Věda pro každého: Když se do ornitologie zapojí amatéři

„Citizen science“, do češtiny překládané jako „občanská věda“, je spojení užívané ve světě pro výzkum prováděný zcela nebo alespoň částečně amatérskými nebo neprofesionálními vědci. Ačkoli se to nemusí na první pohled zdát, zapojení veřejnosti do vědeckého výzkumu má význam i pro současnou jinak vysoce sofistikovaně prováděnou vědu. Příkladem může být ornitologie. Těžko zastupitelné práci dobrovolníků v tomto oboru se věnovala březnová debata Zeleného kruhu.

Kroužky i knihy

Jedním z příkladů, jak se amatéři na současné vědě podílejí, je podle ornitologa Petra Voříška kroužkování. „Kroužkování ptáků je záležitost stará více než sto let a přineslo celou řadu poznatků, které dnes bereme jako samozřejmost,“ říká Voříšek. Například kam táhnou, kudy táhnou nebo jak je to s věrností ptačích partnerů. Vlastní metoda kroužkování je podle Voříška přitom od začátku prakticky stejná a dělají ho v naprosté většině právě amatérští ornitologové. „Dělají to ve svém volném času za vlastní peníze. Kroužkovatelé si platí cesty, vybavení, sítě, samotné kroužky i licenci,“ připomíná Voříšek.

I amatérský kroužkovač musí samozřejmě poznat druh, pohlaví nebo věk odchyceného ptáka. Podle Voříška se dá říci, že splňuje požadavky na vysoce kvalifikovanou pomocnou vědeckou sílu. Dobrovolníci se zapojují i do sčítání a mapování výskytu ptáků podle předem dané metodiky. V takovém rozsahu, v jakém se sčítání provádí, by ho žádný vědec bez spolupráce veřejnosti nemohl uskutečnit.

„Amatéři si mohou dovolit ten luxus zabývat se čím chtějí,“ vidí jako jednu z hlavních výhod dobrovolnické práce Voříšek. Na rozdíl od profesionálů se milovníci vědy nemusí bát, že jejich projekt neprojde schvalovacím řízením nebo na něj nebude dostatek financí. Amatérští badatelé proto mohou podle Voříška pracovat nezávisle na trendech a zaplňovat díry ve výzkumu, na které nejsou peníze. Jeden z nadšených amatérských ornitologů, katalánský lékař Joseph del Hoyo je například duchovním otcem encyklopedie všech známých ptáků na Zemi „Handbook of the Birds of the World“. Do tak rozsáhlého díla by se podle Voříška žádný profesionál nepustil.

Jelikož amatérští vědci tráví více času v terénu a mezi úplnými laiky, mohou přinášet nové nápady a podněty nebo se podílet na osvětě a popularizaci vědy, vyjmenovává další výhody spolupráce profesionálních vědců s dobrovolníky Voříšek. „Ani amatér ale nemůže ignorovat základní pravidla vědecké práce,“ upozorňuje ornitolog.

Voříšek také zmínil význam nevládních organizací, do kterých se amatérští vědci sdružují. „Amatéři velmi rádi poskytnou své údaje organizaci, jejíž jsou členy. Naproti tomu většinou velmi neradi dávají svá údaje nějaké soukromé firmě nebo státní organizaci,“ popisuje Petr Voříšek.

Ptačí nářečí

Jedním z nedávných příkladů spolupráce ornitologů s veřejností může být loňský výzkum zpěvu strnada obecného. Ornitologové vyzvali občany, aby s pomocí fotoaparátů, mobilních telefonů, kamer nebo diktafonů nahráli zpěv těchto ptáků na různých místech České republiky. Strnad obecný totiž nezpívá všude stejně. Jeho zpěv může mít mnoho variant, stejně jako má lidský jazyk mnoho nářečí.

Zpěv strnadů v západní a východní Evropě se liší v koncové části popěvku. „V první případě je vyšší tón následován nižším, ve druhém je tomu přesně naopak,“ vysvětluje ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek. Cílem výzkumu bylo zjistit, zda hranice mezi těmito dvěma hlavními skupinami dialektů prochází Českou republikou.

Zájem veřejnosti o tento projekt překonal podle Vermouzka veškerá očekávání. Od jara do podzimu loňského roku zaslali lidé více než 900 nahrávek strnadího zpěvu ze všech koutů republiky. Díky nim teď mají odborníci jasno - hranice mezi hlavními nářečími skutečně vede přes Českou republiku. Zatímco strnadi v jižních a západních Čechách zpívají západními dialekty, zpěv strnadů ve zbytku republiky má znaky východních nářečí. Nahrávky zachytily i ptačí polygoty – jedince, kteří ovládají obě dvě nářečí. A tak výzkum přinesl kromě odpovědi na původní domněnku i nové otázky: Jsou tito smíšení pěvci pro své protějšky atraktivnější, nebo se na ně naopak dívají ostatní skrz prsty?

„Lidi zřejmě nahrávat baví,“ shrnul zájem o projekt Vermouzek. A mohou to být právě nové technologie, které otevřou vědu, byť na amatérské úrovni, dalšímu množství lidí. Psaní údajů do notýsku a papírovou korespondenci vystřídal internet a elektronická komunikace. Podle Petra Voříška není daleko doba, kdy se budou údaje sdílet prostřednictvím chytrých mobilních telefonů v reálném čase. Rychle se také vyvíjí i software, pomocí kterého chytrý mobilní telefon sám určí druh ptáka na fotografii nebo na zvukovém záznamu.

Rizikem pro občanskou vědu může být naopak oslabení občanské společnosti obecně, konflikt mezi amatéry a profesionály, nerozlišování mezi vědeckými a nevědeckými názory nebo honba za senzacemi a raritami a nezájem o dlouhodobou práci, uzavřel svůj příspěvek Petr Voříšek.

---

reklama

---