Matouš Horák: Srnčata? Alibistická reklama na myslivost s lidskou tváří
Od té doby se nic nezměnilo. Nezvykl jsem si.
Vlastně změnilo. Naprosto jsem propadl snaze zaslepeně a všemi možnými prostředky zabránit jarní pohromě a přehlídce lidské lhostejnosti a ignorace. A se mnou mnoho dalších, které jsem do problematiky za ta léta zasvětil. Přesto jsou pro mě květen a červen nejhoršími měsíci v roce. Opět se budu snažit domluvit se zemědělci na metodice a spolupráci při vyhánění a při samotném vyhánění mi pak budou ještě práci znesnadňovat myslivci, přesvědčení, že vyhánět zvěř je jejich starost a nikdo jiný na to nemá právo, ať už se oni starají nebo ne. V lokalitách, ve kterých jsem se snažil já nebo kdokoliv z mých blízkých vyhánění zosnovat, se naše iniciativa vždy setkala s nezájmem ze strany mysliveckých organizací. Blaženě jsme vzhlíželi k ojedinělým novinovým článkům zaznamenávajících vyhánění ze strany pánů v zeleném.
Aktualizace 11.5.2016
Snadnou cestou, jak se zapojit do vyhánění zvířat z luk, je facebooková událost "STOP srnoseči", kde najdete všechny aktuality, novinky, fotografie i odkaz na podrobný návod na to, jak můžete vy sami předejít srnoseči.
Domnělým vrcholem dokonalého řešení ze strany ochrany (nejen) srnčat by měl být pátek 22.5. V ten den by měl být slavnostně v Lánech představen projekt na záchranu srnčat před sekačkou. Když opomenu, kolik tento projekt stál (necelý milion korun) a kdo ho zaplatil, nezbývá než se zeptat, na co tento systém bude, co by měl zlepšit a čemu popřípadě komu bude sloužit.
Aktualizace 6. 6. 2016
K 3. červnu 2016 byl dle ČZU aktuální zveřejněný rozpočet 100 934 Kč a 100 000 činila dotace, poskytnuta od MŽP. Dle interních dokumentů ČZU se však údržba, provoz a servis webového serveru ročně pohybují v řádech desetitisíců Kč.
Systém Senoseč online má za cíl zlepšit spolupráci mezi zemědělci, myslivci a dobrovolníky z řad veřejnosti. Zemědělec má ze zákona povinnost sekání hlásit, a pokud je to možné, sekat od středu louky ke kraji. Od středu ke kraji se bohužel seká málokdy. Já osobně jsem to viděl jen v případech, kdy jsem na sekání a samotnou činnost traktoristy dohlížel. Myslivci mají povinnost vyhánět vždy a za všech okolností. V případech, kdy se to tak neděje, supluje dobrovolná veřejnost mysliveckou nečinnost, i když ze zákona nemá určená svá práva a povinnosti. Bohužel má však svázané ruce třeba občanským zákoníkem a s tím spojenými zákazy ohledně vstupu na cizí pozemky atd. Do systému tedy nahlásí zemědělec čas a den seče, který je závislý na počasí. Den seče zemědělský agronom obvykle neví dříve než dva dny předem, mnohdy není jisté ještě ten den ráno, zda se do luk vyjede nebo nikoliv. Při nahlášení termínu seče bude systémem rozeslán email nebo SMS dobrovolníkům a myslivcům, kteří ihned vyrazí do polí. Nutno podotknout, že se bude s největší pravděpodobností jednat o všední den.
Senoseče probíhají na vsích. Zde se mezi sebou známe. Kdo není myslivec, je zemědělec. Někteří myslivci jsou příbuznými zemědělců. Někteří myslivci jsou i zemědělci a ani ti si mnohdy sami nevyhánějí. Mnoho zemědělců zaměstnává myslivce, mysliveckou stráž nebo i hospodáře jako své zaměstnance v zemědělské výrobě nebo jako traktoristy ve svém družstvu. Tito lidé se vzájemně znají, sedí spolu v hospodě u jednoho stolu, potkávají se v samoobsluze nebo spolu i pracují a ráno vyrážejí do polí společně, tykají si. Všichni tito sousedé a známí, co se doposud nebyli schopni (nebo nechtěli) domluvit, pro tyto všechny tu máme nový online systém. Ráno, než půjdou zmínění venkované do práce, jim jejich bratr, soused, zaměstnavatel nebo kolega z práce nahlásí termín seče, oni si ho přečtou, vyrazí do luk vyhánět a rázem bude vše krásné, pěkné veselé a louky konečně bez krve. Nesmíme však opomenout fakt, že mnozí z aktérů nemají ani internet, ani email a ani holinky po bradu, jelikož v červnu je tráva vysoká i metr a půl, ranní rosa je opravdu mokrá a chodit v ní není sezení na posedu. Dlužno i podotknout, že průměrný věk člena Českomoravské myslivecké jednoty je 58 let. Což je ideální věk na práci s počítačovými online programy a následné celodenní procházení polí a luk.
Když jsem se před rokem rozhodl oslovit zástupce myslivosti, bylo mi řečeno, že žádný problém neexistuje. Myslivci vyhání a basta. Problém jsou zemědělci. S těmi já zas takové problémy nemám. Těch několik let mezi mlýnskými kameny, kdy jsem na loukách stále a znovu sám, nemám nikde zmiňovat. Můžete mi věřit nebo sami přemýšlet: kolikrát jste viděli muže v zelených kamizolkách vyhánět? Aspoň tolikrát, kolikrát jste je viděli střílet? Kolik jste viděli psů, vycvičených k vyhánění a vyhledávání srnčat? Aspoň tolik jako psů určených k norování, dohledávání střelené zvěře nebo aportování kachen a bažantů? Kolik jste viděli na loukách plašičů srnčat? Aspoň tolik, kolik je na každé louce posedů?
Jenže argument všech argumentů je, že nevím, co je myslivost. Což ví každý nimrod: "To je přeci o tom krmit zvěř, co mi chutná. A hlavně střílet tu zvěř, co škodí. Tedy ne přírodě, ale mně. Tedy škodnou, tu co má ráda zvěř, co mi chutná... a nakonec zastřelit i zvěř, co mi chutná. O tom je myslivost! A ochraně přírody, že jo. Ale ochránce a strážce přírody zase my jako neradi."
Abych se vrátil k té své mladické nerozvážnosti. Před rokem jsem si také myslel, že by jako ti dobří myslivci mohli nějak ovlivnit myslivce zbylé, nebo je aspoň přimět k odchodu z mysliveckých organizací, popřípadě donutit je změnit své zkostnatělé a zastaralé metody. Byl jsem i ochoten zapomenout na tu křivdu, že mnoho srnčat, která vyženu, skončí zanedlouho v srnčím guláši. Myslel jsem si, že když tedy ti myslivci tak rádi střílí, mohli by začít střílením do vlastních řad. Že místo střílení do kachen a bažantů na poplatkových honech (za které by se mohlo nakoupit takových plašičů srnčat, že by nebyly ani kam dát), mohli začít s odhalováním těch myslivců, co se odvracejí od platných zákonů, včetně zákonů morálky, etiky a slušného chování. Nebo odhalováním těch myslivců, co neplní své povinnosti, tedy nevyhání. Místo toho odhalování však došlo k zahalování. A v rámci zahalování tu máme právě systém, vytvořený za spolupráce myslivců, Ministerstva životního prostředí a České zemědělské univerzity v Praze.
První krok k vyřešení jakéhokoliv problému je přiznat si, že nějaký existuje. A máme ho tu stále i letos i se systémem Senoseč online. Minulý týden jsem zlanařil místního faráře k vyhánění ve chvíli, kdy o kopec dál odvážel z luk senážním vozem myslivec v roli traktoristy drcená srnčata společně s posekanou trávou. A o tom všem již dále nemohu mlčet.
reklama
Další články autora |
Matouš Horák: Zemědělcem z úřední milostiOnline diskuse
Všechny komentáře (13)
Marek Sojka
23.5.2015 11:52držím všechny palce v Tvé velice smysluplné a poněkud Sisyfovské činnosti, klobouk dolů!!! Nevím, jak tato problematika právně ošetřená, možná by stálo za to oslovit naše poslance (senátory), aby to ošetřili zákonem (pokud není). V každém případě stojí za to se nevzdávat a zaangažovat širokou veřejnost. Ještě jednou za sebe a všechny, kterým není osud (život) srnčat i ptáčat lhostejný, DÍKY! Marek Sojka.
Matouš Horák
28.5.2015 05:10 Reaguje na Marek Sojkamoc děkuji za poděkování, ale dlužno podotknout, že takovýchto lidí jako já je po celé republice doufám ještě dost. V zákoně je daná problematika ukotvena celkem dobře a povinnosti dotčených stran jsou dané. Problém je, že v zákoně není určena role veřejnosti (tedy i mě), není jasné, kdo je dozorčí orgán, kdo vydává sankce a v jakém rozsahu. Oslovit poslance se zajisté pokoušeli děvčata z iniciativa Za živou krajinu, které daný problém trápí. Netuším, s jakým výsledkem. Ministr financí je jedním z největších obhospodařovatelů zemědělské půdy a jakákoliv prevence ze strany zemědělců by se u koncernu Agrofert musela vyšplhat do obrovských částek. Čímž nikoho neobviňuji, jen dedukuji. Nutno podotknout, že ministr Životního prostředí je právě z hnutí ANO.
Josef Novák
24.5.2015 08:54Matouš Horák
28.5.2015 05:00 Reaguje na Josef Nováks myšlenkou zapojení dronů se koketuje již delší dobu. A zajisté je v tomto směru budoucnost, jelikož na západě toto řešení není zdaleka tak neobvyklé. Jako dobré řešení bych viděl i variantu, kdy by v každém traktoru byla termokamera, která by snímala plochu před sekačkou. Zatím však ale nemáme možnost vyzkoušet, zda by kamera byla schopna rozeznat tak nízké rozdíly teplot a zda by byl traktorista schopen kameru sledovat. Obávám se, že spíše nebyl a proto by bylo dobré, aby případně kamera vždy při podezření sama vydala jakýkoliv zvukový signál. To jsme však na obrovských částkách, které jsou ale třeba stále nepatrné s ohledem na pořizovací ceny dnešní zemědělské techniky.
Jan Malý
24.5.2015 13:06Problém je jako vždy na začátku věci. Následky nevyřeší postihy ani opatření navíc ale pochopení že se na zemnědělství a přírodu nedá spěchat a tlačit.
Tedy pokud kosíme trávu nenapácháme škody. Pokud používáme techniku tak čím větší a rychlejší tím je bezohlednější.
Myslím že v zemnědě´lství se dnes pracuje s minimem lidí a megavelikostí strojú a chemie. Je potřeba přestat myslet na okamžitý zisk a a peníze vůbec. Jenomže je psáno "člověk člověku ke škodě vládne" a chudák příroda to odnáší😩
Pozdrav na statek posílá Honza z Mladoušova.
Matouš Horák
28.5.2015 05:45 Reaguje na Jan Malýzajisté máš pravdu! Jen se bojím, že pokud bych si řekl, že všechno je o lidech a o penězích, nechal bych se pak jen do smrti unášet na vlně rezignace. A to by byla moje duševní smrt ;-)
Vít Pátek
25.5.2015 18:172. Nejméně užitečné je dělat si pro své emoce hromosvod z myslivců. Jsou na tom víceméně stejně jako autor článku (i kdybych vyšel z onoho vnitřně rozporného předpokladu, že jejich motivem je všechnu zvěř sami postřílet) a navíc o problematice ve skutečnosti hodně vědí. Např. i to, že vyhánět těsně před sečením či instalovat plašiče na (v současnosti běžném) 50ha lánu je nejen z biologických, ale i fyzikálních důvodů nejen neúčinné, ale i nereálné. (Rozbor je spíš na článek, než na diskusní příspěvek psaný na mobilu.)
3. Řádově delší a silnější "páky", jak omezit masakrování srnčat, ale i dalších mláďat a zvěře vůbec, širokozáběrovými a rychlopojezdovými sekačkami či řezačkami, drží v rukou zemědělci. Pravděpodobně nejmocnější klíč se jmenuje agrotechnické lhůty.
4. Objektivně jsou ve vztahu k ochraně přírody (pokud za její součást považujeme i lidi) ochránci přírody a myslivci spojenci; ve skutečnosti se rozcházejí v překonatelném minimu. Věnovat většinu vzájemné momunikace vyčítání si existence různých zpozdilců v řadách obou je škoda energie.
Matouš Horák
28.5.2015 05:38 Reaguje na Vít Pátek2. Nemohou na tom být naši myslivci stejně jako já, kdy ve chvíli kdy oni koukají na televizní noviny, já za ně vyháním a oni to vědí. Pokud my s manželkou zvládáme umísťovat a kupovat pachové ploty, řezat tyčky, vyhánět ve dvou, někdy na koni, někdy se psy, vždy po práci, nevím proč by to nemohli udělat desítky mužů se svými rodinami. Na začátku jsem se aspoň snažil prosadit, aby při sekání byl někde v rohu louky a v chládku přítomen myslivec senior, který by utrácel srnčata, která by byla fatálně poškozena zemědělskou technikou. Neúspěšně. Někdy srnčata trpí až do večera, pokud se ještě večer ke mne donese, že se někde sekalo a rozhodnu se na louky vydat a nebo procházím louky, kolem kterých projíždím a jsou čerstvě posekané. Jen už mám dost toho : "Mladej di votaď, nebo vo tom zase budeš blbě žvanit!" a přijde mi naprosto šílené, že dva dny před touto reklamou na Myslivost byla ČMMJ vydána petice na podporu norování, tedy vlastně týrání zvířat.
3. Budu rád, když se pokusíte prosadit agrotechnické lhůty. V této sféře jdou však finanční ztráty do takových čísel, že my dva to nepřeplatíme.
4.Pokud mají v naší krajině opozdilci zpoždění v řádu několika let, přijde mi to jako dost a navíc nikde není dokázáno, že toto zpoždění ještě pár let nebude trvat, pokud budeme nečiní. Pokud myslivci tvrdí, že na jejich straně problém není, zemědělci to samé, je nutné, jít si vlastní cestou, tedy objektivní, pokud jsem přesvědčen, že problém existuje. Já, na rozdíl od obou skupin, nemám žádné zájmy, nikdo mě neplatí (no dobře, Američani ;-) ) a chci jen to, aby se pro mě květen a červen opět staly krásnými měsíci v roce. Zatím mě v cestě k cíli stojí politicko-byrokratické zájmy, které se vydávají směrem, který je pro mě jako letitého pozorovatele problematiky diletantský a považoval jsem za svoji povinnost veřejnosti sdělit, že tento systém je sice nejlevnější řešení, ale řešení, které zachrání naprostý zlomek (jestli vůbec), na rozdíl od odstraňování reálných problému o kterých víme, ale nechceme si je přiznat.
Matouš Horák
28.5.2015 05:38 Reaguje na Vít Pátek2. Nemohou na tom být naši myslivci stejně jako já, kdy ve chvíli kdy oni koukají na televizní noviny, já za ně vyháním a oni to vědí. Pokud my s manželkou zvládáme umísťovat a kupovat pachové ploty, řezat tyčky, vyhánět ve dvou, někdy na koni, někdy se psy, vždy po práci, nevím proč by to nemohli udělat desítky mužů se svými rodinami. Na začátku jsem se aspoň snažil prosadit, aby při sekání byl někde v rohu louky a v chládku přítomen myslivec senior, který by utrácel srnčata, která by byla fatálně poškozena zemědělskou technikou. Neúspěšně. Někdy srnčata trpí až do večera, pokud se ještě večer ke mne donese, že se někde sekalo a rozhodnu se na louky vydat a nebo procházím louky, kolem kterých projíždím a jsou čerstvě posekané. Jen už mám dost toho : "Mladej di votaď, nebo vo tom zase budeš blbě žvanit!" a přijde mi naprosto šílené, že dva dny před touto reklamou na Myslivost byla ČMMJ vydána petice na podporu norování, tedy vlastně týrání zvířat.
3. Budu rád, když se pokusíte prosadit agrotechnické lhůty. V této sféře jdou však finanční ztráty do takových čísel, že my dva to nepřeplatíme.
4.Pokud mají v naší krajině opozdilci zpoždění v řádu několika let, přijde mi to jako dost a navíc nikde není dokázáno, že toto zpoždění ještě pár let nebude trvat, pokud budeme nečiní. Pokud myslivci tvrdí, že na jejich straně problém není, zemědělci to samé, je nutné, jít si vlastní cestou, tedy objektivní, pokud jsem přesvědčen, že problém existuje. Já, na rozdíl od obou skupin, nemám žádné zájmy, nikdo mě neplatí (no dobře, Američani ;-) ) a chci jen to, aby se pro mě květen a červen opět staly krásnými měsíci v roce. Zatím mě v cestě k cíli stojí politicko-byrokratické zájmy, které se vydávají směrem, který je pro mě jako letitého pozorovatele problematiky diletantský a považoval jsem za svoji povinnost veřejnosti sdělit, že tento systém je sice nejlevnější řešení, ale řešení, které zachrání naprostý zlomek (jestli vůbec), na rozdíl od odstraňování reálných problému o kterých víme, ale nechceme si je přiznat.
Matouš Horák
28.5.2015 05:53 Reaguje nanejsem si jistý, jak moc jsou tyto věci evolučně ovlivněny. Možná, že ano. Teď je otázkou, kde ta evoluce končí a kdy už je to něco naprosto jiného. Před dvaceti lety se sekaly louky o dost pomaleji a sekačkou, která měla záběr dva metry. Dnes přijede devítimetrové monstrum, které má louky snědenou ihned. Pokud bychom si řekli, že je dnešní stav ještě evoluce, co za dvacet let? :-) Já to vidím jako něco, čemu se dá pomoci a jsem přesvědčen, že většina těch nebohých zvířat hlavně z toho důvodu, že mnoho lidí je zvyklých mít v supermarketu nepřeberný výběr nekvalitních, doma plnou lednici, vyhazovat prošlé potraviny, . . . a to že se jim tyto výdobytky někdo rozhodne zajistit za každou (i krvavou) cenu, je už jen následek zvyšující se poptávky. Srny často pokládají srnčata-dvojčata daleko od sebe aby v případě, kdy predátor nalezne jedno z nich, přežilo aspoň druhé. Nemohu potvrdit ani vyvrátit zkušenost, že by si srny záměrně volili k porodu místa, která se sekají později. Někdy totiž ani agronom neví, kdy a která louka se bude sekat :-)
