Tiskové zprávy
LORM - Společnost pro hluchoslepé: Třináct hluchoslepých se zdokonalovalo v běžeckém lyžování na Vysočině
Na přelomu ledna a února se 13 statečných z řad hluchoslepých vydalo na týden Vysočinu, aby se zdokonalovali v běžeckém lyžování. V pořadí již třetí zimní pobyt v běžecké stopě pro ně pořádalo občanské sdružení LORM – Společnost pro hluchoslepé.
Mezi účastníky byli již zkušení „mazáci“, kteří denně pod vedením svých trasérů - průvodců zdolávali i 10 kilometrové vzdálenosti v běžeckých stopách v okolí Velkého Dářka u Žďáru nad Sázavou. „I přes letošní výjimečně skoupou zimu na sníh a mráz, jsme měli to štěstí, že jsme si do pátku skvěle, za pomoci navigace našich trasérů, zaběžkovali,“ shrnuje přínos akce jedna ze zdatných účastnic, Dáša Prošková. „Navzájem jsme se prostřídali, což bylo nejen pro nás, ale určitě i pro naše traséry a průvodce přínosem pro vzájemné poznávání a získávání dalších zkušeností komunikace s námi. S radostí jsme zjišťovali, že jsme na běžkách jistější a také dokonalejší,“ doplňuje svá slova.
Ve skupince se našlo i pár začátečníků, kteří překvapovali nejen svými výkony, ale především odvahou a vytrvalostí, která je neopouštěla ani v obtížných povětrnostních i sněhových podmínkách. S orientací ve stopě pomáhali hluchoslepým tzv. traséři, kteří jim nahrazovali smysly při pohybu v zasněženém terénu. Komunikace probíhala podle individuálních možností hluchoslepých sportovců: v případě zbytků sluchu kompenzovaného sluchadlem se využívala především navigace hlasem, u zbytků zraku byl použit znakový jazyk a jednoduchá gesta. Mezi další používané navigační prostředky patří rolnička či speciální individuální smyčka fungující na principu vysílačky.
Díky dobře načasované sněhové nadílce se mohlo „běžkovat“ téměř celý týden. Kromě pár modřin z pádů do měkkého si odváželi hluchoslepí s sebou domů především dobrý pocit, že i zima se dá strávit aktivně, na zdravém vzduchu a ve společnosti přátel. Za všechny hluchoslepé účastníky shrnula své zážitky z běžkování nejmladší účastnice, Míša Marešová: „Hrozně mě bavilo sjíždět kopečky. Jen tak se nechat unášet sněhem a větrem bylo nádherné. Jsem hrozně ráda, že takovýhle pobyt existuje a určitě pojedu příští rok zase. “
Ve volném čase a po večerech se účastníci věnovali literární a výtvarné tvorbě, při cestopisné přednášce poznávali dalekou Indii, velmi dobře se bavili v tanečním kole nebo při narozeninové oslavě. Fotografie zdatných běžkařů z řad hluchoslepých si lze prohlédnout ve Fotoalbu na www.lorm.cz.
Mezi účastníky byli již zkušení „mazáci“, kteří denně pod vedením svých trasérů - průvodců zdolávali i 10 kilometrové vzdálenosti v běžeckých stopách v okolí Velkého Dářka u Žďáru nad Sázavou. „I přes letošní výjimečně skoupou zimu na sníh a mráz, jsme měli to štěstí, že jsme si do pátku skvěle, za pomoci navigace našich trasérů, zaběžkovali,“ shrnuje přínos akce jedna ze zdatných účastnic, Dáša Prošková. „Navzájem jsme se prostřídali, což bylo nejen pro nás, ale určitě i pro naše traséry a průvodce přínosem pro vzájemné poznávání a získávání dalších zkušeností komunikace s námi. S radostí jsme zjišťovali, že jsme na běžkách jistější a také dokonalejší,“ doplňuje svá slova.
Ve skupince se našlo i pár začátečníků, kteří překvapovali nejen svými výkony, ale především odvahou a vytrvalostí, která je neopouštěla ani v obtížných povětrnostních i sněhových podmínkách. S orientací ve stopě pomáhali hluchoslepým tzv. traséři, kteří jim nahrazovali smysly při pohybu v zasněženém terénu. Komunikace probíhala podle individuálních možností hluchoslepých sportovců: v případě zbytků sluchu kompenzovaného sluchadlem se využívala především navigace hlasem, u zbytků zraku byl použit znakový jazyk a jednoduchá gesta. Mezi další používané navigační prostředky patří rolnička či speciální individuální smyčka fungující na principu vysílačky.
Díky dobře načasované sněhové nadílce se mohlo „běžkovat“ téměř celý týden. Kromě pár modřin z pádů do měkkého si odváželi hluchoslepí s sebou domů především dobrý pocit, že i zima se dá strávit aktivně, na zdravém vzduchu a ve společnosti přátel. Za všechny hluchoslepé účastníky shrnula své zážitky z běžkování nejmladší účastnice, Míša Marešová: „Hrozně mě bavilo sjíždět kopečky. Jen tak se nechat unášet sněhem a větrem bylo nádherné. Jsem hrozně ráda, že takovýhle pobyt existuje a určitě pojedu příští rok zase. “
Ve volném čase a po večerech se účastníci věnovali literární a výtvarné tvorbě, při cestopisné přednášce poznávali dalekou Indii, velmi dobře se bavili v tanečním kole nebo při narozeninové oslavě. Fotografie zdatných běžkařů z řad hluchoslepých si lze prohlédnout ve Fotoalbu na www.lorm.cz.
Tento článek patří do kategorie |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
