Nechte zahradu, ať se o sebe postará sama

Třiatřicetiletý Jaroslav Svoboda je vyučený nástrojař s nástavbou v oboru automobily a silniční doprava. Od dětství ale pozoroval rád přírodu a pracoval na zahradě. Během cest po světě pak dospěl k názoru, že zahradě i jeho osobnímu životu nejlépe vyhovují permakulturní „pravidla“. Jeho zahraniční cesty tak nebyly zaměřeny jen na výdělek a poznávání místní kultury, ale také na vzdělávání se. Po návratu do České republiky své zkušenosti vložil do své nynější činnosti, vzdálené jeho původními vzdělání. Svoboda dnes navrhuje a vytváří permakulturní zahrady a pořádá kurzy, jak takové zahrady a tzv. rodové statky vytvořit a udržet.
V knize Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku se autor snažil sepsat základní informace, podle kterých si již každý může vytvořit svou zahradu sám. Postupným čtením kapitol získá čtenář přehled o základních přírodních zákonech, které platí také v zahradách, o pěstování vybraných rostlin a autorových zkušenostech s nimi. I čtenář vzdělaný v oboru přírodních věd si v knize najde řadu zajímavých informací. Přednostně ale autor nabízí nový pohled na uspořádání a vzhled zahrady a pěstování kulturních (i planých) rostlin. Poukazuje na univerzální vzhled všech nynějších zahrad, které vyžadují neustálou investici práce, času a především financí a přitom při jejich tvorbě není myšleno na budoucnost. Vystihuje to hned úvodní kapitola, která začíná slovy: „Sekačky vrčí po lučinách a konifery šumí po dědinách“. Příroda, a tudíž i zahrada, se podle autora umí o sebe postarat sama a lépe.
Svoboda se snaží vytvořit zahrady, které ponesou užitek nejen nám, ale i našim potomkům. Správné hospodaření vede ke zlepšení kvality půdy, což je jedno ze základních pravidel permakultury. Zahrada, která nevyžaduje téměř žádnou péči, ale vyžaduje zcela jiný přístup od majitele. Především odpoutání se od pravidel, neustále nám nucených okolím. Podle Svobody je potřeba pozorovat zahradu jako přírodu a vžít se do jejich pravidel. Takový přístup se samozřejmě časem promítne i do jiných oblastí života člověka. A naopak, osobní život se bude promítat do zahrady.
Hlavním cílem Svobodovy zahrady je její maximální užitek s minimálními nároky na práci. Podle toho je tvořeno uspořádání zahrady i výběr rostlin. V jedné z posledních kapitol popisuje tzv. rodový statek (neboli prostor lásky). Láskou je zde myšlena životní energie, radost a štěstí. Svoboda poukazuje na to, jak moc jsou tyto emoce spojené s přírodou kolem nás a jak málo si toho všímáme. Rodovým statkem je myšlena větší zahrada (hektar a více) s domkem z přírodních materiálů, kde žije rodina v harmonii s okolní zahradou po více generací. Domek však slouží jen jedné generaci. Další generace se zařídí dle svých potřeb, ovšem má již připravený materiál (tím jsou míněny vzrostlé stromy na pozemku). Bohužel této kapitole autor nevěnoval větší část knihy. Snad proto, že jde o novější myšlenku nebo je to již věc příliš osobní pro každého člověka. Možná je to jen lákadlo na kurzy, které autor speciálně na toto téma pořádá.
Zarážející je autorovo upřednostňování užitné, tedy jedlé funkce zahrady. Krása coby duševní potrava je neméně důležitá. Proč tedy nepěstovat také rostliny, které mají funkci „jen“ okrasnou? Například růže si leckdo rád okope a na jaře ostříhá - taková práce už není prací, ale potěšením. Zahrada je věcí pro každého člověka silně osobní (což zmiňuje i autor), a proto by mělo především majitele zahrady těšit v ní pobývat a relaxovat. Nebo třeba i pracovat.
Nad pěstováním některých uvedených rostlin by se ale měl případný zájemce o inspiraci rozmyslet, zda pro ně má vhodné podmínky a bude z nich mít dostatečný užitek. Obzvláště majitelé menších zahrad musí pečlivě zvažovat výběr užitkových rostlin. Ořešák zabere mnoho místa a jeho stín snese málokterá rostlina. Ořešák černý konkrétně má tak pevné plody, že je nelze vyluštit ani s pomocí kladiva. Většina ořešáků jsou navíc teplomilné rostliny (mimo jiné ani ořešák královský u nás neplodí ve svém plném potenciálu). Podobné je to s borovicemi, ty nejjedlejší jsou zvyklé na odlišné klima. Sám autor v úvodu této kapitoly píše, že plodí „již“ za třicet let (proto se u nás nikdo nehrne do komerčního pěstování borovic). Za zkoušku, zda se jí u nás bude dařit a bude mít chutné plody, by stála snad borovice limba. Zajímavou myšlenkou je pěstování buků a dubů s většími a chutnějšími plody. Některé rostliny se zase šíří tak intenzivně, že mohou ostatní silně potlačit (bršlice, jahodník). U lilií se chce říct, že jsou příliš krásné (a vzácné) na to, abychom jí snědli cibuli. Obdobně je proto dobré se zamyslet nad pěstováním nebo pojídáním dalších druhů v knize uvedených. Je dobré nebrat knihu jako doslovný návod, ale jako skvělou inspiraci.

Velmi zajímavá je kapitola o zeleninové zahradě. Nemyslím, že by mi stačily pouze vytrvalé druhy zeleniny nebo sběr planých rostlin k obživě. Ráda si dopřeji i „velkoplodé“ druhy zeleniny. Výsev směsi jednoletých zelenin na široko mi přijde ale natolik bláznivý, že ho rozhodně zkusím. Zajímá mě totiž, co přežije. Podle mého odborného odhadu by vše měl zarůst plevel (nebo takzvané doprovodné rostliny). Plané rostliny totiž mají téměř vždy rychlejší start a vývoj a zásoba jejich semen v půdě je obrovská. V prvním roce mého pokusu mi například vše zaplevelila rajčata, která dokonce ani nedozrála. Mrkev, která náhodou přežila útlak plevelem, velmi chutnala myším.
Svoboda v textu zmiňuje i jiné zdroje. „Fantastické“ informace by bylo dobré doplnit příslušnou citací. Tvrzení uvádějící pouze sousloví „vědci v Americe objevili“ zní spíše jako zpráva v populárním časopise, ale Svobodově publikaci nepřidají. Například bych si ráda dohledala zajímavou informaci, že po aplikaci chemických prostředků na hmyz vymřeli ptáci a ztichlé ovocné sady přestali plodit.
Celkově je kniha psána velmi osobitě a bohatě prokládána humorem. Je doplněna veselými ilustracemi a mnoha fotografiemi (především rostlin autorem doporučených k pěstování). Za velmi šikovné považuji tzv. zónování pozemku, které usnadní tvorbu zahrady i její následnou péči.
Osobně mě kniha velmi nadchla, asi jako každá kniha z tohoto oboru. Přečtu je vždy s velkým zájmem a pochopením. Při následném uvažování mi ale pomalu dochází realita. Že bohužel takto nejde napravit celý svět. Čtu knihu podruhé a marně hledám to minulé nadšení. Ale cosi ve mně zůstává a navíc to poznamenává i mou zahradu. Řekla bych, že kniha tedy splňuje autorův cíl - posouvá myšlení čtenáře kupředu. Svým přehledným uspořádáním kapitol se stane i šikovnou příručkou, v níž je radost listovat a hledat další inspirace a myšlenky. Není to kniha, která se čte jen jednou a rozhodně nezůstane ležet zaprášená v knihovně. Jaroslav Svoboda ve své knize lidem ukazuje, že příroda i jen na naší zahrádce stojí za pozornost.
reklama
Další informace |
Autorka vystudovala obor zahradnictví na Mendelově lesnické a zemědělské univerzitě v Brně.
Online diskuse
I jedlé je krásné... - 22. 11. 2010 - BerenikaNechápu, co je tolik zarážející na autorově upřednostňování užitné funkce zahrady. Nakonec i jedlé rostliny kvetou a voní a plní svou estetickou fci.... |
![]() |
I jedlé je krásné... - 22. 11. 2010 - petrdJarda Svoboda a jeho kurzy mi změnil život a to doslova. Přestěhoval jsem se z Prahy na malou ves s větším pozemkem. Buduju přírodní zahradu, sázím české stromy a keře, věším budky pro ptáky i včelky samotářky, buduji rybníčky... Zdaleka všechno co se v knize píše nemám ani jsem vše nezkoušel, ale mám hroznou radost a uspokojení z toho, že mohu přírodě alespoň na tom malém kousku co vlastním něco vrátit z toho co jí my lidé bereme. A když mi za to ta zahrada urodí něco k jídlu a nechá mě pozorovat vše co umí - a umí toho hodně - tak je to dokonalost sama. Takže jen více takových knížek a více takových zahrad a statků. Jardo ještě jednou díky |
![]() ![]() |
I jedlé je krásné... - 22. 11. 2010 - fafnirpředkové by mi rotovali v hrobě jak větráky,kdybych nechal jimi pečlivě budovanou zahradu takhle zpustnout.Kdybych se místo třešněmi krmil bukvicemi,v trávě měl farmu na klíšTata.A to neroubovat stzromy a nešlechtit ,to už je vůbec zvrhlost.petrd včelka samotářka to je gól.No pilně dál pozorujte přírodu.A kopřivy jsou zdravé. A autorka,tak tohle studuje zahradnictví,chudák Mendel.Normálně se takovému hospodaření říká tulení nemoc. Ale když svinstvo,zejména "kozí noha" zůstane pouze na vašem pozemku a škůdci a nepořádek nebude napadat okolní zaqhrady jenom vaše věc. |
![]() ![]() ![]() |
I jedlé je krásné... - 23. 11. 2010 - DanaNo, typický fafnir se nezapře. Alespoň snaha cokoli pochopit chybí, ostatně jako vždy. |
![]() ![]() ![]() ![]() |
I jedlé je krásné... - 23. 11. 2010 - fafnirDanavčelku samotářku těžko někdo pochopí. |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
I jedlé je krásné... - 24. 11. 2010 - petrdna spousty míst v Česku jejiž problém najít včely, neboť staří včelaři vymírají a mladí se moc nehrnou. Do toho varoáza atd. Možná vám neušlo že bez opylení není úroda, ne každý se chce věnovat chovu včel, které je poměrně pracný. Naopak včelky samotářky jsou naprosto nenáročné nepotřebují nic než květy na zahradě a úkryty a opylují mnohdy lépe než klasické včely. Možná by to chtělo se odlepit od psaní reakcí na věci kterým nerozumíte u "kompu" a jít se do té přírody občas mrknout. |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
I jedlé je krásné... - 24. 11. 2010 - fafnirpetrdotázku včel samotářek jsem konzultoval se svým kamarádem včelařem,který je zároveň učitelem včelařství.A musím se vám omluvit,máte pravdu a prý je jich asi 500 druhů.Tedy ještě jednou ,za tu včelku omluva. |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
I jedlé je krásné... - 24. 11. 2010 - petrdomluva se přijímá a vážím si jí :-) |
![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() ![]() |
:) - 18. 2. 2011 - DanaA já? |
Aneb - Svět chce být klamán, budiž tedy klamán... :-)) - 23. 11. 2010 - MBHmmm... :-((( Starý pan Vaněk by se asi v hrobě obracel... :-))Stále znovu a znovu mě zaráží, že se u nás k řadě věcí odborně vyslovují lidé, kteří o tom vědí jen okrajově v rámci svého koníčku a vůbec to nevystudovali... A ještě víc mě zaráží, že si to pak laická veřejnost kupuje... :-))) "Nástrojař s nástavbou v oboru automobily a silniční doprava" učí lidi vytvářet "ekozahrady"... ;-) Dost dobré, fakt! ;-) Myslím, že si ale počkám na nějakou další jeho knihu, třeba něco Jak moderně operovat srdce či ledviny svépomocí doma v obýváku... |
![]() |
Aneb - Svět chce být klamán, budiž tedy klamán... :-)) - 23. 11. 2010 -Laik, který má o něco zájem může vědět i víc než odborník. |
![]() ![]() |
Aneb - Svět chce být klamán, budiž tedy klamán... :-)) - 23. 11. 2010 - fafnir:-))to evidentně není tento případ. |
![]() ![]() |
Aneb - Svět chce být klamán, budiž tedy klamán... :-)) - 24. 11. 2010 - MBAno, i ve Sportce lze čas od času vyhrát... Leč ta pravděpodobnost, ta nepatrná pravděpodobnost, že...? ;-) |
![]() |
Aneb - Svět chce být klamán, budiž tedy klamán... :-)) - 24. 11. 2010 - petrdano bez úžasného škoství, kde se učí kolik tun chemikálií ne nezbytné na m2 sadu, kde se učí jak sázet monokultury a podobné moudra, se někteří prostě neobejdou. Že je to cesta do pekel je jedno, vždyť co se učí ve škole je vždycky ta nejlepší pravda. To já se taky učil ve škole, že v roce 2000 už nebudeme potřebovat peníze a všichni budou mít vše co potřebují a zadarmo. Ať koukám jak koukám nikdo mi zadarmo nic nedá ani tady ani třeba na Kubě. Kde jen ty učitelé udělali chybu? |
![]() |
Aneb - Svět chce být klamán, budiž tedy klamán... :-)) - 26. 11. 2010 - BedřichMB to mi přijde jako poněkud ukvapená reakce? Copak nějaký odborník už vyšel z učiliště? Až praxe z něho dělá odborníka...A jaký je rozdíl v tom, věnuje-li se někdo studiu 3-5 na učilišti a nebo 20 let po učilišti? Škola ještě nikdy z nikoho odborníka neudělala....Toť zas můj názor...PS: to ovšem neznamená, že se ztotožňuji s názory v recenzované publikaci.. |
![]() ![]() |
Aneb - Svět chce být klamán, budiž tedy klamán... :-)) - 26. 11. 2010 - MBFunkční zahrada je dřina... Kdo do toho dělá, tak ví o čem mluvím... Teda píšu. Aby zahrada sloužila svému účelu, tak prostě nelze ponechat svému osudu a příjít tam až na sklizeň... Zahrada je umělý stav, za účelem produkce potravin. Tu více, tu méně s chemií či bez. Nelze o ní uvažovat jako o úplně rovnocenné divoké přírodě, i když se to občas může i přiblížit... Mít produkci bez chemie samozřejmě jde, snažím se o to už léta, ale stojí to člověka spousty práce... Rukama... Rozhodně nelze čekat, že zahrada bez údržby přinese nějaké extra výsledky... To je prostě naivní představa.PS: Také to myslím ve vztahu k té publikaci, ne k reakcím zúčastněných v diskuzi. |
![]() ![]() |
Aneb - Svět chce být klamán, budiž tedy klamán... :-)) - 26. 11. 2010 - fafnirfajn Bedřichudoufám ,že navštěvujete pouze lékaře samouky,nedotčené studiem lékařské fakulty.Nebo se svěříte lanovce projektované systémem pokus omyl,bez studia strojařiny,příkladů by se našlo jistě více.Ale v zahradničení může být podle vás odborníkem každý.Hlavně aby to bylo bez práce.Máte pravdu.Lednický,Průhonický park,Vrzbovská a ostatní Malostranské zahrady jsou zbytečné vymyšlenosti,hlavní je divočina. |
![]() ![]() ![]() |
Aneb - Svět chce být klamán, budiž tedy klamán... :-)) - 26. 11. 2010 - BedřichFafnire, to jste si asi spletl příspěvek, protože to co jste vyplodil se ani slůvkem nedotýká toho co jsem napsal já...Občas se nad nějakým komentářem jen zamyslete, dejte si pauzu, pak si ho přečtěte ještě jednou a možná že poté pochopte, co čtete...Staré dobré ,,Mlčeti zlato" se neříká jen tak!! Hezký den |
![]() ![]() ![]() |
Aneb - Svět chce být klamán, budiž tedy klamán... :-)) - 29. 11. 2010 - MartinVidíte, jak vrtkavý je vkus! Romantické parky považovali zastánci klasicismu za zavrženíhodnou a děsivou divočinu :-) Zahrada u rodinného domu je intimní prostor každého jednotlivce a je tedy důležité aby si ji každý zařídil posvém tak, aby mu tam bylo příjemně. Zahradník je tu od toho,aby s pomohl s realizací. Na vlastní představy o ideální zahradě jsme odborníky jen my sami. Proto se rád seznámím s představami a radami vyučeného nástrojáře stejně tak jako s názory vyučených zahradníků. I ti jsou poplatní módě a tak jedno desetiletí budou sázet konifery, aby je v další dekádě nahrazovali listnáči. Nic jako "jediná správná" zahrada neexistuje. A propos, Mendel taky vůbec nebyl zahradník :-)) |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Aneb - Svět chce být klamán, budiž tedy klamán... :-)) - 29. 11. 2010 - fafnirMartinno vidíte,tady se shodneme.Zahrada je místo.kde se mám cítit dobře.A pokud to místo má i péči mých a rodiných rukou, je tam i zadostiučinění,smím li to tak nazvat.A jako ve všem,kašlu na módu.Teď mi napadlo by bylo mít na pergole chmel,krásne voní. |
Slepá ulička - 24. 11. 2010 - ČlověkJsem sice zastánce zahrady bez konifer, sekaček či chemie, ale permakulturu považuji v našich zeměpisných podmínkách za jasný krok vzad nebo lépe vstup do slepé uličky. Doporučuji myslet hlavou. Uživila by permakultura lidstvo? Asi těžko. Nutno se velmi přičinit rukama. |
![]() |
Slepá ulička - 24. 11. 2010 - petrdpermakultura je hodně široké téma a samozřejmě se vždy musí přizpůsobit místním podmínkám. Ani ona není bez práce, jde jen o to jak pěstovat ekologicky šetrně bez chemie a tak aby se člověk neudřel k smrti. Ale lepší je knížku si přečíst, myslím, že si tam každý najde dobré nápady, které lze využít i v jeho podmínkách. |
![]() ![]() |
Slepá ulička - 25. 11. 2010 - pjPřestaňte blbnou a podívejte se jak se o zahrady starali vaši pradědové. Nic jiného stejně nevymyslíte - jejich zkušenosti byly nabyty léty pokusů a omylů a vyhodnocení.Nicméně vaši dědové se stále snažili aby měli ze zahradu větší výtěžnost, větší zisk apod. A tak dali prostor pro zemědělskou chemii. Dnes můžeme říci byl to krok ne zrovna správným směrem, ale pokud na světě máme 7 miliard lidí musíte se rozhodnout co chcete dál.Extenzivní zemědělství zřejmě nebude ta správná cesta, protože tolik hladových krků nenasytí. |
![]() ![]() ![]() |
Slepá ulička - 28. 11. 2010 - DanaMy se ale nemůžeme chovat nezřízeně, jak to s oblibou děláme. V tom je ten zásadní problém. |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Slepá ulička - 1. 12. 2010 - MichalAle samozřejmě že můžeme všichni budovat "permakulturní hospodářství". Jen si budeme muset říct zda nám nevadí návrat společnosti o nějakou stovku let zpět a musíme rozhodnout kdo postřílí přebytečné obyvatele na které už žádný prostor pro statek nezbyde. |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Slepá ulička - 2. 12. 2010 - fafnirDanatady máte jeden krásný příklad podle vás zřízenéhého chování,navíc s přidanou duchovní hodnotou,to pro smolu . http://neviditelnypes.lidovky.cz/ekologie-hare-krsna-hare-eu-hare-d3w-/p_spolecnost.asp?c=A101201_180853_p_spolecnost_wag |
![]() ![]() ![]() |
Slepá ulička - 30. 11. 2010 - ŠafaříkSilně pochybuji, že je zrovna nejrozumnějším řešením dosažení ambice k uživení 7 mld hladových krků na světě ze zahrádky zvané třeba Evropa. K čemu to jako bude dobré? |
![]() ![]() ![]() ![]() |
Slepá ulička - 30. 11. 2010 - pjCo takhle zahrádka Země. Je to už lepší? |
okurky koprivacky - 21. 1. 2011 - mila .vjiz 5 let pestuji okurky systemem at si priroda pomuze ! nepleji nestrikam jen zalevam! a nejlepsi okurky jak salatove tak nakladacky jsou zarostle v koprivach a ani ty nejvetsi nejsou horke. |