Studie: Planeta „umí rychle vyřešit“ změnu klimatu
A zjistil ke svému překvapení, že ekosystém byl schopen absorbovat oxid uhličitý mnohem rychleji, než dosud odhadovali. Slovo „rychle“ se ovšem vztahuje k geologickému pojetí času – v tomto případě jde o desítky tisíc let.
„Zjistili jsme, že více než polovina oxidu uhličitého byla pohlcena z atmosféry během 30 – 40 000 let, což je pouhá třetina času ve srovnání s tím, co nám dosud vycházelo z modelů,“ uvedl profesor Gabriel Bowen. Důvod? Vědci krčí rameny. „Pořád přesně nevíme, kam se tento oxid uhličitý poděl, ale je zřejmé, že šlo o mnohem rychlejší proces, než s jakými počítají naše tradiční modely.“
To samozřejmě může mít důsledky pro současné studie klimatických změn, které podle některých pesimistických odhadů mohou dosáhnout stupně srovnatelného s ději před 56 miliony let. „Je to dobrá analogie k tomu, jak se nyní do ekosystémů dostává uhlík z fosilních paliv,“ konstatuje Bowen.
Odkud se vzal CO2?
Vědci o tomto jevu vědí již dvě desítky let, tato studie publikované v časopise Nature Geoscience ovšem na základě nových měření a výzkumů potvrdila, že jde opravdu svým způsobem o záhadu – nikdo neví, „jak to ta příroda dokázala“.
„Z našich dat vyplývá, že po dlouhé době vysokých koncentrací oxidu uhličitého přišel krátký a rychlý návrat k normálním hodnotám,“ uvádí Bowen. Jedním z možných vysvětlení je rychlá expanze biosféry, tedy lesů a rostlinných porostů, které byly schopny plyn absorbovat.
Další otázkou ovšem je, jak se vůbec do atmosféry tak velká množství CO2 dostala. I v tomto případně je zatím možné spekulovat. Jednou z možností je, že tehdejší planetu postihla nějaká mohutná vlna požárů, která zasáhla obrovské rozlohy vegetace.
reklama
Dále čtěte |
Otřesy na Chebsku neustávají, dnes po poledni se země znovu zachvěla
Skalní četa v Českém Švýcarsku odstraňuje kámen hrozící pádem na cestuOnline diskuse
Len tak na orientáciu v číslach - 27. 4. 2011 - CSV uverejneného abstrakte článku (http://www.purdue.edu/newsroom/research/2011/110421BowenCarbon.html)sa uvádza, že ku koncu PETM bolo z atmosféry do biosféry zachytených a pohltených okolo 2000 PgC v priebehu asi 30000-40000 rokov. Hoci tento pokles určite nebol lineárny, priemerne to vychádza na 0.05-0.067 PgC ročne.Podľa súčasných odhadov recentného kolobehu uhlíka, veľkostí jeho rezervoárov a tokov medzi nimi, sú dnešné emisie (fosílie+cement) 7.2±0.3 GtC/r ( 1GtC = 1PgC), z toho do oceánu prepadáva 2.2±0.5 GtC/r a prepad uhlíka z atmosféry do pevniny je 0.9±0.6 GtC/r. Percentuálne teda asi 30% končí v oceáne, 13-15% sa ukladá v pevninách do biosféry a pôd. Iba nejakých 55% antropogénneho prítoku sa ukladá a hromadí v atmosfére. http://www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/wg1/en/ch7s7-3-1-3.html http://www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/wg1/en/figure-7-3.html Porovnajme to s vyššie vypočítaným číslom prepadu uhlíka do biosféry 0.05-0.067 GtC/r podľa zistení Bowena a Zachosa: Súčasný odhadovaný prepad uhlíka do pevninskej biosféry je asi 13-18x vyšší ako priemerný ročný prepad podľa tejto štúdie. Čo z toho vyplýva? Ak predpokladáme, že zmeny v biosfére v predmetnom období môžeme považovať za akýsi etalón prirodzenej schopnosti biosféry nadobúdať rovnováhu po predchádzajúcej disturbancii spôsobenej nejakou príčinou, a že priebeh tohto vyrovnávania má exponenciálny charakter podobný relaxačnej krivke, tak z nášho takmer 20-násobného pomeru dnešného zachytávania oproti priemernému prepadu koncom PETM môžeme usudzovať, že momentálny pomer atmosférického uhlíka k biosférickému má ďaleko od rovnováhy a biosféra má ešte vysoký potenciál zachytávať uhlík. Za predpokladu okamžitého zániku disturbancie (prísunu fosílneho uhlíka) by bol dnešný potenciál blízky maximu a časom by sa postupne znižoval, tak ako by biosféra postupne reagovala na zmeny atmosférického uhlíka, teplôt a vlhkosti (posuny biogeografických pásiem, nárast biomasy, zmeny v druhovom a vekovom zložení populácií, zmeny pôdnych druhov a typov, atď.). V reálnom scenári ďalšieho prísunu uhlíka sa bude nerovnováha ešte zvyšovať, čo komplikuje ešte viac nelineárnu zložitosť vývoja systému. Okrem toho, na schopnosť biosféry pohlcovať antropogénny uhlík má vplyv aj ďalší antropogénny činiteľ - zmeny vo využití krajiny. Tropické odlesňovanie túto schopnosť znižuje, rozširovanie lesov mierneho pásma na severnej pologuli na miesto tajgy a posun tajgy na miesto tundry zase naopak dočasne zvyšuje. Bilančným hodnotením týchto komplexných vzťahov sa zaoberá množstvo štúdií, správa IPCC AR4 ich diskutuje a pracuje s odhadmi podľa viacerých autorov, ktoré sa niekedy dosť odlišujú: http://www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/wg1/en/ch7s7-3-1-3.html#table-7-2 |
