Záhadná úmrtí netopýrů, včel a žab mají zřejmě společného podezřelého: houbu

Netopýr napadnutý plísní Geomyces destructans - původce tzv. syndromu bílého nosu.

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | Marvin Moriarty / USFWS

Syndrom zhroucení včelstev (Colony collapse disorder, CCD) ohrožuje především evropská včelstva, i když první případy byly hlášeny ze Severní Ameriky. Bílé povlaky na tělech odpočívajících netopýrů, způsobené houbou Geomyces destructans decimují s místy až stoprocentní účinností populace především v Americe, i když jednotlivé výskyty jsou hlášeny z celé Evropy. A houba Batrachochytrium dendrobatidis dostala po celém světě do „červených čísel“ víc než 200 druhů obojživelníků.

Úbytek žab, netopýrů nebo včel by nás teoreticky nemusel zajímat, nebýt toho, že zemědělství ve světě je stále do značné míry závislé na opylovačích (netopýři a včely) a přirozených predátorech rostlinných škůdců (žáby). Tyto tři houbovými onemocněními sužované skupiny přitom sdílejí podobné ekologické charakteristiky, které by mohly být důvodem stávající rizikové situace.

„Vypadá to, že primární příčinou těchto onemocnění je nezvladatelná míra stresu, kterému jsou živočichové vystaveni,“ tvrdí Rob Mies z Organizace pro ochranu netopýrů. „Oslabení stresem umožnilo prosadit se chorobám. Život je velmi komplexní na to, aby ho rozhodila jen jedna příčina, a objevení houbových onemocnění u žab, včel a netopýrů bude důsledkem působení pěti nebo šesti rizikových faktorů.“

Jedním z nich pravděpodobně bude, jak lidé neúmyslně napomáhají šíření zárodků myko-parazitů. V případě syndromu bílého nosu sice lidé nemohou být nakažení, ale jsou výtečnými přenašeči. „Většina ze severoamerických jeskyní, odkud pocházely první případy, byly značné turisticky frekventované. Není vyloučeno, že někdo z návštěvníků například dříve navštívil evropské jeskyně, a přinesl na botách dormantní stádia hub,“ usuzuje Mies.

Geomyces destructans je citlivá na teplotu hostitele, proto si lidí a jiných živočichů nevšímá. Zato podchlazený hibernující netopýr je jiný případ. Houba má čas postupně se prohlodávat do jeho pokožky. Poměrně stejně nelibě se projevuje i další houbové onemocnění u žab. Infikovaná kůže postupně tloustne, a může být ve finálním stádiu až čtyřicetkrát silnější. Žáby jsou závislé na absorpci vody pokožkou, a proto nabobtnalé usychají.

Z dalších stresujících faktorů, které jsou žábám, netopýrům a včelám společné, je vstřebávání pesticidů pokožkou, ovlivnění ekosystémovými a klimatickými změnami, i prostá náchylnost k nákazám nejrůznějšími viry a parazity z řad roztočů. U.S. Fish & Wildlife Service nyní vypracovala národní plán k záchraně netopýrů. Je založen na vytvoření netopýřích zimovišť, které by byly sterilní, a umožňovaly kontrolu stavu populací.

Mies varuje před tím, aby se přikročilo k používání jednorázových chemických antimykotických postřiků. Ty by v konečném důsledku mohly ohrozit více než jen tyto tři skupiny živočichů.