Kdo se zrodí, spěje k smrti

Kdo se zrodí, spěje k smrti
v letu dnů a každá věc
musí zajít nakonec.
Míjí slast i to, co drtí,
míjí moudrost hlav i knih
a z nás a všech předchozích
zůstávají pouhé stíny.
Bývali jsme jako vy,
veselí i truchliví,
ale teď jsme kupkou hlíny,
teď jsme, hle, jen mrtvou mrtí.
Všechno, co je, spěje k smrti.
Z našich očí, plných jasu,
zářil dřív pár zřítelnic;
teď je z nich pár děr, nic víc.
A to vše je dílem času.