Sonet napsaný na Westminsterském mostě dne 3. září 1802

Krásnější výhled nenabídne Zem:
má místo duše v sobě věchet slámy,
koho ten majestát zde neomámí:
teď město halí se jak oděvem
nádherou jitra; nahé, v tichu svém,
divadla, lodě, střechy, věže, chrámy
do polí, do nebe jsou otvírány,
jen třpytí se ve vzduchu průzračném.
Slunce si nemohlo líp nařasit
svou první svěžest, v horách, v údolí;
já nikdy nezřel, necítil ten klid!
Řeka se vznáší, sobě po vůli:
Bože, ty domy spí snad, říká cit.
To mocné srdce stojí na chvíli!