Růst pohoří je pro vznik nových druhů důležitější než teplota

Významný německý přírodovědec Alexander von Humboldt se v roce 1802 vydal zdolat vrchol hory, která byla v té době považovaná za nejvyšší na světě. Zatímco stoupal na 6268 metrů vysokou ekvádorskou sopku Chimborazo, učinil pozorování, které pomohlo změnit přírodní vědy: jak se dostával výš, zvířata i rostliny kolem něj se neustále proměňovaly. Zrodila se myšlenka, že fyzické prostředí určuje podobu života. Studie, která vyšla o více než 200 let později, nyní odhaluje, jak důležitý je v tomto ohledu pomalý růst pohoří. Vzniku nových druhů nepomohl žádný jiný faktor více, píše list The Times.

Výzkum kombinoval rekonstrukci proměny zemského povrchu z hlediska nadmořské výšky za poslední tři miliony let a údaje o změně klimatu za stejné období.

K sestavení fylogenetických stromů - nákresů zobrazujících evoluční původ různých druhů - vědci použili DNA vzorky žijících ptáků a savců. Pomocí počítačů pak vypočítali rychlost vzniku nových druhů.

Za jeden z nejdůležitějších faktorů byla dosud považována teplota: tropy se koneckonců pyšní nesmírnou biodiverzitou. Ale největší vliv na vznik nových druhů měl růst pohoří poháněný pohyby tektonických desek. Pro rozmanitost savců byl dvakrát důležitější než teplota. Pro ptáky byl také nejvýznamnějším faktorem, i když o něco méně než pro savce.

"Zjistili jsme, že změna nadmořské výšky má na zrod nových druhů větší vliv než klima, u kterého se to dříve předpokládalo," uvedl jeden z autorů studie Andrew Tanentzap z Cambridgeské univerzity.

Přirozené prostředí se s rostoucí nadmořskou výškou stává složitějším, dodal vědec. Hory tvoří překážky, které brání volnému pohybu a mísení zvířat. Ty se stanou izolovanými a mohou se rozmnožovat jen v rámci své skupiny. "To je první krok ke vzniku nových druhů," uvedl Tanentzap.

Jedním z ptáků, který vděčí za svou existenci tomuto procesu, je nestor kea, jediný horský papoušek, který žije na Jižním ostrově Nového Zélandu.

Studie pomáhá s vysvětlením, proč se izolované hory obklopené radikálně odlišným nížinným prostředím obvykle hemží vzácnými druhy.

Jednou z možných výjimek z pravidla je Amazonský prales, který neleží nijak vysoko, ale přesto se pyšní obrovskou rozmanitostí druhů. Podle Tanentzapa to má dvě možná vysvětlení. Studie zkoumala svět jako celek a je možné, že prales se trendu jednoduše vymyká. Je také možné, že jeho doménou nebylo rychlé vytváření nových druhů ale zachování těch, které se objevily, po miliony let. Studie nezkoumala vyhynutí zvířat, ale pouze vznik nových.

"Je překvapivé, jak velký vliv měla historická změna nadmořské výšky na vytváření světové biodiverzity. Byla mnohem důležitější než tradičně studované proměnné, jako je teplota,“ uvedl hlavní autor studie Javier Igea z Cambridgeské univerzity.

"Tato studie zvýrazňuje důležité oblasti, ve kterých se odehrává evoluce. Z hlediska ochrany jsou to místa, která bychom měli chtít ochránit, zejména s ohledem na změnu klimatu. Přestože k ní dochází během desetiletí, ne milionů let, náš výzkum ukazuje na oblasti, které uchovávají druhy s největším potenciálem vývoje," dodal autor studie, která byla publikována v časopise Nature Ecology and Evolution.

---

reklama

---