Alexandr Ač: Bezprecedentní experiment s planetou pokračuje

Nový dokument Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) přináší nejrozsáhlejší zprávu o příčinách a projevech změny klimatu. Jde o přehled veškeré odborné literatury publikované ve vědeckých časopisech v posledních letech. Od poslední zprávy publikované v roce 2007 přibylo mnoho poznatků týkajících se zejména projevů dopadů změny klimatu a v některých ohledech došlo ke zvýšení jistoty ohledně budoucího vývoje do konce tohoto století. Lze rovněž konstatovat, že v zásadních ohledech nedošlo ke změnám v poznání získaném v posledních letech a desetiletích.

Jak významně lidstvo ovlivňuje probíhající změnu klimatu?

Asi nejzásadnější otázka, která bude zajímat nejvíce lidí. Nicméně v tomto ohledu se toho příliš mnoho nezměnilo. Vědci nyní mohou s vyšší jistotou tvrdit, že od poloviny minulého století má dominantní (tj. více jak 50%) vliv člověk. 90% jistota z roku 2007 se zvýšila na současných 95 %, což při tak komplexním systému, jakým je podnebí, znamená prakticky jistotu. Oteplování planety pokračuje: prvních 10 let tohoto století bylo teplejších, než kterékoliv jiné desetiletí od počátku instrumentálních měření teplot.

Vědci si jsou jistější i ohledně rychlosti oteplování ve srovnání s minulostí. Na Severní polokouli je posledních 30 let s vysokou pravděpodobností (90 až 100 %) nejteplejší za posledních 800 let, a s pravděpodobností víc jak 66 % nejteplejší za posledních nejméně 1400 let. Od počátku minulého století se globální teplota zvýšila o téměř 0,9 °C, což představuje rychlost klimatické změny, ke které neexistuje srovnání v geologické minulosti planety.

Zprávy o „zpomalení“ globálního oteplování jsou dezinterpretací

Současné mediální zprávy o tom, že vědci (či dokonce samotná zpráva IPCC) ohlašují zpomalování či dokonce zastavení globálního oteplování, se zakládají na nedostatečném pochopení problému. Je potřeba si uvědomit, že globální teplota, i když je důležitá, představuje pouze jeden z mnoha indikátorů změny klimatu. Tento indikátor podléhá mnoha vlivům, a je proto vystaven výrazné meziroční a dekadální (tj. v horizontu deseti a více let) proměnlivosti. Je rovněž potřeba si uvědomit, že globální změna se v indikátoru teploty atmosféry projevuje pouze z 2-3 %, a naprostá většina nadbytečného tepla proudí do oceánů (více jak 93 %). Zpráva konstatuje, že oteplování vrchních vrstev oceánů (0-700 m) pokračuje s mírně klesajícím tempem v letech 2003-2010, avšak pravděpodobně nezměněným tempem v hlubších vrstvách oceánů (700-2000 m). Nejnovější výsledky, které nejsou ve zprávě IPCC zahrnuty, navíc ukazují, že oteplování oceánů do hloubky 2000 m se zrychluje.

Přibylo důkazů o tom, že velké ledovcové štíty (Grónsko, Antarktida) a kontinentální ledovce ztrácejí svůj objem. Rovněž dochází k rychlému úbytku plovoucího ledu v Arktidě, rychlostí 3-4 % za desetiletí, přičemž úbytek víceletého ledu je ještě rychlejší (11 % za desetiletí). Na opačném pólu je zaznamenáván velmi mírný nárůst rozlohy plovoucího ledu v okolí Antarktidy. Na Severní polokouli rovněž dochází k rychlému úbytku sněhové pokrývky v průběhu jara a léta a pokračuje pokles rozlohy permafrostu (trvale zamrzlé půdy).

Hladiny oceánů stoupají rychleji, koncentrace skleníkových plynů je bezprecedentní

Spolu s tím, jak roste teplota oceánů a tají pevninské ledovce, pokračuje i nárůst hladin světových oceánů. Zatímco za posledních 110 let rostly hladiny oceánů rychlostí méně než 2 mm ročně, v posledních 20 letech to bylo už víc jak 3 mm za rok. Závažný problém spojený s tímto jevem, kromě přímého zaplavování pobřežních oblasti, je zasolování delt řek, jejichž úrodnost tím klesá, a zasolování spodních vod hluboko ve vnitrozemí.

I když už víc jak 20 let lidé na nejvyšších úrovních debatují o tom, jak zpomalit a zastavit růst emisí skleníkových plynů, a nakonec dosáhnout dokonce negativních emisí (tj. pohlcování) pomocí nejmodernějších technologií, děje se přesný opak. Technologie zatím selhávají, a růst emisí zejména oxidu uhličitého (CO2) pokračuje rekordním tempem. Od roku 1958, kdy začala systematická měření, se zvýšila jeho koncentrace o víc jak 20 %, přičemž nejrychlejší nárůst byl zaznamenán v posledním desetiletí. Prakticky všechen nárůst CO2 a dalších skleníkových plynů (metan, oxid dusný) je výsledkem lidských aktivit. Jejich současná koncentrace je nejvyšší za posledních nejméně 800 tisíc let, naposledy panovaly podobné hodnoty před 3-4 miliony let a dlouhodobě před 15-20 miliony let. Růst CO2 měl rovněž za důsledek pokles pH oceánů o přibližně jednu desetinu od začátku průmyslové revoluce s výraznými negativními dopady na mořský život.

Spolehlivost klimatických modelů a výhled do budoucna

Od poslední zprávy IPCC se přesnost a spolehlivost klimatických modelů zvýšila. Navzdory těmto a dalším zlepšením existují poměrně velké nejistoty v případě srážek a vývoje zalednění v Arktidě. I když i tu se modely posunuly hodně kupředu, stále většina z nich předpokládá úplné zmizení arktického plovoucího ledu až někdy v druhé polovině tohoto století, což se ve světle pozorovaného vývoje zalednění v Arktidě jeví jako významné podhodnocení rychlosti změn. Modely, které nejlépe odhadují současný vývoj zalednění, předpokládají úplné roztání plovoucího ledu do roku 2050 pouze v případě nejhoršího emisního scénáře. Podobně tak mají modely tendenci podhodnocovat skutečnou rychlost změn v hydrologickém cyklu, a to zejména v případě výskytu extrémních srážek.

Změny budou bezprecedentní

Pokračování růstu koncentrace skleníkových plynů v atmosféře bude znamenat další oteplování a změnu všech složek klimatu, ze kterých některé budou velmi pravděpodobně (jistota víc jak 90 %) bezprecedentní za období stovek až tisíců let a dotknou se všech oblastí planety. Nárůst hladiny oceánů bude pokračovat ještě stovky let po stabilizaci či poklesu globálních koncentrací skleníkových plynů. Panuje vysoká jistota, že rozdíly mezi suchými a vlhkými oblastmi se dále zvýrazní. Rozsah těchto změn bude záviset na tom, jak se budou emise vyvíjet v budoucnu, přičemž největší rychlost oteplování se očekává nad pevninami a v oblasti Arktidy. Při nejnižším emisním scénáři, který je ovšem silně nerealistický, by dosáhlo oteplení rozmezí 0,3 až 1,7 °C, a při nejhorším scénáři by bylo oteplení v rozsahu 2,6 až 4,8 °C, tedy o něco méně, než horní odhad v předešlé zprávě. Naopak růst hladin oceánů se výrazně zvýšil oproti minulé zprávě s nejvyšším odhadem téměř 1 m (97 cm).

Zpráva rovněž ne příliš překvapivě konstatuje, že na zpomalení, respektive zastavení současné klimatické změny je potřeba výrazně snížit emise skleníkových plynů. Tento cíl se zatím naplňovat nedaří.

---

reklama

---