Jan Hřebačka: Budeme mít v Česku i příští týden opravdové národní parky?

Pracuji v ochraně přírody už dlouho. Pamatuji doby, kdy se do praxe začal uvádět současný zákon o ochraně přírody a krajiny z roku 1992. Nejen národním parkům přinesl tenhle zákon zásadní pozitivní změny. Třeba fakt, že péči o státní lesy na území parků převzaly jejich Správy. Tím se péče o les tak přestala řídit potřebou zisku a přednost dostala ochrana přírody a ekologická stabilita lesa. Pamatuju také všechny změny, které zákon prodělal.

Někdy před třemi lety začaly práce na zásadní změně těch částí zmiňovaného zákona, které upravují fungování národních parků – tedy ochrany těch částí přírody, které v Česku po právu považujeme za nejcennější, unikátní, součást národního bohatství. Něco jako přírodní verze Národního divadla nebo Karlštejna.

Způsob, jakým zákon vznikal, jsem, přiznám se, dosud nikdy nezažil. Ministerstvo životního prostředí všechny návrhy pečlivě diskutovalo jak s námi, zástupci všech čtyř českých národních parků. Projednávali jsme je v radách národních parků, kde jsou zastoupené jak obce národních parků, tak i relevantní zástupci vědců. A potom následovalo osmnáct měsíců intenzivní debaty v Poslanecké sněmovně. Výsledkem byl zákon, schválený 2. prosince. Všichni (myslím ředitele všech čtyř národních parků v Česku) jsme přesvědčení, že se jedná o dobrý zákon. Zákon, který znamená posun dopředu, k lepší péči o národní parky, dokonce i k větší přístupnosti národních parků návštěvníkům.

U nás v Krkonoších jsme se zatím vždycky dokázali dohodnout nad základním směřováním národního parku. Je to i díky našim partnerům z jednotlivých měst a obcí. Kompromisy musí dělat obě strany a v Krkonoších se tak děje. Vnímáme samozřejmě i to, že část lidí nemůže být uspokojena se svými žádostmi ohledně nejrůznějších rozvojových aktivit. Ale i v těchto případech se snažíme věcně vysvětlovat důvody, proč nelze vyhovět každé žádosti.

Zlepšující se stav přírody v Krkonošském národním parku je výsledkem nejen práce nás ochranářů ale i porozumění a snahy celého regionu. V Krkonoších se zkrátka dle mého názoru žije velmi dobře. Jsem přesvědčen, že sněmovnou schválená verze zákona o ochraně přírody a krajiny toto respektuje a staví na tom. Není to rozhodně verze, která chce tvořit nové problémy. Je to moderní verze zákona, která vyjasňuje některé části současně platného zákona a stanovuje společné principy péče o národní parky v Česku.

Bohužel, horní komora parlamentu – Senát – tentokrát návrh svými pozměňovacími návrhy nezlepšila, ale naopak výrazně zhoršila. Možná proto, že mu, namísto oněch 18 měsíců diskuse, věnovala jen pár dní s výslednými čtyřmi desítkami změn. Některé z nich nejsou problematické, řada ovšem zhoršuje nejen sněmovní verzi, ale dokonce i současný stav. Je asi zbytečné tu popisovat jednotlivé paragrafy. Největší průšvih je v tom, že Senát změnil navrhovaný cíl národních parků, kterým má být, tak jako všude ve světě, ochrana přírody, přirozených ekosystémů a přírodních procesů na většině území národního parku a nahradil ho „účelem“ zachovat charakteristickou středoevropskou krajinu a zajistit udržitelný rozvoj územně samosprávných celků (tedy obcí a krajů).

Co je „charakteristická středoevropská krajina“? Já to vážně nevím. Smyslem ochrany je přeci chránit to unikátní, ne to, co je charakteristické, tedy běžné. Ne? Vím, že unikátní a naprosto specifická krkonošská tundra tedy potřebuje ochranu – a určitě se nevejde do pojmu „charakteristická středoevropská krajina“. Spíš, než pralesovité horské smrčiny jsou dnes pro střední Evropu charakteristické umělé smrkové monokultury, pole (v naší části střední Evropy spíš lány) a roztříštěné zbytky přírody.

A regionální rozvoj? Skutečně myslí senátoři vážně, že toto je účel existence národního parku? Nemáme pro to samosprávu? Samotné obce a kraje? A zde vždy říkám obce a kraje jako „naše první partnery“! Neexistují pro tento účel např. regionální rozvojové agentury? Ministerstvo pro místní rozvoj? Neznám žádnou zemi v Evropě, ba ani na světě, kde by si zřizovali národní parky, aby jim zajistily rozvoj regionů. My v Krkonoších samozřejmě diskutujeme cíle rozvoje celého regionu. Společně se Svazkem měst a obcí Krkonoše jsme dokonce přijali tzv. integrovanou strategii rozvoje regionu Krkonoš. Ani jako národní park před regionálním rozvojem rozhodně nezavíráme oči. Ale jednoznačným cílem a posláním národních parků musí navždy zůstat ochrana přírody, přirozených ekosystémů a přírodních procesů.

Spolu se svými kolegy, řediteli národních parků na Šumavě, v Podyjí a Českém Švýcarsku, jsem se minulý týden obrátil na poslankyně a poslance českého parlamentu s jednoznačnou výzvou, aby naše národní parky zachránili jako území, která budou i nadále opravdu chránit to nejcennější, co v naší přírodě zbývá. Jedinou šancí pro to je, aby v úterý 21. února schválili svoji původní prosincovou verzi novely zákona.

---

reklama

---