Cesta k mrazu

Jen letmý pohled na nábřeží
se slovy: Sněží. Ano, sněží —
a dnes ti sněží do vlasů
z hvězd, mrtvý, na tvé cestě k mrazu
bez člověka a bez času.Kam vidíš až z tamtoho srázu?
Za naše časy? Ještě dál?
Až za pláč, který usedal
na víčkách dětí probuzených
rachotem řítících se měst?

A jsme ti blíž jen o bolest —
a jednou, v časech odepřených
tvým dnům, ach, jen se rozhlédni,
a tam, ta hvězda poslední
je Země, vločka, jež se třpytí
na zmrazku boží šlépěje:

tvůj hrob, jejž je ti obejíti,
a naše — naše naděje.