Státní kontrola zemědělství: Biopotraviny jsou v pořádku
Právě informaci o kontaminaci biopotravin plísněmi a parazity zcela odmítá Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský. Kontrola ekologického zemědělství se podle ústavu zaměřuje i na kvalitu krmiv a bioproduktů mimo jiné s ohledem na kontaminaci mykotoxiny, což jsou škodlivé látky produkované zejména plísněmi. „Úřední kontrolou nebyla zjištěna kontaminovaná krmiva nebo rostlinné bioprodukty,“ tvrdí v prohlášení Miroslav Florián, ředitel Odboru bezpečnosti krmiv a půdy.
Ošklivé mykotoxiny
Mykotoxiny v biopotravinách se dlouhodobě zabývá Vysoká škola chemicko- technologická v Praze (VŠCHT). „Při polních experimentech, při splnění podmínek ekologického zemědělství, jsme opakovaně prokázali, že mýty o vyšší úrovni kontaminace biopotravin mykotoxiny nejsou průkazné,“ říká Jana Hajšlová z Fakulty potravinářské a biochemické technologie VŠCHT. Ke zvýšení produkce toxických sekundárních metabolitů podle ní může naopak vést aplikace některých fungicidů, které plísně vystavují chemickému stresu.
Tvrzení, že jsou biopotraviny zdrojem mykotoxinů, se vždy opíralo o úvahu, že se v ekozemědělství nesmí používat fungicidy (tedy chemické látky určené k potlačování houbových chorob, které mohou být mimo jiné zdrojem mykotoxinů), tudíž „logicky“ musí bioprodukty plísně a jejich metabolity – mykotoxiny obsahovat, vysvětluje Florián. Absenci fungicidů však kompenzuje to, že se v ekologickém zemědělství nepoužívají umělá dusíkatá hnojiva. „To vede k tomu, že plodiny v ekologickém zemědělství jsou méně náchylné k napadení houbovými chorobami,“ vysvětluje Florián.
Kontrolní ústav se také pozastavuje nad tím, že by v ekologickém zemědělství mělo docházet ke znečištění rostlin ze statkových hnojiv. To jednak nedává smysl, protože se hnojí pole a rostliny si přírodní dusík umí odebrat pouze z půdy, jednak se s hnojivy musí zacházet podle pravidel Evropské unie. Ty určují přísné normy pro skladování a nakládání s hnojivy. Podle nich nikde v Evropě nesmí zemědělci používat na konzumní části plodin žádná hygienicky riziková hnojiva. Stejně tak kontrolní a zkušební ústav zemědělský odmítá možnost, že kvůli ekologickým chovům dochází k přenosu střevních parazitů hospodářských zvířat na člověka. Chovy konvenční i ekologické kontroluje Státní veterinární dozor. Poslední případ onemocnění lidí se odehrál v roce 1954.
Španělské okurky
Podle Kateřiny Nesrstové z PRO-BIO Svazu ekologických zemědělců jde o antikampaň nebo hledání senzací, zřejmě spojené s podezřením na španělské bio okurky, které byly označeny jako původce epidemie E. coli v Německu. Podezření se ale později nepotvrdilo, kvůli aféře ale prý poklesl prodej českých biopotravin téměř o třetinu.
„Dopady, které tyto články mohou na ekologické zemědělce mít, jsou bohužel obrovské. V současné době si necháváme vyčíslit škody, které tyto chybně interpretované informace – ať již záměrně nebo nevědomky, způsobují a zvažujeme příslušné právní kroky,“ dodala Kateřina Nesrstová.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Online diskuse
Doporučuji: - 10. 6. 2011 - CSTo vaše resumé je trochu selektívne a neúplné. Okrem nutričnej hodnoty a mikrobiálnej kontaminácie ste opomenul dobrú desiatku ďalších faktorov, ktoré aj priemerne premýšľajúci (občasný) konzument biopotravín zoberie do úvahy. Vaša zaujatosť je zrejmá, nebudem to rozoberať (údajne dvojnásobné ceny, útrpné 'osvobození pro nedostatek důkazů - neznamená nevinu'). Tu máte zopár kľučových slov a argumentov, ktoré ste zabudol vziať do úvahy, nechce sa mi to vypisovať:http://www.slnecnica.sk/resources/File/biopotraviny.pdf A nezabúdajte, že biopotraviny nie je len zelenina ... S tým vaším princípom predbežnej opatrnosti je to skôr "k pláči". Nazval by som to takým zámerným trucpodnikom, lebo existuje niekoľko vážnych trecích plôch, kde ekologicky uvedomelejší ľudia nabádajú k predbežnej opatrnosti pri nedostatku našich schopností predvídať budúci vývoj a zakaždým narážajú na kvantitu protiargumentov, že predbežná opatrnosť je vlastne hlúposť neinformovaných a slabých, alebo dostanú ekonomickú prednášku o analýze nákladov a výnosov prípadne diskontovaní budúcnosti. A bum-bác tu ho máš, vraj predbežná opatrnosť pri konzumácii biopotravín. Priznám sa, že aj ja som predbežne opatrný a zatiaľ sa bojím kúpiť si kravské mlieko z automatu. Neviem, či má predponu bio- ale rozhodne som si vedomý, že možno o niečo prichádzam, keď nemám odvahu kúpiť si do vlastného obalu surové plnotučné mlieko za 70 centov z jedného lokalizovaného juhoslovenského chovu, a kupujem si radšej krabicové polotučné pasterizované homogenizované za 80 centov v značkovom markete. Už dnes ale viem, že môjmu rozhodovaniu bude čoskoro koniec a predsa to s tým automatovým kravským mliekom párkrát risknem. Toľko na margo vašej a mojej predbežnej opatrnosti pri kupovaní/konzumovaní biopotravín. K tej úvahe o kvalitných/nekvalitných šaržiach BIO: Pokiaľ viem, aj v tejto oblasti existuje istá snaha o kontrolu dodržovania pravidiel a certifikáty. Ak sa niekde podvádza alebo chce podvádzať, je to otázka marketingovej a podnikateľskej férovosti/etiky, a to je téma, ktorá obecne súvisí s oveľa širšou polemikou, o ktorej však protržní ekonómovia, väčšina technickej inteligencie, ba aj niektorí prírodovedne orientovaní samorastlíci-novopozitivisti prehlasujú, že patrí do "hájemství axologie a jiných pohádek humanitních a sociálních věd" a radšej by všetko nechávali na tržný samovývoj. Pri tejto interakcii 'nepoctivý predávajúci vs neinformovaný kupujúci' ťahá ten druhý za kratší koniec, čo po sérii sklamaní z vlastných chýb často vedie k obecne blbej nálade, neistote a nedôvere/dezilúzii ľudí voči ľuďom/trhu/štátu/zákonom/spoločnosti/autoritám/vede/poznaniu (vyberte si čo chcete, určite viete, čo mám na mysli) Pre redakciu Ekolistu: Predsa by len bolo zahodno vyzvať nejakého lepšieho znalca problematiky potravinovej bioprodukcie a fair trade, aby sa trebárs formou samostatného článku v rubrike Názory&komentáre povenoval problematike, prípadne aby sa špeciálne vyjadril k Šimůnkovej (trochu "šilhavej") optike. |