Předvolební anketa EkoListu - Koho budou volit? (4.)
Všem jsme položili dvě stejné orázky:
1. Koho budete volit v červnových volbách do Poslanecké sněmovny PČR?
2. Souvisí vaše volba nějak se životním prostředí a environmentální politikou Vámi preferované strany?
Miroslav Andrt, Asociace mladých pro udržitelný rozvoj:
1. Nakonec asi zase zůstanu u SocDem (tj. ČSSD).
2. Dílčím způsobem ano - ČSSD se hlásí k principům udržitelného rozvoje. Ačkoliv jsem za období její vlády nezaznamenal výraznější posun v jí uskutečňované politice či dílčích opatření směrem k udržitelnosti,
předpokládám, že po očekávaných personálních obměnách by i v této oblasti k posunu dojíti mohlo (zřejmě ale bude nezbytná vydatná stimulace "zdola").
Eva Hauserová, spisovatelka, scénáristka a publicistka:
1. Nějaké výhrady mám vůči všem, ale nejbližší mým představám je přece jen Koalice.
2. Postoje k environmentálním otázkám jsou pro mě jedním z nejdůležitějších kritérií, podle kterých strany hodnotím, ne-li tím vůbec nejdůležitějším. Ekologická politika ODS je dobrá snad leda jako černý humor, soc-dem v posledních letech předvedla sílu svých technokratických dinosaurů, zatímco Koalice zatím prezentuje ekologickou politiku na civilizované evropské úrovni, což je u nás rarita. Takže výběr je jasný.
Karel Jech, Společnost pro trvale udržitelný život:
1. Volit budu Koalici. Protože mi připadá nejvstřícnější k environmentálním problémům a k občanské společnosti vůbec. Když si to tak srovnám s "ekologickým vzděláním Klause", s "diplomatickým citem Zemana"... Pokud se ale (zase) zklamu, v příštích volbách budu asi nucen vybírat mezi Arielem Šaronem a Benjaminem Netanjahu.
2. Ano. Vycházím z analýz volebních programů politických stran a hlasování, které připravuje Zelený kruh a z osobní zkušenosti.
Ivan Rynda, Centrum pro otázky životního prostředí UK v Praze, Fakulta humanitních studií UK v Praze:
1. I politická oblast života má svůj prostor intimity! Přesto můžu povědět aspoň to, koho s jistotou volit nebudu: je to KSČM a ODS (pominu-li řadu zjevně extremistických nebo programově chudých mimoparlamentních stran). Komunisté byli vždy povýtce ideologickou stranou, zakládající totalitní nebo alespoň nepřijatelně autoritativní nedemokratický režim. Zde je snad další argumentace zbytečná; u další strany ji záměrně poněkud vyhrotím. Důraz, který snad původně ODS kladla na právo každého nezávislého rozumného jedince svobodně se rozhodovat, povýšila na takřka absolutní ideologii. V ní už ve skutečnosti jakékoli právo volby mizí, resp. je redukováno na právo jednotlivce podnikat a konzumovat. Trh jako souhrn jednotlivců pak zařídí blahobyt všech, i celku. Veřejné záležitosti samozřejmě reálně zůstávají, jsou však vyhrazeny výlučně pro profesionálního politika: občanovi je vymezen pouze prostor privátní. Z rozhodovacích procesů a veřejného politického života tak mizí nejen participace, ale i občanství, názorová a kulturní rozmanitost, demokracie a vposledku i věcnost, vytěsněná jako za marxismu několika málo snadno namemorovatelnými poučkami. Konečným paradoxem je pak hrozící ztráta – svobody.
2. Ano. Na oblasti životního prostředí lze dobře demonstrovat klamavý posun, příznačný pro většinu volebních témat ODS. Heslo „ODS volí prostředí pro život“ chlácholí: také se zabýváme životním prostředím! Ve skutečnosti pojem „prostředí pro život“ naprosto neznamená úctu k životu, šetrnost k přírodě a respekt k přírodovědnému poznání. Jako podprahová reklama, slibující dosažení štěstí vytrvalou konzumací třeba Coca-Coly, říká svému voliči: vol ODS, dáme ti prostředí, v němž smíš (zdánlivě) cokoli. Konzumovat, podnikat, žít, bez omezení a zábran; žádné neexistují, jako neexistují špinavé peníze. A další slogany už bez ostychu lžou: „došlo k obrovskému zlepšení, ale ti, kdo o ekologii tolik mluví, k tomu přispěli nejméně“. Podvádějí: „naše země se nesmí stát rezervací, nýbrž prostředím pro život“. Udržitelný rozvoj nic takového nežádá: volí jen rozmanitou kulturní krajinu v celém spektru od městských sídel, polí i továren až po přírodní rezervaci nedotčené přírody. A výjimečně mluví i pravdu: „dobré prostředí pro život je možné jen v demokratickém státě s tržní ekonomikou“. Ano, jistěže: ale skutečná demokracie předpokládá pluralitu a co nejvyšší občanskou spoluúčast. Jaká jiná ekonomika než tržní? Ale založená také na přírodních, ne pouze ekonomických zákonech, ne jen na svobodě jednotlivce, ale také na hodnotách sdílených celkem – třeba právě na úctě k demokracii – bez nichž by nebyl možný ani trh…
Předchozí části předvolebníé ankety EkoListu:
18. 3. 2002 - Čestmír Klos, Bedřich Moldan, Marian Páleník, Petr Štěpánek.
20. 3. 2002 - Ivan Brezina, Ivan Dejmal, Zuzana Drhová, Jiří Nečas.
22. 3. 2002 - Miroslav Patrik, Michal Štingl, Eva Vavroušková, Daniel Vondrouš.
Odpovědi jsou řazeny abecedně.
reklama
