The Guardian: Počet velkých šelem v Evropě stoupá, ale dokážeme s nimi žít?

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Na kontinentu nyní žije 1300 rosomáků sibiřských, což představuje nárůst o 16 procent. Evropská populace volně žijících vlků vyskočila o 35 procent na 23 000 jedinců, napsal The Guardian. Lépe si vedl pouze šakal obecný. Jeho populace, která se soustřeďuje v jižní Evropě, nyní čítá 150 000 jedinců, což je nárůst o 46 procent od roku 2016.

Zvířata, která byla kdysi lovena jako škůdci, zatímco se jejich životní prostředí měnilo na zemědělskou půdu, se vracejí. Po celé Evropě se znovu ozývá vytí vlka, mručení medvěda a zvuk toho, jak se prodírají lesy a pobíhají po pláních.

Nejvýraznější návrat mezi kontinentálními šelmami v tomto století zažil rys iberský (Lynx pardinus). Před 25 lety žilo v jejich poslední baště v jižním Španělsku méně než 100 těchto kočkovitých šelem. Rys iberský, menší a pestřeji zbarvený příbuzný rysa ostrovida, byl nejohroženější kočkovitou šelmou planety. Nyní se jeho status změnil z "kriticky ohroženého" na "zranitelný", protože jeho počet prudce stoupl.

Záchrana rysa si však vyžádala značná politická opatření a investice. Andalusie musela přijmout zákony zakazující majitelům pozemků klást pasti. Stát spustil rozsáhlou propagační kampaň, jejímž cílem bylo přesvědčit majitele loveckých pozemků, aby začali rysa vnímat jako přínos pro ekosystém, a ne jako škodnou.

Počáteční výdaje na financování ochrany rysů dosáhly 33 milionů eur (asi 824,5 milionu korun). Na to navázaly další investice do prací na opětovné rozšíření rysa do dalších oblastí Španělska a Portugalska, přičemž většinu prostředků poskytla EU.

Je to pozoruhodný a povzbudivý příběh, i když zároveň vyvolává řadu kontroverzních otázek, které se stanou jedním z témat konference OSN o biologické rozmanitosti, jež se koná tento týden v Římě, napsal The Guardian.

Nejvýraznější návrat mezi kontinentálními šelmami v tomto století zažil rys iberský (Lynx pardinus).

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Jak bude Evropa žít s rostoucí populací vlků, medvědů a rysů? Jak mohou být místním obyvatelům řádně kompenzovány škody způsobené predátory, kteří napadají stáda ovcí, koz nebo sobů? A kdo by měl tyto náhrady platit? To jsou klíčové otázky, protože návrat evropských šelem může na jedné straně potěšit milovníky divoké přírody, ale na druhé straně hrozí ostrými spory mezi ochránci přírody a místními obyvateli.

Před dvěma lety lovci zastřelili ve Švédsku 54 vlků, což vyvolalo vztek ochránců přírody a spokojenost místních zemědělců, kteří považovali tyto šelmy za hrozbu pro své živobytí. Jedna skupina vědců se však před summitem o biologické rozmanitosti v Římě ptá: kdo je vlastně místní obyvatel?

Skupina vedená Hannou Petterssonovou z Yorkské univerzity tvrdí, že v Evropě panuje znepokojující nejasnost v tom, kdo je "místní", a toto selhání vede k "zavádění nespravedlivých a neefektivních strategií, jak se vypořádat s šelmami".

Jedná se v zásadě jen o evropský problém. V jiných částech světa mají původní obyvatelé zvláštní práva a ochranu. V Evropě však žije pouze jeden původní národ: Sámové, kteří obývají oblast rozkládající se na území Švédska, Norska, Finska a Ruska, dodal The Guardian.

"Pro zbytek kontinentu může být místním obyvatelstvem prakticky kdokoli, což ztěžuje pochopení toho, s kým je třeba spolupracovat na vývoji mechanismů soužití," napsala Petterssonová a její tým v práci, která byla tento měsíc publikována v časopise People and Nature.

Mezi nejproblematičtější místa patří Pyreneje, kde se rozšiřují medvědi, vlci v Itálii a rosomáci ve Skandinávii.

"V minulosti jsme žili s vysokými počty těchto šelem, ale tehdy platilo, že je lze držet na uzdě násilím a strachem. Nyní už to udělat nemůžeme. Nemůžete jen tak vyjít ven a zastřelit medvěda nebo vlka, jinak vám hrozí pokuta nebo vězení," řekla Petterssonová.

Podle jejích slov bude nutné najít spravedlivou a vyváženou politiku, jak se vypořádat s šelmami na konkrétních místech. Systém, který zveličuje škody způsobené predátory, může vést ke zbytečnému a kontroverznímu vybíjení, zatímco systém, který problém podceňuje, způsobí místním lidem nespravedlivé potíže tím, že jim zabrání v kompenzacích, jež si za škody způsobené predátory zaslouží.

"Musíme najít způsob, jak spojit skutečné místní znalosti s vědeckými poznatky," řekla Petterssonová listu The Guardian. "Ale to se nám zatím nedaří."