Já bloudil samotný jak mrak
Duben 2010 | William Wordsworth
Já bloudil samotný jak mrak,
jenž hory doly přelít si,
vtom zástup upoutal můj zrak,
roj, hejno – zlaté narcisy;
tam u jezera, pod stromy
vítr jim kýval hlavami.
Věčné jak hvězdy, které svítí
a v mléčné dráze blikají,
táhly se v nekonečné síti
nad zálivem hned při kraji:
vidím jich sta a tisíce,
hřívy se vlní od tance.
Tančily vlny, jiskření
vedle nich neměly však dost:
ať básník cítí nadšení,
že má tak skvělou společnost;
hleděl jsem… hleděl… nemyslel
na poklad, který jsem v nich měl.
Často však, v křesle před krbem,
zadumán, nebo z prázdnoty,
vnímám je vnitřním pohledem,
který je darem samoty:
a srdce štěstím výskne si
a začne tančit s narcisy.
(výbor z poezie anglických romantických básníků Jezerní básníci)
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Další básně
Prosinec 1944Prosinec 2005 | Josef Čapek
Podzimní píseňListopad 2005 | Paul Verlaine
Pustá pole, háje holé…Říjen 2005 | Sergej Jesenin
Chlapec se dívá k podzimnímu nebiZáří 2005 | Ivan Blatný
| SrpenSrpen 2005 | Jaroslav Seifert
Mraky, jež krásným dnemČervenec 2005 | Jean Moréas
ČervenČerven 2005 | Josef Palivec
Jaro si znovu našlo cestu k stařičké větvi slivoněKvěten 2005 | Mehwa
| Děvčátko na řeceDuben 2005 | František Halas
TrnkaBřezen 2005 | Zbigniew Herbert
ÚnorÚnor 2005 | Karel Toman
Zimní večerLeden 2005 | Jan Skácel
|