Rypouši musí za potravou do větších hloubek kvůli teplejšímu oceánu
Senzory velikosti pěsti byly v průběhu minulých let připevněny na hřbety několika rypoušů, aby snímaly hloubku, slannost a teplotu vody pokaždé, když se potopí. Ukázalo se, že rypouši z jihoafrického ostrova Marion jsou skutečně mimořádní potápěči. Více jak polovinu života tráví pod vodní hladinou a za potravou plavou stovky metrů hluboko. Jenže jak se v důsledku globálního oteplení Indický oceán postupně „prohřívá“, začíná být i v kilometrové hloubce voda teplejší. Což ovšem nevyhovuje olihním, medúzám a některým druhům ryb, které slouží jako významný zdroj potravy rypoušů.
Tak si alespoň průměrně hlubší ponory rypoušů vysvětlují spolupracující odborníci. „Když se kvůli vyšší teplotě kořist stěhuje do větších hloubek, musí rypouši za ní,“ vysvětluje Horst Bornemann z AWI. „Abychom tento poznatek v praxi ověřili, chceme letos na několik zvířat připevnit snímače pohybu čelistí. Nasbíraná data o ‚žvýkání pod vodou‛ by vysílač odeslal po každém vynoření podobně, jako je tomu teď u hloubkových senzorů.“ Lov kořisti není u plovoucích rypoušů nějak časově omezen a dostatečně průkazná data o tom, ve které hloubce nacházejí nejvíce potravy, vědcům stále ještě chybí.
Prozatím jsou rypouši ostrovu Marion věrní a pravidelně se sem vracejí pářit a rodit mladé. Otázkou je, co by následovalo v případě dalšího oteplení oceánu a posunu potravy do větší hloubky. Podle Joachima Plotze z MRI připadají v úvahu dva scénáře: „Buď rypouši přesunou svá loviště do chladnějších vod blíže k Antarktidě, anebo se začnou potápět ještě hlouběji.“ Problém by ovšem nastal, kdyby se oblíbená potrava přesunula k hranici dvou kilometrů. To je limit, který nedokážou rypouši překonat.
Článek byl uveřejněn 13. 2. 2012 na serveru TerraDaily.com pod názvem „Ocean warming causes elephant seals to dive deeper“.
reklama