé rostrum, které skrývá dlouhé jehlicovité chelicery, těmi roztoči nabodávají mrtvé rostlinné tkáně, ale i houbová vlákna, aby mohli vysávat jejich obsah jako potravu, vysvětluje Ladislav Miko. Jím popsaní roztoči patří mezi relativně velké pralesní druhy, jsou velcí téměř milimetr. Většina druhů je mnohem menších, pod půl milimetru.
reklama