Studie: Úbytek motýlů v Praze je menší než v zemědělské krajině

Přírodovědci ve studii porovnali stavy denních motýlů a vřetenušek v letech 1984-1988 a 2003-2004. Všechny sledované rezervace se nacházely na území Prahy a musely být v čase vyhlášení nezalesněnými plochami, tedy většinou buď pastvinami, nebo skalnatými stráněmi. K tomu vědci přidali i prozkoumání několika parků (například na Karlově náměstí) a dalších teplých travnatých oblastí (například Paví vrch). "Důvodem byly srovnatelné podmínky na všech sledovaných místech. Pokud bychom zkoumali rezervace se zcela rozdílnými podmínkami, tedy například i vlhké louky na východě Prahy, bylo by krajně obtížné výsledky jakkoli interpretovat," uvedl Tomáš Kadlec. V letech 1984-88 údaje o motýlech sbíral větší počet znalců, publikovali je entomologové Petr Číla a Jan Skyva.

"Pražský motýl" v Praze vyhynul: Ještě v 50. letech minulého století byl okáč skalní (Chazara briseis - na snímku) jedním z nejhojnějších pražských motýlů pozdního léta - proto se mu taky říkalo "pražský motýl". Žil po celé republice, vyhovovaly mu stráně podél cest nebo vyšlapané cesty, v Praze se držel hlavně ve skalnatých údolích, jako je Prokopské údolí nebo Dalejský profil. Když v hlavním městě pod heslem "Vraťme přírodu do Prahy" proběhly zalesňovací akce, byly stromy vysazovány i na skalnaté stráně a na pastviny a motýl rychle ztrácel místo, kde by mohl žít. Obrovské pastviny byly rozdrobeny a i jejich zbytky zarůstaly. Naposledy byl nalezen na konci 90. let v Prokopském údolí a dnes už se v Praze nevyskytuje. V podstatě poslední životaschopná populace v ČR je v Českém středohoří a okáč skalní je tak na pokraji vyhynutí v celé republice. Zdroj: Tomáš Kadlec
Foto: Helena Wolfová

Minulý průzkum zjistil přítomnost 92 druhů, současný průzkum 84 druhů. Dohromady v obou průzkumech bylo zjištěno 96 druhů, což představuje 59 % českých denních motýlů a vřetenušek. "Ubylo 12 druhů, přibyly čtyři," stojí v současné studii, na níž se kromě Kadlece podíleli ještě Jiří Beneš, Vojtěch Jarošík a Martin Konvička. Podle autorů z toho vyplývá, že motýli pražských rezervací jsou ohroženi míň než motýli rezervací v zemědělské krajině. Tam obdobné studie běžně zjišťují ztráty okolo 30 % druhů, zatímco v Praze jich ubylo 12,5 % a přibyla přibližně 4 %.

"Stejně dělaná studie z ČR ze zemědělské krajiny neexistuje, i když už na ni máme data," doplňuje Martin Konvička. Obdobnou práci ale před dvěma lety publikoval v časopise Biological Conservation tým kolem Miriam Wenzelové. V rezervacích v údolí řeky Mosely v Německu hledali denní motýly a vřetenušky v roce 1972 a pak znovu v roce 2001. Zjistili při tom, že 25 z 82 druhů (tedy cca 30 %) zmizelo. "Podobné údaje vyplývají i z několika metodicky trochu jinak provedených studií a z řady menších prací. To všechno nám dovoluje tvrdit, že v zemědělské krajině jsou na tom motýli opravdu hůř," vysvětluje Martin Konvička.

Za nízkým úbytkem motýlů v Praze oproti jiné krajině by mohlo podle autorů být několik důvodů. Tím prvním je, že větší vymírání motýlů mohlo proběhnout už před průzkumem v polovině 80. let. "Publikace z první poloviny 20. století dokazují, že ohledně motýlů byla v Praze doslova zoologická zahrada a žily v ní druhy, které v ČR od té doby buď vymřely, nebo jsou na pokraji vyhynutí," dokresluje situaci Tomáš Kadlec. Další možností je, že motýlům dovolila přežít hustá síť rezervací, aspoň částečně vhodná péče o ně a taky členitá krajina města, kde motýli dokázali najít náhradní místa k životu.

Tomáš Kadlec dokonce upozorňuje, že v průměru na jednu rezervaci v Praze druhů neubylo, nýbrž někde přibylo a jinde ubylo. Výrazně se ale změnilo složení motýlů, kteří v rezervacích žijí. Zmizely druhy vázané na skalnaté stráně a na krátkostébelné a vyprahlé stepi a místo nich se do rezervací rozšířily druhy míň náročné, mobilnější a vázané spíš na lesy a keře. Příkladem může být bělásek rezedkový (ve studii jako Pontia edusa, jinde rovněž Pontia daplidice). Zatímco v první polovině 80. let byla jeho přítomnost doložena jen na dvou sledovaných místech, po roce 2000 už byl nalezen hned ve dvanácti. Jde přitom o motýla, kterému se dobře daří na opuštěných a zaplevelených polích, na zarůstajících kamenitých stráních, lomech nebo na náspech podél dopravních cest. Dalším druhem symbolizujícím proměnu pražské krajiny může být okáč pýrový (Pararge aegeria). Před víc než dvaceti lety ho entomologové našli jen v šesti rezervacích, zatímco po roce 2000 hned v šestnácti. Jeho živnými rostlinami jsou lesní trávy a je to jeden z mála českých motýlů, který žije i v zapojených lesních porostech.

Údaje tedy nasvědčují, že v Praze už nenajdeme především motýly, kterým jejich životní prostředí zarostlo. Na takto pozměněná místa se pak rozšířily druhy, které dokážou přežít na okrajích silnic, na železničních náspech, rumištích a dalších trochu zarostlejších lokalitách. "Ztráty, které v Praze nastaly, jsou nenahraditelné, protože jde často o mimořádně vzácné druhy, které už sem nemají odkud přijít," lituje Tomáš Kadlec a doporučuje, aby byly původně nezalesněné rezervace bez milosti zbaveny náletových dřevin (podrobněji viz rozhovor pod článkem).

Nejvíc druhů ubylo ve velkoplošných rezervacích, jako jsou Prokopské a Radotínské údolí, naopak přibylo druhů v malých rezervacích. Důvodem je patrně skutečnost, že omezené možnosti místních ochranářských spolků stačily na dostatečnou péči jen na územích s malou rozlohou.

I tak v Praze stále žijí vzácní motýli. Z ohrožených druhů se tady daří například modrásku rozchodníkovému (Scolitantides orion), přibylo taky míst s výskytem soumračníka slézového (Carcharodus alceae). V Praze dokonce stále ještě žijí druhy, které v ní mají vůbec největší populaci v rámci celé republiky. "Je to případ třeba modráska východního (Pseudophilotes vicrama) v Radotínském a Prokopském údolí. Jenomže jak sleduji vývoj jeho populací v posledních letech, ani jeho budoucnost není růžová. V roce 2003 byl v Radotínském údolí téměř běžným druhem a loni už jsem měl potíž ho tam najít," popisuje své zkušenosti Tomáš Kadlec. Důvod je podle něj podobný jako u jiných motýlů. Modrásek východní potřebuje k životu suchou rozvolněnou vegetaci s porostem mateřídoušky. Jeho prostředí by tedy buď měly spásat ovce, anebo hodně sešlapávat lidé.

Ekolist: Vojen Ložek o Praze píše, že je z přírodovědného hlediska jedinečná. Na začátku vaší studie ovšem stojí, že města obecně bývají na biodiverzitu bohatá.

	Tomáš Kadlec: Motýlů v Praze ubylo míň než v zemědělské krajině, ani v Praze ale rozhodně nemají vyhráno. Je bezpodmínečně nutné na bývalých pastvinách a skalnatých stráních vymýtit porosty nepůvodních a náletových dřevin. Vyčištěné plochy pak v žádném případě znovu nezalesňovat.
	Foto: Jan Stejskal/Ekolist.cz

Tomáš Kadlec: Vojen Ložek má pravdu, v Praze je na poměrně malé ploše neskutečně různorodá příroda od vlhkých luk, přes lesní porosty v oborách, až po skalnaté srázy a suché trávníky. Pravda je ale i to, že města mívají velkou diverzitu. Je to často tím, že první sídla, na jejichž základech vyrostla dnešní velká města, byla zakládána u řek. Když to bylo například v krasovém pásmu jako na jihozápadě Prahy, ale koneckonců i v buližníkovém pásmu jako na severu Prahy, tak řeky vytvořily veliké kaňony. Navíc k nim směřovaly přítoky, které rovněž tvarovaly krajinu, a taková členitá krajina už má jisté předpoklady pro přírodní rozmanitost. Původní obyvatele přitahovala z různých důvodů. Skalní srázy byly vhodné z hlediska obrany sídel, velké řeky poskytovaly zdroj potravy a taky se na nich dalo plavit dříví. Když se zakládalo město, jako první kolem zmizely stromy, protože dřevo bylo velmi cennou surovinou jako materiál i na otop, a následné bezlesí rovněž mnoha druhům prospívalo.

Z vaší studie vyplývá, že motýlům se v Praze daří nejlépe v oblasti Prokopského údolí, v Radotínském údolí a v pásu rezervací od Divoké Šárky po údolí Vltavy u Troji. To vypadá, že jim vlastní město moc nesvědčí a žijí spíš v přírodních územích, která jsou přísně chráněna …

V Praze ovšem nefunguje jen síť rezervací, mezi kterými jakoby nic není. Třeba Paví vrch je něco jako zarůstající skalní ostrov, na jehož vršku je pláň udupaná lidmi. Podobných přírodních míst je mezi rezeravcemi docela dost a některé druhy motýlů jsou schopné na nich žít. Příkladem může být modrásek rozchodníkový - ten je sice paradoxně vázán na skalní stráně a suché trávníky, v Praze ale nachází dobré podmínky, protože mu k přežití stačí pár metrů čtverečních skály, na které roste rozchodník, jeho živná rostlina. Ve městě tak nachází náhradní biotopy, jako jsou zbytky různých skalních výchozů, skalky v zahradách domů nebo v areálech nemocnic apod.

V Praze jsou vlastně dvě základní skupiny denních motýlů. V jedné jsou druhy, kterým město vůbec nevyhovuje - příkladem může být okáč skalní, který potřebuje obrovské plochy, aby se mohl udržet. Tyto druhy z Prahy mizejí a pokud se podíváme na jejich rozšíření, tak směrem od okraje po centrum jejich početnost prudce klesá. V druhé skupině jsou motýli, kteří se nejvíc vyskytují v prstenci kolem Prahy. Na úplném okraji města, kde už je zemědělská krajina, jich moc není, ale v pásu mezi zemědělskou krajinou a městem, tedy v oblasti rodinných domků, starých lomů a velkých pražských rezervací, se jim docela daří. Pak je tedy ještě centrum města, ale tam ani tito motýli už prakticky nejsou.

Existují i další studie, které by hodnotily, jak se motýlům daří ve městech?

Ano, zjišťovalo se to například v severní Americe, tam se přímo zkoumal vliv urbanizace na ptáky a na motýly. Výzkumníci město rozdělili na několik kruhů, přičemž v nejužším bylo centrum s kancelářskými budovami, pak byl pás z rodinných domů a dál okrajový pás, do něhož už zasahovala zemědělská krajina. Sledovali, jak se mění složení ptáků a motýlů, a došli k závěru, že motýli na rozdíl od ptáků nedokážou vytvořit skupinu, které by se ve městě vyloženě dařilo. Někteří ptáci dokážou v centrech měst najít vhodné biotopy, ale motýli se nedokážou lidem tak silně přizpůsobit a skupina městských motýlů chybí. Z Evropy je znám pouze jeden vysloveně městský motýl, jehož housenka žere muškáty. Se sazenicemi muškátů se dostal z jižní Afriky do Madridu a dnes žije v jižní Evropě pouze ve vesnicích a městech, kde se pěstuje muškát. Ve volné přírodě ho nenajdete. To je ale jediná světlá výjimka, které vyhovuje městské prostředí. Příkladem motýla, kterému je město aspoň jedno, by mohl být modrásek krušinový (Celastrina argiolus), který byl schopen přejít na akátové porosty a díky rozšíření akátů ve městech je dnes celkem spokojený. Jde o typický bordelištní druh, který přežije skoro všude. Nedá se ale říct, že existuje motýl, jehož populace by směrem k centru města byly početnější, spíš se najde několik výjimek, kterým je to jedno.

Jak by se dala situace pražských motýlů zlepšit?

Především je třeba říct, že situace by se dala zlepšit ve většině maloplošných chráněných území, která v Praze jsou. Je potřeba se co nejdřív zbavit náletových a invazních dřevin, jako jsou akáty - příkladem můžou být zarostlé Barrandovské skály, kde akát nepomáhá vůbec ničemu. Mýtit by se měly i trnky, které se šíří na suché stráně. Nejlepší by bylo zavést pastvu ovcí, což ale z mnoha důvodů nemusí jít. Náhradou tak můžou být turistické stezky, které by mohly vést přímo přes suché stráně. Je absurdní, když dnes turistická cesta vede přes les a je u ní naučná cedule o stepi, která je ovšem o 50 metrů dál. Takže je potřeba podporovat sešlap a jakoukoli formu turismu, například jezdectví nebo horská kola, která by dokázala vegetaci rozvolnit. Místa, kde bývaly pastviny nebo skalní ostrov, se v žádném případě nesmějí zalesňovat, byť by šlo i o kvalitnější dřeviny jako dub nebo buk. V parcích je potřeba nechávat neposečené plošky, protože na krátce zastřižených trávnících nežije skoro nic. V západní Evropě už v parcích, jako je třeba ten na Karlově náměstí, nechávají plošky, které kosí třeba ve vhodnou dobu jen jednou za rok. Když to jde v Cambridge, proč by to nešlo v Praze?

Váš návod vychází ze zjištění týkajících se ekologie motýlů. Nemůže být v rozporu s nároky jiných živočichů a rostlin?

Vždycky je možné říct, že náš návrh může být špatný, protože na místě možná žije nějaký pavouček, kterému třeba sešlap nevyhovuje. Jenže argumenty se musejí něčím podložit, nejlíp vědeckou studií. Pokud tohle nikdo neudělá, tak nemůže přesvědčovat motýláře, kteří mají na každý z druhů deset takových studií. Nároky organismů jsou dnes natolik prozkoumány, že víme, co potřebují. Dá se říct, že denní motýli jsou reprezentativní vzorek živočichů, a není důvod se bát, že by kvůli nim třeba kytky trpěly.

Další informace:
Odkaz na studii českých autorů byl v době vydání tohoto článku dostupný na těchto osobních stránkách jednoho z autorů, Vojtěcha Jarošíka.