Státní kontrola zemědělství: Biopotraviny jsou v pořádku

Čeští ekologičtí zemědělci si už nechávají vyčíslit škody

Licence | GNU Free Documentation License (Svobodná licence GNU pro dokumenty)

Foto | Zarco / Wikimedia Commons

Právě informaci o kontaminaci biopotravin plísněmi a parazity zcela odmítá Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský. Kontrola ekologického zemědělství se podle ústavu zaměřuje i na kvalitu krmiv a bioproduktů mimo jiné s ohledem na kontaminaci mykotoxiny, což jsou škodlivé látky produkované zejména plísněmi. „Úřední kontrolou nebyla zjištěna kontaminovaná krmiva nebo rostlinné bioprodukty,“ tvrdí v prohlášení Miroslav Florián, ředitel Odboru bezpečnosti krmiv a půdy.

Ošklivé mykotoxiny

Mykotoxiny v biopotravinách se dlouhodobě zabývá Vysoká škola chemicko- technologická v Praze (VŠCHT). „Při polních experimentech, při splnění podmínek ekologického zemědělství, jsme opakovaně prokázali, že mýty o vyšší úrovni kontaminace biopotravin mykotoxiny nejsou průkazné,“ říká Jana Hajšlová z Fakulty potravinářské a biochemické technologie VŠCHT. Ke zvýšení produkce toxických sekundárních metabolitů podle ní může naopak vést aplikace některých fungicidů, které plísně vystavují chemickému stresu.

Tvrzení, že jsou biopotraviny zdrojem mykotoxinů, se vždy opíralo o úvahu, že se v ekozemědělství nesmí používat fungicidy (tedy chemické látky určené k potlačování houbových chorob, které mohou být mimo jiné zdrojem mykotoxinů), tudíž „logicky“ musí bioprodukty plísně a jejich metabolity – mykotoxiny obsahovat, vysvětluje Florián. Absenci fungicidů však kompenzuje to, že se v ekologickém zemědělství nepoužívají umělá dusíkatá hnojiva. „To vede k tomu, že plodiny v ekologickém zemědělství jsou méně náchylné k napadení houbovými chorobami,“ vysvětluje Florián.

Kontrolní ústav se také pozastavuje nad tím, že by v ekologickém zemědělství mělo docházet ke znečištění rostlin ze statkových hnojiv. To jednak nedává smysl, protože se hnojí pole a rostliny si přírodní dusík umí odebrat pouze z půdy, jednak se s hnojivy musí zacházet podle pravidel Evropské unie. Ty určují přísné normy pro skladování a nakládání s hnojivy. Podle nich nikde v Evropě nesmí zemědělci používat na konzumní části plodin žádná hygienicky riziková hnojiva. Stejně tak kontrolní a zkušební ústav zemědělský odmítá možnost, že kvůli ekologickým chovům dochází k přenosu střevních parazitů hospodářských zvířat na člověka. Chovy konvenční i ekologické kontroluje Státní veterinární dozor. Poslední případ onemocnění lidí se odehrál v roce 1954.

Španělské okurky

Podle Kateřiny Nesrstové z PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců jde o antikampaň nebo hledání senzací, zřejmě spojené s podezřením na španělské bio okurky, které byly označeny jako původce epidemie E. coli v Německu. Podezření se ale později nepotvrdilo, kvůli aféře ale prý poklesl prodej českých biopotravin téměř o třetinu.

„Dopady, které tyto články mohou na ekologické zemědělce mít, jsou bohužel obrovské. V současné době si necháváme vyčíslit škody, které tyto chybně interpretované informace – ať již záměrně nebo nevědomky, způsobují a zvažujeme příslušné právní kroky,“ dodala Kateřina Nesrstová.