Zákon o odpadech napodruhé bez poplatků za spalování

Skládka komunálního odpadu, která je součástí rekultivace hnědouhelného dolu Nástup Tušimice patřícího Severočeským dolům. Licence: Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported
Foto: Martin Mach/Ekolist.cz

Novela zákona se snaží snížit objem komunálního odpadu, který se ukládá na skládky. V České republice se i přes stále stoupající recyklaci na skládky dostává 71 % odpadků. Hlavním klíčem má být recyklace biologicky rozložitelné složky odpadu, tedy především zbytků z kuchyně v městské zástavbě nebo odpadů ze zahrad v případě rodinných domků. Bioodpad totiž tvoří až polovinu komunálního odpadu, na skládky se ho každý rok uloží 1,5 milionu tun. Ministerstvo chce změnit poměry, s jakými se dnes s odpady zachází. Podle novely by se v roce 2020 mělo 40 % odpadů recyklovat, na skládkách by mělo končit 25 % a zbylých zhruba 35 % by mělo být páleno, jednak ve spalovnách odpadů a také po vyčištění jako součást běžného paliva v průmyslových provozech. Přitom ještě loňský návrh se snažil spalování omezovat, a to zavedením poplatků, v konečné fázi navrhoval sumu 300 korun za tunu odpadu. Česká republika musí ale splnit i evropskou směrnici a ta požaduje konečných 25 % odpadu ukládaného na skládkách. Navíc jak česká, tak evropská hierarchie nakládání s odpady staví energetické využití na třetí místo, po omezení vzniku odpadů a recyklaci. Až na posledním místě je skládkování. „Když zvýšíme podíl recyklace a snížíme množství ukládané na skládkách na čtvrtinu, bude nezbytné zvýšit energetické využití,“ řekl Ekolistu Martin Bursík. Jednou možností je zvýšení kapacity spaloven a druhou cestou je využívání upraveného odpadu jako paliva v běžných energetických provozech, které jsou k tomuto účelu upraveny. Kolik odpadu bude využito ve spalovnách a kolik jako paliva, není ministerstvo schopné v tuto chvíli říct.

V odpadovém plánu ministerstvo s novými spalovnami nepočítá, ani je nechce finančně podporovat. Na druhou stranu si ministr Bursík dokáže představit, že nové spalovny vyrostou. „S těmi stávajícími máme ale mimořádně negativní zkušenosti, kapacitně totiž převyšují spádovou oblast, ze které se odpady vozí, a proto vzniká neustálý tlak na povolení dovozu odpadu ze zahraničí nebo z jiných oblastí,“ prohlásil dnes Bursík. A proti tomu se MŽP zásadně staví, hlavním požadavkem má být likvidace odpadů na místě, kde vznikají. Nové spalovny mají být až úplně posledním krokem nakládání s odpady a do spaloven se má dostávat jen odpad, který není možné nijak využít.

Ministerstvo ale zvažuje, že by samo podpořilo výstavbu jedné či dvou pilotních spaloven, které by využívaly vzniklé teplo jak pro vytápění, tak pro výrobu elektřiny a jejich kapacita by byla dimenzována na skutečně zbytkový odpad. “To je jiná generace spaloven než ty, které známe dnes,“ vysvětluje Bursík.

Stejně tak by ale pro každého mělo být výhodnější třídit odpady a nosit je do kontejnerů. Ministerský zákon zavádí strukturu, která obcím umožní vybírat peníze za odpady podle skutečně vyvezeného obejmu. Nově se částka placená za odpady bude skládat ze dvou částí. Pevné, která může být až 250 korun a určuje se stejně pro všechny obyvatele obce. A pohyblivé, která může dosáhnout až 750 korun. I to je změna oproti loňskému návrhu, kdy novela počítala s prostým navýšením současného poplatku 500 korun na 750 s tím, že by byl de facto zachován princip placení daně z hlavy. Ten prý v současnosti využívá zhruba 90 % obcí. Nový návrh naopak počítá s tím, že platba musí odpovídat skutečně odvezenému objemu. Majitel nemovitosti se domluví se svozovou firmou, jak často bude odpad vyvážet. Evidenci bude zajišťovat buď označování popelnic nebo vyvážení odpadků v pytlích. Každý občan tak bude platit pohyblivou část poplatku podle toho, kolik odpadu skutečně vyhodí. Výši si určí samy obce vyhláškou, musí ale zveřejnit výpočet, jak k požadované částce dospěly. „Kontrola, zda lidé nebudou házet svůj odpad do cizí popelnice, je na obcích,“ říká tiskový mluvčí Jakub Kašpar. Podle vedoucí odboru odpadů MŽP Bubeníkové ale systém bude lidi motivovat ekonomicky, o co víc vytřídí papíru, plastu, skla, nápojových kartonů, kovů a bioodpadu, tím méně zaplatí za odvoz popelnic.

Před rokem při návrhu novely odpadového zákona ministerstvo narazilo na prudký odpor obcí, na jejichž území leží skládky odpadu. Ty nesouhlasily se změnou ekonomických pravidel, navrhovaná novela jim ubírala část peněz, které jim zatím za ukládání odpadu náleží. Podle starého návrhu měly obce dostávat postupně méně než dnešních 500 korun za tunu odpadu, při postupném navyšování plateb za ukládání odpadu se měly peníze dělit v poměru 20 % pro dotčené obce a 80 % pro kraje. „Samy kraje se postavily proti tomu, takže v novém návrhu počítáme se zachováním současné výše poplatku pro obec i nadále,“ řekl dnes novinářům Daniel Vondrouš, šéf poradců ministra. Poplatky se tedy budou postupně zvyšovat až na 1300 korun v roce 2011, což je také zmírnění. Loňský návrh počítal se zvýšením na 1500 Kč. Nejvýše 500 korun připadne obci a zbývajících 800 korun si rozdělí kraj a Státní fond životního prostředí (SFŽP). Po roce 2015 by tak měl systém ročně přinášet zhruba 2 miliardy korun samotným obcím a 0,7 -2 miliardy krajům a Fondu. Peníze, které dostane kraj a SFŽP, se musí zpět vrátit do obcí na podporu odpadového hospodářství.

Novela zákona také vrací do hry loňské návrhy na zlepšení zpětného odběru vysloužilých spotřebičů. Menší elektrospotřebiče (do hmotnosti 5 kg) bude možné odevzdat přímo v prodejně, pokud má více než než 200 m2 prodejní plochy, v neomezeném množství a bez vazby na nákup zboží. V případě prodeje přes internet musí prodejce při dodání nového elektrospotřebiče zajistit převzetí starého. Přenosné baterie bude odebírat každá prodejna, která je nabízí. Výjimku podle novely zákona mají hotely, restaurace, drogerie a čerpací stanice.

Vzroste také počet míst pro odběr autovraků, budou minimálně v každé obci s rozšířenou působností. Náklady na sběrnou síť i na ekologickou likvidaci vozů ponese výrobce. Každý výrobce bude muset zajistit dostatek míst, kde je možné se starého vozu legálně zbavit. Zajistit budou muset i to, aby se 85 % materiálu a dílů z vyřazených aut znovu využilo. Stejně tak odběr minerálních olejů a pneumatik musí výrobce zřídit ve všech obcích s rozšířenou působností a v dalších, pokud o to požádají. Zákon také snižuje administrativu především malých a středních podnikatelů. Hlášení o produkci odpadů se budou podávat elektronicky a zvyšuje se hranice, od které musí podnikatelé odpady hlásit z 50 na 100 tun (u nebezpečných odpadů z 50 na 100 kg). Tím se podle MP sníží počet povinných ohlašovatelů o 40 % a podnikatelé prý ušetří více než 150 milionů korun.

Podle MŽP se v obchodech ročně zdarma rozdají až tři miliardy plastových tašek, což představuje 9000 tun plastů každý rok. Novela přichází s tím, že obchody již nebudou smět tašky rozdávat zdarma a jejich cenu plošně promítat do ceny jiných výrobků. Ministerstvo se snažilo dojít k omezení plastových tašek dobrovolnou dohodu s obchodními řetězci, jednání ale nakonec zkrachovala. Každý obchodník ovšem bude nadále rozhodovat o tom, kolik přesně za tašku zákazníkovi naúčtuje. Zákon ale pro jistotu dává zmocnění Ministerstvu financí, že v případě nutnosti může minimální cenu tašky stanovit.