V parku před polednem

Po zelených trávnících bílé prvosenky připlouvají,
plachetní lodě vezou modrý den,
u domků z písku děti jej rozdávají
celému parku, který je městem obklopen.

I já jsem ještě dnes dítě.
A mohu všechno mít rád,
ještě dnes a ještě zítra snad
kvetoucí modlitbou vykoupím bolesti kamenných domů.
Ale i modlitba tvrdne jak zrající jablko v haluzích stromů.
Pozítří
to budou už dospělé oči, co lásku v prsou mi rozjitří.

Stanu se mužem
a vojákem.
Voják se modlí bodákem